Po čase zase pár knížek.
Tentokrát jsem je vybírala z různých jiných důvodů, než obvykle.
Samozřejmě, že hlavní důvod pořád zůstává: číst.
Ale přesto:
Utrpení za pokladnou - francouzský bestseller od autorky, která vystudovala literární vědu a nesehnala ve svém oboru místo, tak šla do supermarketu za pokladnu. Vydržela tam osm let. Být pokladní je moje noční můra. Abyste to nepochopili špatně, já pokladní obdivuju, pro mě to jsou hrdinky všedního dne. Po přečtení této humorné knihy (já se nezasmála ani jednou) jsem si znovu potvrdila, že já bych to nezvládla. Takže pořád nemám plán B, až mě jednou psaní neuživí.
Banální příběh - moje oblíbená autorka Alexandra Berková, a asi poslední kniha, kterou jsem od ní ještě nečetla.
Zlodějka příběhů - česká detektivka. Spisovatelka strávila pár let v seriálovém psacím kolotoči a do knihy zanesla jednu naši nechvalně proslulou kolegyni, podle které se kniha i jmenuje. Na to jsem opravdu zvědavá.
Okamžiky štěstí - český bestseller No. 1. Půlka knihy psaná z pohledu ženy, druhá půlka z pohledu muže. Začala jsem tou ženskou půlkou, kterou jsem přečetla celkem rychle a bavila mě, ale když jsem otočila na mužskou půlku, učetla jsem asi třicet stran a mám problém se ke knize vrátit. Ale takhle já to mám s těma českejma bestsellerama nějak vždycky.
Nejsem asi ta správná cílovka.
Slečna Klevisová je naše sousedka. Její detektivky mám moc ráda, tvoří příjemný protipól drsným, dnes tak módním, severským detektivkám. Hezké počtení.
OdpovědětVymazatLucie, děkuji za knižní tipy. Dnes bych si nevybrala, ale pár knih jsem si od Vás doporučit nechala a dobře jsem udělala:-).
OdpovědětVymazatJá, bez dovolení:-), dnes taky doporučím. Protože jsem té knihy plná. Přeplněná... Téměř na jeden zátah. Šílený příběh, který se odehrál těsně po válce. V bývalém SSSR. Nic pro úzkostné povahy. Skutečný osud. VLČÍ DÍTĚ od Ingeborg Jacobsové. A nenechte se zmást, není to člověk odložený do lesa a odkojený vlkem. Myslím, že lidí s podobným životním příběhem žije (žilo) na východ od nás tisíce. Je to zrůdný systém, který mně děsí. Pav
Já se pustila do Okamžiků štěstí, prostě jsem si řekla, že nemůžu ignorovat někoho, koho všichni tak žerou. Ale mně ta kniha připadá tak nějak zbytečná. Jako jo, čte se to vlastně samo, čtu už druhou půlku (začala jsem Jáchymem), ten nápad s dvojím pohledem mi přijde dobrý, ale nebaví mě to, nic to ve mně nezanechává...
OdpovědětVymazatJá to měla s Hartlem podobně, pořád jsem čekala NĚCO a najednou byl konec a já se nedočkala... Možná už jsme přesycení příběhy a čekáme od knihy něco víc. A to mi dala třeba Knížka s červeným obalem od A. Berkové. Zásadní dílo mého dospívání.
OdpovědětVymazatTeď čtu Podle skutečného příběhu - na Vaše doporučení a moc se mi líbí. Takže díky za skvělé tipy na čtení (i jiné).
Okamžiky štěstí - Lucie, já jsem začala jako Vy ženským pohledem a pak jsem měla problém se začíst do mužského, ale myslím, že kdyby to bylo opačně (nejdřív muž, pak žena), že se taky bude druhá část číst hůř, nemyslím, že je to vinou knížky, ale tím, že příběh už jakž takž známe. Nakonec jsem se začetla a dočetla a mně se knížka líbila, bylo to odpočinkové čtení a mnohdy ze života. Od P. Hartla jsem zatím přečetla vše a nejvíc se mi nelíbila paradoxně jeho prvotina. Tak držím palce, ať do dočtete celý :) Lucka
OdpovědětVymazat