Kdo jede 1. třídou, nesmí smrdět!

Pokud nejedu do Prahy autem, tak jezdím vlakem, většinou 1. třídou. Je to dražší jen o 10 Kč a strašně si ten luxus užívám. Dnes si ovšem při cestě zpět přede mě sedl celkem pohledný třicátník a jen co dosedl, zavalil mě takový smrad, že jsem si myslela, že budu muset odejít. I jeho dlouhé vlasy stažené do culíku byly mastné jak bramborák. Naštěstí běžela klimatizace, takže něco se odsálo, ale ve vlnách to přicházelo znovu.

To nebyl závan momentálního lehkého zpocení, to byl těžký dlouho nemytý nepraný zápach z kůže a oblečení.

Když jsem vystupovala, pán spal.
Napsala jsem mu vzkaz a nechala mu ho na sedadle.
Třeba žije sám a nějak mu tím v životě pomůžu ...

Noční

Neumím chodit včas spát. Ráno pak vypadám jako vyvoraná myš, ale nemůžu si pomoct. Noc prostě miluju. Naštěstí zítra ráno nevstávám krutě brzy, Stela je doma nemocná, a ani nehlídám Tobíse.

Dnes v kavárně schůzka s producentem, co byl pořád ve střižně, ale už není.

Viděla jsem to tak na hodinu, ale nakonec jsme to protáhli na tři. Pořád se bylo o čem bavit.

Snaží se sehnat peníze na jeden hrozně drahý film, a dostal se až mezi sponzory politiky. Nakonec couvnul, protože si neuměl představit, že by film o hrdinství a cti sponzorovala mafie.

I když se už k volbám vracet nechci, uvědomila jsem si, že moje černé představy o zákulisí politiky byly ještě moc málo černé. Spíš růžové.

Kdybych byla Xavier Baumaxa (mmch je s ním skvělý rozhovor v posledním Reflexu), napsala bych song, že naše generace prostě musí nejdřív vychcípat.

Naše myšlení je zatížený tím, v čem jsme vyrůstali.

Bohužel.

 

 Poslední fotka stromku - a sbohem

 

 Vyvoraná myš u počítače

 

Konvici jsem koupila za 10 Kč. Nemá pokličku.

 



Pěkně blbě

Ne, tentokrát už se nevracím k volbě (i když prvních pár hodin vládnutí dua Zeman - Babiš jasně ukázalo, že demokracie dostane parádně na prdel). Na zlepšení nálady doporučuju výbornou komedii Pěkně blbě, která vyhrála na několika festivalech mimo jiné cenu diváků.

Je to i skvělá imigrační sonda do života Pákistánců žijících v Americe (obávám se, že když to takhle napíšu, může to některé diváky spíš vyděsit, protože předvolební xenofobní kampaň zmasakrovala i soudné spoluobčany). Právě z tohoto důvodu film moc doporučuju, střet kultur se tu sice odehrává, ale je to fakt velká a chytrá legrace.

 

 

První narozeniny

Dnes oslava Tobiase. V úterý mu bude 1 rok.

Narodil se loni v Sydney, byly zrovna hrozný vedra, a já si myslela, že ho uvidím jednou za rok nebo dva. Čáry, máry, fuk - a vidím ho skoro denně. Jeho rodiče by sice byli radši, kdyby žádný čáry máry nebyly, ale to by s lumpem žili sami. Takhle má Tobi kolem sebe dvě babičky v rozpuku, dva dědy, co sjedou černou sjezdovku jako nic, čtyři čilé prababičky, jednoho pradědu a spoustu tet.

Co přinese život dál, nikdo z nás neví. Hlavně, ať je to dobré.
Všechno nejlepší!

Volby

Jak je možný, že lež a hulvátství

nakonec vždycky zvítězí?!

 

 

Prezidentská debata live

Nervy.
Koukám na debatu na ČT a zároveň se nekoukám, protože mám nervy.
Za všechny. Za Drahoše, za moderátorku, dokonce i za Zemana.
Aha ... už se Miloš naštval.
Brr, je to strašně studený, to Rudolfinum.
Asi by bylo lepší, kdyby všichni tři začali zpívat.

