středa 31. ledna 2018

Noční

Neumím chodit včas spát. Ráno pak vypadám jako vyvoraná myš, ale nemůžu si pomoct. Noc prostě miluju. Naštěstí zítra ráno nevstávám krutě brzy, Stela je doma nemocná, a ani nehlídám Tobíse.
Dnes v kavárně schůzka s producentem, co byl pořád ve střižně, ale už není.
Viděla jsem to tak na hodinu, ale nakonec jsme to protáhli na tři. Pořád se bylo o čem bavit.
Snaží se sehnat peníze na jeden hrozně drahý film, a dostal se až mezi sponzory politiky. Nakonec couvnul, protože si neuměl představit, že by film o hrdinství a cti sponzorovala mafie.
I když se už k volbám vracet nechci, uvědomila jsem si, že moje černé představy o zákulisí politiky byly ještě moc málo černé. Spíš růžové.
Kdybych byla Xavier Baumaxa (mmch je s ním skvělý rozhovor v posledním Reflexu), napsala bych song, že naše generace prostě musí nejdřív vychcípat.
Naše myšlení je zatížený tím, v čem jsme vyrůstali.
Bohužel.
 
 Poslední fotka stromku - a sbohem
 
 Vyvoraná myš u počítače
 
Konvici jsem koupila za 10 Kč. Nemá pokličku.
 


7 komentářů:

  1. Stromek vypadá fit, pichla bych ho do zahrady a za pár týdnů ozdobila velikonočně :)
    Konvice je dokonalá. Pro kytky stvořená. Budou ji slušet i konvalinky, pivoňky.
    O ponocování bych mohla přednášet. Vždycky jsem byla sova, ale od vánoc bych mohla strašit na cimbuří, dočista jsem si přehodila rytmus. Může za to nedostatek pohybu a přebytek kávy. Přitom zbožňuju časná tichá rána, pokud mám dost naspáno, dlouhá snídaně a za dopoledne toho stihnu tolik! Musím na tom zapracovat.

    OdpovědětVymazat
  2. ...já mám strach... že ani vychcípání nepomůže... bohužel to nevnímám jako problém generační. Ta ochota podléhat negativismu se rozprostírá nad věkem, jsou to rychlé a "snadné" emoce, potvrzujou mi, že "já vím", "umím", "znám". Snazší je srazit vaz než ocenit. Rychlej doping nízký energie. A fakt, fakt nevim, co by se muselo stát, aby se ten poměr změnil ve prospěch humanity. Vzory..? Možná. Jenže hromada vzorů zmizela během 2. světové války, část v emigraci po 48. a 68. Někoho jsme vyhnali, někoho popravili, a není to záležitost jen 20. století. Takže co, jsme potomci těch přizpůsobivých, loajálních, ostroloktých, co si "to" uměli zařídit, těch neviditelných... Ne všichni samozřejmě, a ne všichni musíme být takoví. Jen chci říct, že se nám nějak hůř navazuje. Že v mnoha rodinách chybí hrdost na pradědu, dědu, tátu, chybí identifikace typu "co by teď udělal táta" (hodně dětí může říct třeba "prásknul by do bot a šel by za vlastním štěstím"). Není kde brát, a otcová a praotcové nebudou poukazovat snadno na zásluhy jiných ("koukni na Fandu, to je hrdina!"), neb to třeba zrovna byli z jejich pohledu blázni, snílci, demagogové, hlupáci - nebo i hrdinové, ale vyjádřením obdivu by shodili sebe, že. A Lucie, koukněte na DVTV na rozhovor s psychologem Špokem. Hezký den a hezkou noc :)!

    Veronika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Veroniko, souhlasím - moc hezky a výstižně napsáno. Taky vidím, že to není generační, ale selhala morálka.. Zkusme lapidární Desatero, nebo jen nekrást, nelhat, nepráskat a být k sobě slušní a ohleduplní. Jenomže pokud se polovina národa zhlédne v té žumpě z hradu, tak té druhé polovině zbudou oči pro pláč.. A já už kolem sebe vidím moře agresivity, té verbální! a stydím se, že jsem z kraje, kde to vyhráli zemanovci na celé čáře. Lenka

      Vymazat
  3. Dobry den...obavam se,ze to neni vekem.Takze zmena generace asi nepomuze.Ale co pomuze, nevim.. Jen doufam.Mejte se sedmikrasne. JP

    OdpovědětVymazat
  4. Lucie, naše generace snad uz má otevřené oči, ale generace našich rodičů je ztracená!!!! A Ti chodí volit stádně všichni.....:-(

    OdpovědětVymazat
  5. Nesouhlasím. To není generační ale sociální problém. Neodsoudím bližního svého jen proto že si nemorálně, někdy i nelegálně nahrabal. Závidím mu jen tu příležitost co dostal. Přeji si aby ta šance potkala i mě. No, tak takhle to asi je. Bohužel. Ivana N.

    OdpovědětVymazat
  6. Ovšem,že to neni generaci.Nadavaj na vesnice a mala města a sami se tam cpou.Vita

    OdpovědětVymazat