úterý 9. října 2018

Nad Pai

Na dnešek bujará noc.
Trochu se pereme s tím, že doma máme každý svoji ložnici a tady máme společnou i peřinu. Takovou tu přes dvě postele. Bála jsem se, že mi ji I. bude v noci krást, ale jde to. Akorát ty naše rozdílný biorytmy, to je něco. I. usne hned, já ani náhodou. V noci se budí a pouští si na mobilu Cimrmany. To mě vzbudí. On usne, já ne. A takhle to jde do rána. Navíc postel dost tvrdá, takže po hodině bdění jsem myslela, že se mi rozpadnou záda. Tak jsem šla spát do obýváku. Výhled  z měkoučkýho gauče skvělej i v noci - na protějším břehu tisíc světýlek. Ve vodě blikají rybářský lodě. Připadala jsem si jak manželka milionáře. 
Usínám ve skvělým rozpoložení a najednou zásadní nápad. Na věc, se kterou se mořím už několik měsíců, a pořád to není ono. Nemůžu zveřejnit, co a pro koho píšu, protože ve smlouvě mám poprvé v životě DOSLOVA napsané, že tu věc nesmím nijak komentovat na svým blogu a tím se sebeprezentovat. Zřejmě někdo čte můj blog, bonzuje na mě, ale já netuším, kdo to je. 
No. Nebýt dnešní noci, tak bych se mohla sebeprezentovat leda tím, že mi to nejde. Ale jak říkám, v jednu v noci nápad. Takže jsem zasedla k pc a mydlila scénu za scénou do čtyř do rána. Doufám, že jsem našla cestu. Zatím se to bojím otevřít a přečíst si to po sobě. Co když zase slepá ulička.

Ráno jel I. pro snídani na kole, já jsem nebyla schopná vstát.
Pak teda jo, k těm čerstvejm croissantům. 

Dopo jsme autem přejeli přívozem z Torri del Benazo do Maderno (za auto a dva dospělé cena 22 E) a prošli jsme si kus protějšího břehu, na kterej koukáme ze zahrádky. Jo, nenapsala jsem, že bydlíme nad krásným starým městečkem Pai. Tahle (naše) strana jezera se nám zdá i hezčí.
Oběd v rodinný restauraci v Porto Bogliaco, která existuje od roku 1947. Vždycky mám strach vlízt do restaurace, kde jsou pravý krajkový ubrusy, látkový ubrousky a krásný sklo, ze kterýho se jí i pije, ale ve výsledku často nakonec zjistím, že platíme stejně jako v běžný turistický hospodě v přístavu. To byl i dnešní případ. Jídlo vynikající.






I. se koupe mezi bójkami

Pohled od večeře z naší zahrádky.
(Není zbytečný odtud někam jezdit?!)

4 komentáře:

  1. úžasný, užívejte si to.....mimochodem s tou ložnicí máme stejný problém o dovolené... Prima dny přeje Olina z Jizerek.

    OdpovědětVymazat
  2. Je to zbytečný. Poslední foto jako na lodi, co vozí čaj a kávu z Jávy. Čaro

    OdpovědětVymazat
  3. Krásný, uplně se vidím...krása, klid, pohoda a seděla bych a čuměla...Jo a s tou ložnicí to máme podobně, letos jsme měli letiště snad 1,4 m, moc jsme se nevyspali, zato jsme se dost nasmáli :-). Užívejte, pište, ochutnávejte. Zdraví Petra

    OdpovědětVymazat
  4. Luci, gratuluji k nápadu!!! Ať už je jakejkoliv.
    A ta pohoda, co na mě dýchá z vašeho vyprávění a fotek, no nad tím jen áchám a říkám si "taky bych chtěla".
    Tak užívejte dosyta! Všeho!

    OdpovědětVymazat