Je to, jak to je


Od srpna bydlí Stela sama na Letný.
Je to experiment, na jehož hodnocení je ještě příliš brzo a hlavně nevím, jestli vůbec půjde něco hodnotit. Poměr cena/výkon asi nebude správný měřítko.
Má pronajatou garsonku (20 m2), na kterou si teď začne přispívat, chce si ji udržet a nás to finančně nepříjemně vysává. Kromě toho, že se mnou občasně píše, tak ještě bude chodit makat do café baru. Jak to všechno bude zvládat, když má školu někdy až do večera, nevím, a nechci to řešit. Jsem vyšťavená matka, která už nechce řešit vůbec nic a hlavně ne to, co považuju za krávoviny a pro Stelu jsou to momentálně nejdůležitější věci na světě. Neshodneme se absolutně na ničem a musím sebekriticky přiznat, že moje alergie vystřelí na maximum, jakmile jsem s vlastní dcerou dýl jak 5 minut. Její puberta je příšerná a já jsem netolerantní matka, ačkoli jsem si vždycky o sobě myslela pravej opak.
Nedávám to.
Stela to taky nedává.
I. nás nesnáší obě (když jsme spolu, jednotlivě je to snad lepší).

Takže jsme přistoupili na to, že bude bydlet sama a taky se o všechno sama starat. S pračkou, ale bez myčky, vařit si, uklízet, vstávat na budík do školy, hospodařit s penězi (největší problém), hasit průsery ve škole, rozhodovat sama za sebe a neschovávat se za rodiči. Ti přijedou a pomůžou jen v případě nouze.
Nevím, jestli je to nejlepší řešení, ale mně se hrozně ulevilo. Předtím jsem denně byla zralá na neurol.
I teď každý zavolání a sms mě děsí, ale už jsou i hezký zprávy.

Doufám, že tohle šílený období jednou skončí a padneme si zase do náruče.

29 komentářů:

  1. Jste tak upřímná, paní Lucie. Určitě se vztahy zlepší. Moc ráda Vás sleduji, líbí se mi, jak si na nic "nehrajete", popíšete věci tak, jak ve skutečnosti běží v rodinách. Držím palce a mějte se moc hezky. S pozdravem Miluše.

    OdpovědětVymazat
  2. Myslím, že to, že jste ji to umožnili, bylo skvělé rozhodnutí. Naučí se hodně a možná se ráda vrátí zpátky, protože přece jenom to musí být náročné, být na vše sama. A k tomu vydělávat. Je to ale ta nej škola do života.

    OdpovědětVymazat
  3. Jak vám rozumím, Lucie....holka v pohodě, kluk katastrofa. Taky doufám, že se jednou tomuto náročnýmu období zasmějeme. Přeju pěvný nervy. Všechno dobře dopadne /teda doufám/. Zdar a sílu. Petra

    OdpovědětVymazat
  4. Tohle je trochu moje noční můra. Mám stejně starou dceru. Leckdy také třeskutá atmosféra. My jí tedy finanční prostředky na samostatné bydlení poskytnout nemůžeme. I tak se bojím, aby se neodstěhovala. Já jsem z domova odešla v sedmnácti. Bylo pro mě tehdy nemožné zůstat.
    Puberta je zlodějem dětí. A už nikdy je nevrátí. Na konci jsou z nich dospělí.
    Tak se držte. Ať to všichni zvládnete (i my zvládneme).

    Lucie B.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucie B., to s tou pubertou zní strašně!!! Ale je to úplná pravda, pak už z nich budou dospělí. Taky bojuju s patnáctiletou dcerou. Je to hrůza. Chce taky vypadnout a jít na intr. Uvidíme, určitě se nám všem taky uleví..

      Vymazat
  5. přeji pevné nervy a výdrž.....někdy je to fakt náročné, mohla bych psát o své dceři diplomovou práci..... momentálně máme období "ticha" a to je už vdaná a má dvě děti - puberta trvá i ve 32...…. tak se držte. z Jizerek zdraví Olina

    OdpovědětVymazat
  6. Myslím, že to je nejlepší rozhodnutí, co jste mohla udělat. Prošla jsem podobným obdobím s oběma dětmi, naše vztahy se usadily až potom, co se dcera i syn osamostatnili. Bydleli ve sdílených pražských pronájmech, chodili na brigády atd. Největší školou pak byl dlouhodobý pracovní pobyt v zahraničí, váš syn žil nějaký čas v Austrálii, takže víte, jaký člověk se vám vrátil domů. Bude to dobrý, věřte mi. Iva

    OdpovědětVymazat
  7. Přesně rozumím. Můj vztah se synem se taky zlepšil, když si našel podnájem... Sice bez pračky,ale tahle služba mi za to stojí.. Ivča

    OdpovědětVymazat
  8. Lucie, rozumím všemu, co jste napsala. Ztotožňuji se s paní Olinou z Jizerek, puberta je věkem neomezená, u nás momentálně u 30leté dcery, přestože je maminkou 9měsíčí dcerky. Děs.
    Je určitě lepší, že si složitou dobu odbydete v mladším věku. My matky holt musíme vydržet, stejně se nic jiného nedá dělat.