A Drahoš má nervózně zvednutý levý koutek. Toho už jsem si všimla několikrát. Působí to jako škleb, to není dobré. Stele dnes řekl doktor na rovnátkách, že jí budou muset na čelistní chirurgii rozříznout horní i dolní čelist a narovnat, protože jinak postupem věku bude mít pusu nakřivo. Věřím. Protože to má Kryštof. Ani spousta let chození na ortodoncii mu v tom nepomohla. Ale o tomhle řešení nám nikdo neřekl. Jenže Kryštof by na takovou operaci asi stejně nešel. Stela se jen zeptala, jestli bude mít celkovou narkózu. Bude.

 

Dnes jsem si dala v podchodu na Hlaváku kafe do kelímku, a bylo to snad nejhorší kafe v mým životě. Vyždímanej hadr. A já se na něj tak těšila! Tak jsem si ho aspoň vyfotila. Never more!

 

 

Měla jsem se sejít s oběma producenty, pro který teď pracuju.

Jenže jeden sedí imrvére ve střižně a druhej na záchodě.

Stane se :)

 

Tak prej Mynář porazil sloup veřejného osvětlení a kvůli tomu nedostal bezpečnostní prověrku.

 

Pan Drahoš teda fakt není řečník.

 

Witowská skvělá.

 

Brr, Drahoš pořád nemluví o sobě, ale o Zemanovi. Doprčic, vždyť ho na to museli upozornit! Pořád se vůči němu vymezuje. Zbytečný.

 

Ha, teď jsem zjistila, že Reflex taky (jako já) píše průběžné reporty z debaty. Zjevně fundovaněji.

 

Zeman neslyší poznámku redaktorky a bojí se to asi přiznat. Jinak by hned reagoval.

 

Džouk Drahoše. Konečně!

 

Zeman odpovídá na to, proč mluví sprostě.

 

Witovská je hvězda. Nebojí se zeptat na lži, který Zeman pronáší před světem.

 

Zase ten levej koutek!

 

Zdá se mi to? Tentokrát šije Drahoš do Zemana. Tak kdy už to přestane Zemana bavit?!

Bouchni do stolu!

 

Referendum na všechno  ... proboha, ne!

To by dopadlo!

Co kdyby se většina občanů rozhodla vrátit ke komunismu?! Protože jsme se přece tenkrát měli všichni líp!

 

Drahoš koktá ... chjo, chápu, ale dobrý to pro něj není.

 

Reflex píše: "Zatímco debata se během odpovědí na předtočené otázky občanů výrazně uklidnila, sociální sítě explodovaly vlnou obdivu k moderátorce. Kdyby to záleželo čistě na pražském facebooku, nevyhraje volby v sobotu ani Drahoš, ani Zeman, ale ještě dnes bude Světlana Witowská jmenována císařovnou."

Souhlasím!

 

Zeman furt obhajuje Mynáře.

A já furt nechápu proč.

 

Zeman působí jak stařeček z pohádky, kterej nám splní tři přání.

A Drahoš má špatně naučenou svoji poslední větu. Bejt Zeman ve svý starý síle, smete ho.

Jenže není.

I proto budu volit Drahoše.

A doufám, že se během pěti let objeví mladý prezidentský švihák nebo švihačka, kterej uchvátí opravdu celej národ.

 

 

Tři kila kapslí

Uvažujeme o koupi novýho kávovaru, který by nebyl na kapsle.
Až poté, co nespresso začalo kapsle recyklovat, vidíme, kolik odpadu po nás zbyde.

Sice je poctivě odvážíme do prodejny (nebo je tam vezme ppl), ale i tak. Tři kila vyrobíme za cca dva měsíce. Možná i za míň. Konvertovat k jinému kafi je pro nás dost bolestné, protože tohle pijeme mnoho let, tenkrát ještě v ČR tato značka ani nebyla a vozili jsme si kávovary i kapsle ze Švýcarska.

Milujeme tuhle každodenní kapku luxusu, protože po ní už žádný luxus u nás doma nenásleduje.

