Krakow - snídaně na šicím stroji

 

Novoroční ráno jsme zahájili hledáním kafe. Jsme fakt závisláci. Potřebujeme první kafe ráno k otevření druhého oka. Jednoocí tedy vybíháme z bytu a honem do kavárny. Dnes jsme našli bar se šicími stroji, který měl durch otevřeno od včerejšího Silvestra. Obsluha na baru podle toho vypadala. Každý, kdo sem přišel po nás, radši odešel. My ne. Svíčky, oheň v krbu, skoro samota ... to je přesně moje gusto.

 

Jak už jsem psala, bydlíme v Židovské čtvrti neboli Kaziměři. Je to místo umělců a intelektuálů, poznáte to na každým kroku. Každá barmanka, každý venčič psa je stříknutý bohémstvím. Je na co a na koho se dívat. Původně jsme uvažovali, že bychom se ubytovali na Starém městě, ale nakonec jsme rádi tady. Staré město je mnohem víc komerční, strávili jsme tam jen jeden den.

Projeli jsme si ho i místním elektrovozítkem, to doporučuju. Je v něm teplo a hlasového průvodce mají i v češtině, takže máte všechno z první ruky. Řidič se s ním dostane kamkoli a jezdí jich tu spousta.

Musím přiznat, že nás úplně nebaví památky, sice si je tak nějak volně projdeme, ale třeba na komentovanou prohlídku by nás nikdo nedostal. Máme rádi historii ukázanou na konkrétních lidech, takže jsme navštívili výstavu Příběhy rodin, která na zdejších rodinách ukazuje hrůzu nacismu. Do války tady totiž žili křesťané i židé ve vzájemném respektu, ale Hitler nechal vyvraždit 65 tisíc lidí jenom v tomhle místě.

 

Odpoledne jsme se nechali přemluvit a šli jsme se Stelou do čajovny na šíšu. Pitomci. Ani jeden ji neumíme kouřit, škrábalo nás v krku a kašlali jsme. Jenom Stela ne. Ale jeden ubožák na tom byl ještě hůř, ten na záchodě zvracel. Asi zůstaneme u kafe a panáků. Stejně nás Stela neustále upozorňuje, že všude, kam chodíme, jsme my dva nejstarší. Ale to mi vůbec neva. Naopak se těším, až v osmdesáti půjdu do baru na panáka. Jestli teda ještě vůbec budu chodit. Jestli teda vůbec ještě budu.

 



 Ozdoby jsem všude viděla jen kýčovité.

 

 Ohromně tady frčí trhy.

I dámy v kožichu tu nakupují, neváhají se svléknout a vyzkoušet si second hand svetr nebo spodní prádlo (to teda bylo nové). Kupují si i fake parfémy, myslela jsem, že tahle doba je dávno pryč.

Ne tak asi v Polsku.

 

 

 



Zítra ráno už domů.
Chtěli jsme se podívat do Osvětimi, ale musíme kvůli práci frčet rovnou.
Tak příště!

P.S. Děkuju všem za přání, moc si toho vážím!