    OdpovědětVymazat
  9. Velmi, velmi Vám rozumím a vím, jak je to psycho. Držím palce, at je časem lépe.

    OdpovědětVymazat
  10. Můj vnuk to také tak měl. Děti umělecky zaměřené to tak asi mívají. Od šestnácti bydlel sám. Byla jsem z toho dost zoufalá, bála se drog, pití...Dnes je mu dvacet, je na vysoké a vše zvládl. Ovšem někdy byly i problémy. Dcera s ním byla od šesti let sama a dost ho vedla k samostatnosti, to mu asi dost pomohlo.

    OdpovědětVymazat
  11. Je to těžké, kdo neprožil, neuvěří

    OdpovědětVymazat
  12. Drzim palce. Uplne vas chapu. Ale bude to beh na dlouhou trat.

    OdpovědětVymazat
  13. Četla jsem teď rozhovor s režisérem Špačkem a pak i koukla na 13.komnatu. Mám ráda příběhy, které na začátku vypadají zběsile, ale ono se pak časem ukáže, že zas ty děti nejsou tak marný. Oni najednou napnou síly, když už jsou sami za sebe.Já šla na školu ve 14 letech 400 km od domu. Proto máme asi s mámou pořád tak hezký vztah.

    OdpovědětVymazat
  14. Udělala jste to nejlepší,co jste mohla,pro dceru i pro sebe. Já mám dceru zlatou, puberta ji téměř minula,ale i přesto jsem ráda, že v 18 odjela pracovat do Anglie, kde dospěla.Vřele doporučuji všem rodičům, pokud to jde, pošlete děti do světa,je to pro ně skvělá škola života.

    OdpovědětVymazat
  15. Paní Lucie, pubertální dcera 16, už rok bydlí sama 50 km od domova. Nebylo to tedy rozhodnutí viz. to Vaše, spíš v kombinaci střední škola - intenzivní sport jiná volba nebyla. Internát nějak nepřipadal úvahu pro nikoho z nás. Finančně samozřejmě náročné, ale mnohem náročnější je pustit a věřit. Ze začátku spíš doufat. I teď hodně doufat :) A doma o tři roky starší brácha, který se chystá zmizet na studia až po prázdninách, takže ještě trochu těch výčitek svědomí, že o naši holčičku se tolik nestaráme.... Modlím se, přeju si, doufám a učím se jí věřit. Za odměnu se pod pubertálními manýry občas pěkně zarýsuje sebevědomá ženská. Rozumím Vám.
    Zdeňka

    OdpovědětVymazat
  16. Děkuju všem, jste úžasné!!! Tentokrát ani jeden hnusáckej ohlas. To je tak pěkný.

    OdpovědětVymazat
  17. Bezpodmínečně milovat, strachovat se, nechat dýchat, ale taky jen dýchat a nenechat se semlít....a doufat, hodně doufat...a radovat se z každého okamžiku, kdy to jde ...od jejich narození, den za dnem. Mateřství je jízda. Sílu všem zúčastněným. Tereza

    OdpovědětVymazat
  18. Milá Lucie. Dnes, když vzpomínáme, jak a co "puberťáci" (dnes 29 a 30) prováděli, tak sami říkají, "že jste nás nezabili" :-) Jeden se stal před půl rokem otcem a když se maličká narodila, řekl mi: "Já jsem se tak bál, aby byla v pořádku." A už několikrát dokázal přiznat, že si vzpomněl, co jsem mu řekla: "A toho strachu už se nezbavíš. Někdy bude menší, jindy větší, ale už tady bude pořád". BUDE LÍP, uvidíte :-)

    OdpovědětVymazat
  19. Tyjo, a ja si furt říkám jaká jste super matka a Stella super dcera. Bojím se toho už ted, mě přijde, že mě posílá někam už pětiletá a že je na odstěhování, sama mi to občas říká že se odstěhuje k babičce.