Kdybych na nespresso dělala reklamu já, tak bych neangažovala Cloonyho (teda ne, že by se mi nelíbil), ale mám ráda paradoxy, tak bych dala kávovar do obyčejný rodiny se spoustou dětí a zvířat, kde je všechno vzhůru nohama, nicméně tu chvilku luxusu s kafem si rodiče vždycky užijou. Tak to aspoň cítím já.

Tenhle víkend taky u nás bylo čoro moro, ale kafe, to kafe mi teda nikdo nevezme!

 

Stela má zas nový vlasy. Barevný.

Ale nesmím ji fotit.

Tak jen rychlá momentka, když jsem ji vezla do školy, protože zaspala.

 

 

V posteli

/zdroj pinterest/

 

Dnes mi pinterest napsal mail, že by se mi mohly líbit tyhle fotky.

Líbí.

Jakmile si někdo lehne do postele, má to atmosféru.

I když je to stylizovaný leh.

Ale dýchá z toho pohoda.

Asi si už taky půjdu leh-nout.

Dobrou!

 



Pro dlouhé zimní večery

Sněží.
I u nás ve 300 metrech n.m.
Je to hezké (dívat se na to z okna).

Žiju politikou.
Nicméně nediskutuju na žádných serverech. Jen tak sama pro sebe si žiju. Kulisa je ČT24. Bezvadně se mi u toho píše.

Včera dokument Víta Janečka o drancování českého zemědělství. V hlavní roli Babiš. Režisér byl za tento film odejit z FAMU, kde učil. Když jsme to včera s I. zhlédli (jo, vážně se spisovně píše z-), nemohli jsme pak skoro mluvit. Tenhle film vám ukáže, jak si před očima rozprodáváme Česko. Některé souvislosti mi předtím vůbec nedošly. Kdyby bývala uspěla menšinová vláda ANO, už by si nás řídila jako Babišův majetek. A jestli uspěje Zeman, tak nás prodá do Kosteleckejch uzenin ještě se slevou.

 

Můžete zhlédnout zde:

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/11299925570-selsky-rozum/21556226565

 

A ještě jeden dokument (ta Dvojka je teď vážně výborná):

Film o tom, že i hendikepovaní potřebují mít sexuální život. A co teď s tím, že jo. Přirozená věc je pro spoustu z nich nedostupná. Někdo si umí poradit, někdo ne. Úplně stejně jako v nehendikepovaném životě. Akorát složitější.

 

Zde (bude možné zhlédnout asi jen do konce ledna): http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/11723338448-nemusis-s-laskou-staci-s-citem/21638256304

 

 

Jak se v tom vyznat

S Tobísem sledujeme biatlon. Akorát, že mi ho dost často přepne jinam.
Kromě biatlonu jen a jen politika.

Lehké štěstí nad sobotními výsledky, cestou z voleb z Lbc jsme poslouchali Český rozhlas a byli jsme dost rozechvělí, jestli to vyjde. Jo!

Ten hlavní boj ale teprve začíná.

Bude se to na nás valit ze všech stran.

A bude to hodně nepřehledné, hlavně pro ty, kteří nejsou rozhodnuti, koho volit. I když si myslím, že oba kandidáti jsou tak polarizovaní, že ani váhat nelze. Jsou jako rub a líc. Jde o to, kdo pro nás představuje ten líc.

Pokud váháte, mám pro vás jedno jediné doporučení: Až budete číst špínu na kohokoli z kandidátů (a že jí bude), buďte obezřetní a snažte se dohledat, KDO článek napsal, příp. komu médium, pro které píše, patří. Pokud se jeho názor schovává za nějakou značku nebo jméno bez historie a obličeje, bacha. Spousta bude jen šikovně napsaná lež, která bude mít jediný úkol: zdiskreditovat.

Když jsem si přečetla, co se chystá na pana Drahoše, připadalo mi to jako výplod chorého mozku, kterému nikdo nemůže uvěřit. A to mě fikce živí!

Můžete kouknout např. zde: https://www.facebook.com/notes/jaroslav-kmenta-novin%C3%A1%C5%99/kompro-na-draho%C5%A1e/1521052827949846/

 

Není člověk ten, aby se zalíbil lidem všem (mmch, víte komu se tenhle citát připisuje?).

