Proč pošťačky nosí plenkové kalhotky

V okamžiku, kdy Česká pošta oznámila, že sníží počet zaměstnanců a ušetří až 120 miliard Kč, hned mi zatrnulo. Snad nepropustí těch několik statečných úřednic za přepážkami říčanské pošty, které kromě své práce ještě slouží jako živý štít pro naštvané klienty - a že jich je! Tyhle dámy ale rozhodně nemůžou za nedodané zásilky, dlouhé fronty, nebo složitost odesílání balíků. 

Žiju ve vesnici, která nemá poštu, a spadá právě pod Říčany. Ještě před pár lety u nás rozvážely poštu dvě doručovatelky autem, a stíhaly to tak tak. Loni už jezdila jen jedna. Když měla rozbité auto, jela s mnoha taškami zavěšenými na kole, což byl vyloženě artistický výkon. A minulý týden u nás zazvonila pošťačka, která přišla pěšky. S obrovským batohem, taškou, zmrzlá a mokrá na kost (zrovna sněžilo). Kdybych nebyla nemocná, vezmu ji do auta a rozvezu tu poštu s ní. Bylo mi hanba, že si od ní nechávám sloužit (rozuměj, že ještě v některých případech používám k přepravě Českou poštu, jinak už jen Zásilkovnu). 

Jak tedy práce doručovatelky vypadá? Od pěti ráno třídí poštu, v osm ji nabere auto, vyloží kdesi, tam se celý den tahá s dopisy, menšími balíčky a letáky, aby jich většinu odvezla zase zpátky, protože spousta lidí není doma a doporučenou poštu si tudíž nepřevezmou. Nemá se kde najíst, radši ani nepije, protože čurat se dá chodit jen do křoví. Pokud pro ni odpoledne nepřijede zase auto, jede na centrálu vlakem, a pak (minimálně kilometr) pěšky. Někdy ale přemluví manžela, aby pro ni přijel vlastním autem.

Tzv. dvourychlostní doručování je vynález opravdu chytrých hlav, protože tím pádem může pošta chodit jen jednou za dva dny, a v těch „mezi dnech“ zvládne ta samá doručovatelka obsloužit ještě další rajon! 

Když jsem se pídila po tom, zda nejde jen o regionální atrakci, dozvěděla jsem o doručovatelkách ze sídliště na severu Čech, které ve dnech menstruace nosí plenkové kalhotky. Tahle vychytávka jim usnadňuje život, protože nemají kam zaběhnout na wc. Klasické dámské hygienické potřeby si dřív vyměňovaly v suterénu u sklepa. Zřejmě jim zaměstnavatel utajil reklamu na zázračné tampony, se kterými i doručovatelka může protančit celý den.

Přála bych manažerům ČP, aby si aspoň jednou za svoji kancelářskou kariéru prošli s těžkou pošťáckou brašnou v lijáku nebo čtyřicetistupňovém vedru nějaký vypečený rajón. Aby cestou nemohli jíst, pít, odpočívat, a vylučovali pouze do plenkových kalhotek. Věřím, že by je to uvedlo do reality, kterou zřejmě vůbec neznají. Pokud kritizujeme Českou poštu, prosím, rozlišujme. Systém je čím dál složitější hovadismus, ale zaměstnanci, kteří ještě neutekli, jsou pro mě hrdinové.