    OdpovědětVymazat
  20. Přání ke Dni matek od mého syna, když mu bylo 15: "..všechno nejlepší, mám Tě rád, několikrát to ale bylo na útěk z domova. Děkuji Ti, žes to nikdy neudělala..":-) Hodně sil a lásky, moooc se těším na Vaši knížku a pevně věřím, že dotáhnete se Stelou ten matka/dcera scénář do zdárného konce!! Všude jsou trable, jen ne všichni jsou autentičtí a přiznají (si) to.. Například výše zmíněný syn se mnou v již dospělém věku půl roku nepromluvil. Potřeboval prý klid..Dokud se hádáte, je vlastně všechno ještě dost dobrý. Moc vám oběma fandím. Světlana

    OdpovědětVymazat
  21. Lucie,mám doma podobnou pubertální dceru a také to nedáváme:-oJe hezké vědět, ze v tom nejsem úplně sama a věřit, že jednou dospěje a najdeme k sobě cestu!Přeji pevné nervy!

    OdpovědětVymazat
  22. Možná by to bylo i námět na film.Ale kdo by se na to díval 😉

    OdpovědětVymazat
  23. Milá Lucie,naše dcera snad pubertu ani "neměla", dnes je jí 29 let a již 2 roky se nevídáme. Nemusím líčit, jak je to bolestné, když nám nechtějí dopřát ani malého vnoučka. Též jsme ho 2 roky neviděli. Vztahové problémy mezi nejbližšími v rodině jsou to nejbolestivější , co jsem v životě prožila, a že té bolesti bylo. Přeji Vám a Stele, abyste se naučily spolu jinak komunikovat a věřte, že pod vším tím vztekem našich dětí je ukryta láska. Vaše pravidelná čtenářka.

    OdpovědětVymazat
  24. U nás puberta našich kluků vyústila v náš rozchod.Kluky jsem vychovala, snažila se co mohla, ale když při Tobě nestojí partner, jejich vlastní táta a ještě je v lumpárnách podporuje, tak se to nedá. Dnes jsou dospělí a ten mladší má dvě dcery a o dovolené mi řekl: Marcel, kdyby mi jednou Adélka dělala to,co já vám, asi bych se zastřelil. Jak jste to mohli vydržet? bylo to děsné období, plné průšvihů, ukončení škol, i vysoké školy, stálo to spoustu a spustu peněz a nervů . nerada na to vzpomínám. Ale oba dva z toho vyrostli, takže se těš! Bude lépe a jednou se dozvíš, že si Stela uvědomuje, jaké to bylo. Ale projít si tím musí každý z nás a ne každý to dá v pohodě. Hodně síly a Stele věřím, že to zvládne. Má přece dobrý základ z rodiny! A vy se držte!Zdravím k Vám domů Marcela

    OdpovědětVymazat
  25. Když čtu všechny komentáře, tak mě někdy mrazí,nedovedu si představit, že by se mnu dcera nemluvila, nebo že by se vztahy v rodině nějak "podělaly". Strašně si vážím toho,že to je u nás tak,jak je,není nic hezčího,než když vám dospělá dcera řekne, že je vám vděčná za to,jak jste ji vychovali.Všem rodičům,kteří řeší nějaké trable s dětmi přeji,aby se pochroumané vztahy srovnaly,život strašně letí......
    I.N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také jsem si to nedovedla představit,mluvila jsem jako vy, dokud se to u nás nestalo. Dcera do třiceti let byla pohodová, milá žena. Potom se zamilovala do jednoho "nevyzrálého muže", který byl zadlužený a nepochopil, že mu jeho průšvihy "sponzorovat" nebudeme. Takže jsme přišli o dceru, o vnoučka a už to trvá několik let. Jsme úplně zoufalí.

      Vymazat
  26. Já mám jen malou technickou.
    Víte, že děti, které studují na středních školách a bydlí na vesnici téměř v 80% jdou v patnácti na internát. Že to ty rodiče stojí tak kolem 5.000 Kč na střední škole a kolem 7.000 Kč na vysoké.
    Že, když chcete mít vzdělané dítě a bydlíte na vsi a máte třeba tři holky po třech letech, tak to vážně stojí dost peněz. Takže holky makají celé prázdniny a makají při vysoké, protože jim přijde hloupé, že to ty rodiče tolik stojí. Puberta je svině. Vydržet!! A žít na vsi je fakt drahé.
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  27. Hezký den!
    I já děkuji za upřímnost...Tak nějak jsem si myslela,že si s dcerou nerozumím jen já.Přišlo mi,že všechny dcery v mém okolí jsou milé,povídací,svěřující se. Snášela jsem to špatně.Odsekávání,napětí…
    Puberta strašná...Ted je dcera na vysoké škole v jiném městě a pomalu se vše lepší...
    Asi jsem si toto měla přečíst dříve, pomohlo by mi to.
    Starší syn byl v tomto celkem v pohodě.
    Díky
    MíšaZ.

    OdpovědětVymazat