Volím slušnost, férovost, EU, NATO, směřování na západ, pevný krok a zdravou kondici.

Pana Drahoše. 

Nevěřím, že by někdo mohl ode mě čekat jinou volbu!

 

 

Koho

... volit?
Zítra jedu do Liberce, tak mám ještě chvíli čas o tom přemýšlet.

Včera jsem se dívala na velkou prezidentskou debatu, které se účastnili všichni kromě MZ. A překvapila. Měla jsem svého favorita, který ale v lesku jiných úplně zapadl. Vím, že se nedá soudit z jedné debaty, ale přece jen se na ní leccos prozradí. Pro mě už to byly jen poslední střípky do mozaiky, protože jsem kandidáty už dopředu měla solidně nastudované.

Kdybych volila podle okamžitých sympatií, určitě dám hlas nejmladšímu Marku Hilšerovi (lékař) s jeho charismatickou ženou. Měli bysme na Hradě opravdu krásný pár a určitě by si toho všimnul i světový bulvár. Což vůbec není k zahození, když se tím ČR prezentuje pozitivně. Vím, že i vizáž kandidáta může hrát roli, každý se holt rozhodujeme jinak. Podle analytiků ale byla debata tak hrozná, že MZ už si může mnout ruce a je možné, že vyhraje už v prvním kole. Pokud bude volební účast nízká.

Z toho se mi svírá srdce i žaludek.

Protože v kombinaci s tím, co předvádí naše nová vláda a Poslanecká sněmovna, by to byl masakr.

Nakonec dám hlas Pavlu Fischerovi.

 

Šťastnou ruku všem!

 

Ještě v bedně

Znovu pár tipů v ČT.
Včera dávali oceňovaný dokument o "něžném neonacistovi" Svět podle Daliborka.
Někdy si říkám, jaká to musí být úleva, když je člověk primitiv.
A jaká hrůza pro ty ostatní.
Asi bych nebyla dobrej dokumentarista, protože bych nebyla schopná vlízt člověku až do vany. Do postele. Do výstřihu. Do štědrovečerní oslavy.
Podívejte se. Opravdu to stojí za to.
Nevím, jak dlouho to na i-vysílání bude, ale zde je link: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/11004641408-svet-podle-daliborka/31529232025

Ještě chci poopravit své tvrzení, že Manželské etudy Heleny Třeštíkové poběží vždy v pondělí na ČT2. Budou i ve středu, což je dnes. Pokud nestíháte, tak i pro vás je i-vysílání ideální.

Do třetice - ČT začala dávat nový pořad, který se jmenuje ArtZóna a bude vždy v úterý od 20.20 hod na ČT Art. Včera tam například byla jako hlavní host Iva Bittová. A pak velké téma - český animovaný film, což mě momentálně taky hodně zajímá. Ale je fajn vidět a slyšet mladé tvůrce, které většinou nemáte možnost vůbec vidět, protože jsou jen schovaní za titulky filmů.
Úplně jiné rozhovory.
A to mě taky baví.

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/12072033166-artzona/218542150010001/

Dnes v bytě

Dnes jsem jela do bytu přemýšlet o novém psaní, mám několik nápadů, ale nevím, kterému dát přednost. Myslela jsem, že u toho uklidím vánoční výzdobu, i speciální krabici jsem si na ozdoby přinesla. Jenže! Nedokázala jsem ji složit. Návod má asi padesát obrázků, už u třetího jsem si nevěděla rady. Tak nic.

Z papíru na pečení jsem vystříhala clonu na okno v pokoji, protože teď v zimě se musí brzy svítit a postel je přímo u okna. Naproti nám hotel. Tak aby si člověk nepřipadal jak v akváriu. Máme sice průhlednou pocitovou záclonu, ale tu nikdo nezatahuje, protože záclony nemáme rádi. 

Tohle mi připadá fajn.

Uvidím, co na to ostatní.

 

 

 

 

Na nádraží jsem si v knihkupectví kupovala knížku Petry Soukupový a hledala jsem průkazku, abych jako měla slevu.

