Budiž kuchyň

Včera ráno metrem na Vltavskou, pak na úřad pro parkovací karty (ano, je to strašná pakárna, že za každý 2 hodiny musíte zaplatit 120 Kč anebo za 10 hod 4 stovky). Stojím ve frontě, truhlář už volá, že je před domem. Skoro běh tam. Před domem 4 chlapi a dvě dodávky, na parkovací karty kašleme, budu koukat z okna. Do bytu se skoro nevejdeme, kór když přijede ještě elektrikář a Kryštof mezitím uklízí po podlahářích, protože truhláři nemají místo na práci.

I se skříní v předsíni hotovo za 5 hodin, všechno musí sedět na milimetr, jinak se šéf vzteká. Prostě skvělý. Všechno podle mých představ, i chlapi si fotí výsledek. Dokud byla kuchyň se skříní jen po částech, nechápali, který blázen chce použít na výrobu opotřebovaná prkna.

Výsledek je pro mě skvělý.

Moc všem několikrát děkuju, na to asi taky nejsou úplně zvyklí.

Patro a posuvné dveře až po dovolené (truhláře).

Ještě nejsou dodělané zásuvky a propojení, ale to snad v pondělí.

 

Zítra budu malovat stěnu tabulovkou!

(Všechno chceme mít do pátku hotový, připadám si jak v tom pořadu, co tam stavěj sen.)

 

 Psací koutek si dokážu vytvořit i na staveništi

 

 Bílá je dobrá, ale nedokážu v čistě bílým interiéru existovat.

Po pár dnech mám pocit, že potřebuju křičet a pocákat stěnu kýblem červený barvy.

Mě rozhodně teda bílé interiéry neuklidňujou, ale zneklidňujou.

Mozaika to skvěle vyvažuje.