Film

Vůbec nerozumím tomu, proč jsou na Cenu za štěstí tak špatný recenze a hodnocení.

Sama režisérka říká, že nedokáže rozklíčovat, proč má film tak rozporuplný reakce. Někdo je nadšenej, jinej znechucenej.

Rozhodně s I. patříme do skupiny A.

Film je o vztazích v dnešních rozpadlých rodinách, o tom, jak prohry rodičů odnášejí děti, přestože všichni pro ně chtějí to nejlepší. O tom, jak všichni pořád hledáme štěstí.

Je to úplně novej pohled, u nás zatím nejsme na tohle civilní kino zvyklí, daleko víc nás táhnou lízátkový Ženy v běhu, Ženy v pokušení, prostě ženy v něčem - a je to pochopitelný, protože to jsou odpočinkový filmy.

Kdo žije v romantickejch vztazích, může se mu to zdát přehnaný.

Bohužel to přehnaný není ani trochu.

Olga je scenáristka a zároveň režisérka filmu, mimo jiné je to spoluautorka Knoflíkářů. Jestli bych mohla mít výtku - pak bych nechala film režírovat někoho jinýho. Už jen proto, že ve scénáři je spousta autobiografických prvků a cizí pohled by tomu rozhodně svědčil (s Olgou jsme společně studovaly na famu, teď se potkáváme nejvíc na třídních schůzkách, protože její dcera je v ročníku se Stelou - a v tomhle filmu navíc i hraje).

Zítra si to pustí Stela. Jsem zvědavá, co tomu řekne, protože naše dvougenerační psaní má podobnej základ.