Prodavač: To nehledejte, já už jsem vám tam tu slevu dal.

Já: Jak to?

Prodavač: Já si vás pamatuju.

Já: Odkud?

Prodavač: Jste přece LK, ta scenáristka.

Já: To jo, ale scenáristi jsou neviditelný.

Prodavač: Nejvíc miluju váš první film. Nekonečnou neděli. Z ní jsem byl úplně odvařenej. Proč ji někdy nedávaj? Takovej skvělej film.

Já: To nevím.

Prodavač: Mám ji doma nahranou ještě na VHS.

Já: Tak to jste na tom líp než já. Já ji nemám vůbec. Asi napíšu do televize, jestli by ji někdy nepustili. Abych si to mohla aspoň nahrát.

Prodavač: To rozhodně udělejte!

 

Tak jdu napsat programovýmu řediteli.

Vsázím kilo, že mi ani neodpoví.

 

Dnes v bedně

Vypadá to, že nedělám nic jinýho, než koukám na televizi.
Úplně to tak není.
Jen bych nerada, abyste dnes prošvihli nový seriál Petry Zelenky Dabing Street, který začíná ve 21 hod na ČT1. Viděla jsem první díl a závidím. Je to skvělé!

Zároveň ale běží na ČT2 od 20 hod Manželské etudy po 35 letech, unikátní časosběrný dokument Heleny Třeštíkové, který sleduju už od jeho počátku. Naposledy to bylo po 30 letech, teď o dalších 5 víc. Jsem zvědavá a těším se, kam se rodiny posunuly, co je za tu dobu potkalo.

Naštěstí máme zpětný sledování, tak uvidím všechno!

Tipy

Zase po dlouhém čase pár tipů.
Přesně dva.
Tentokrát na internetový seriál a dokument.

LAJNA

Deset půlhodinových dílů o trenérovi hokeje, který se propadne z reprezentačního trenéra na trenéra daleko nižší soutěže v Havířově. V hlavní roli opravdu fenomenální Jiří Langmajer. Prosmáli jsme se v Krakowě u toho dva večery. Dávají to na placené internetové televizi OBBOD, ale poradím vám fígl, lze si ji na dva dny pustit zadarmo a zhlídnout, co se dá.

Na youtube je 1.díl, ostatní díly obbod průběžně maže, což naprosto chápu. Nikdo nechce platit.

Druhý tip je dokument NERODIČ, který je paradoxně nejvíc o různých formách rodičovství a rodinném uskupení, které je naprosto jiné než před revolucí. O váhání pořídit si děti, nebo naopak neváhat vůbec a skočit. Pohledy různých typů rodičů jsou hodně otevřené a nestylizované. Opravdu hodně se mi líbil jejich výběr. Máte pocit, jako když si s někým povídáte v obýváku a sdělujete si poměrně důvěrné věci.

To miluju.

Pokud máte O2 tv, je to ve videotéce. Donedávna film běžel ještě v kině.

Dopsáno

Jestli něco umím, je to okamžitá koncentrace ke psaní.
Stejně v hlavě píšu téměř u všech činností, které dělám.
Někdy i týden nevybalím kufr z dovolené, nebo celý den nákup z tašky (a rozteče se mi tam, co jen jde), ale umím zasednout k pc a propadnout se do příběhu.
Na lusknutí prstů.
Proto jsem strašně dlouho netušila, co to je ta prokrastinace.

Animák dopsán.
Přestože jsem dnes částečně hlídala Tobiho, je nahrubo hotovo.
Mám dva dny na pročištění textu a opravy. V pátek odpo scénář musí letět k producentovi.

8.8. jsme se sešli, přinesl mi knížky, které jsem měla jako zásobárnu situací pro příběh. Chyběl ale velký oblouk, vlastně jakýkoli oblouk děje. Taky jsem měla tři pokusy kolegů, kteří se snažili příběh napsat přede mnou, ale z různých důvodů se jim to nepovedlo. Mohla jsem od nich použít, co jsem chtěla. Myslím, že jsem nepoužila nic. Možná nějaký detail, od kterého jsem se odrazila. Už sama nevím. A taky netuším, jestli je můj pokus aspoň o mák lepší.

