Musím

Dnes telefon se Stelou:
Já: Kdy přijedeš domů?
S: Budu muset zejtra.
Já: Nemusíš. My tě nenutíme.
S: Musím. Už nemám peníze, a ani žádný jídlo."

❤

Včera a dnes napůl úřadování. Nemám to ráda, ale někdy to udělat musím.
A pochůzky.
Těším se, až nebudu nosit roušku. Dusím se pod ní. K tomu moje senná rýma. Slyšela jsem v tv nějakýho lékaře, jak řekl, že rouška nás chrání před alergeny. To je taková blbost! Asi nemá žádnou alergii.
Navíc pod rouškou se skvěle daří oparům a v tom vlhkým prostředí se i krásně množí. Takže nakonec je člověk rád, že tu roušku má.

Nejlepší zkušenost mám s tím, když začnu hned ráno psát (knihu) a pak teprve dělám všechno ostatní. Jakmile přehodím pořadí a na knihu jdu až teď, tak jsem celej den jak na trní, že jsem ještě nic nenapsala.

Jak furt píšu, málo čtu. Nemám prostor pro cizí příběhy, což mě štve!