Psala jsem na střídačku skoro 5 měsíců.

Hrozně času, když vím, že 150 stran dovedu i za 5 dnů (Karavan). Jenže u něj jsem už měla příběh v hlavě, pouze jsem ho sypala na papír.

To je na psaní nejtěžší. Jasně před sebou vidíte děj, ale někdy/občas/často ho nedokážete protlačit z hlavy ven. Nebo jo, ale cítíte, že to neodráží přesně to, co jste chtěli říct.

Existuje mnoho knih, jak se to naučit.

Pokaždý, když jsem do nějaký nahlídla, byla jsem ještě víc zmatená.

Platí sice určitý základy, vzorce a schemata, ale ty se vždycky dají dodatečně do příběhu vtlačit.

Úplně nejdřív ale musíte mít nějakej příběh.

A musíte jím žít. Propadnout mu. Věřit mu.

To je úplně nejtěžší. Ale nikdy to samo o sobě nezaručuje kvalitu a úspěch. Je to jen začátek dlouhý cesty.

 

Jdu se odměnit!

 

 

Krakow - snídaně na šicím stroji

 

Novoroční ráno jsme zahájili hledáním kafe. Jsme fakt závisláci. Potřebujeme první kafe ráno k otevření druhého oka. Jednoocí tedy vybíháme z bytu a honem do kavárny. Dnes jsme našli bar se šicími stroji, který měl durch otevřeno od včerejšího Silvestra. Obsluha na baru podle toho vypadala. Každý, kdo sem přišel po nás, radši odešel. My ne. Svíčky, oheň v krbu, skoro samota ... to je přesně moje gusto.

 

Jak už jsem psala, bydlíme v Židovské čtvrti neboli Kaziměři. Je to místo umělců a intelektuálů, poznáte to na každým kroku. Každá barmanka, každý venčič psa je stříknutý bohémstvím. Je na co a na koho se dívat. Původně jsme uvažovali, že bychom se ubytovali na Starém městě, ale nakonec jsme rádi tady. Staré město je mnohem víc komerční, strávili jsme tam jen jeden den.

Projeli jsme si ho i místním elektrovozítkem, to doporučuju. Je v něm teplo a hlasového průvodce mají i v češtině, takže máte všechno z první ruky. Řidič se s ním dostane kamkoli a jezdí jich tu spousta.

Musím přiznat, že nás úplně nebaví památky, sice si je tak nějak volně projdeme, ale třeba na komentovanou prohlídku by nás nikdo nedostal. Máme rádi historii ukázanou na konkrétních lidech, takže jsme navštívili výstavu Příběhy rodin, která na zdejších rodinách ukazuje hrůzu nacismu. Do války tady totiž žili křesťané i židé ve vzájemném respektu, ale Hitler nechal vyvraždit 65 tisíc lidí jenom v tomhle místě.

 

Odpoledne jsme se nechali přemluvit a šli jsme se Stelou do čajovny na šíšu. Pitomci. Ani jeden ji neumíme kouřit, škrábalo nás v krku a kašlali jsme. Jenom Stela ne. Ale jeden ubožák na tom byl ještě hůř, ten na záchodě zvracel. Asi zůstaneme u kafe a panáků. Stejně nás Stela neustále upozorňuje, že všude, kam chodíme, jsme my dva nejstarší. Ale to mi vůbec neva. Naopak se těším, až v osmdesáti půjdu do baru na panáka. Jestli teda ještě vůbec budu chodit. Jestli teda vůbec ještě budu.

 



 Ozdoby jsem všude viděla jen kýčovité.

 

 Ohromně tady frčí trhy.

I dámy v kožichu tu nakupují, neváhají se svléknout a vyzkoušet si second hand svetr nebo spodní prádlo (to teda bylo nové). Kupují si i fake parfémy, myslela jsem, že tahle doba je dávno pryč.

Ne tak asi v Polsku.

 

 

 



Zítra ráno už domů.
Chtěli jsme se podívat do Osvětimi, ale musíme kvůli práci frčet rovnou.
Tak příště!

P.S. Děkuju všem za přání, moc si toho vážím!