Pokaždý, když někam cestujeme, říkáme si, že začneme balit dřív než v noci před odjezdem, eventuálně ráno v den odjezdu.
Tak se to zase nepovedlo.
Začala jsem teprve prát a sušit prádlo, pokusím se neusnout, než to všechno vytahám ze sušičky.
Průběžně si dělám poznámky k novýmu příběhu, ve kterém bude jedna z linek hodně rodinná.
Zajímavý je, kolik se teď rozvádí lidí v okruhu našich kamarádů a známých.
Všichni jsou více méně v naší situaci - odrostly jim děti a po dlouhém čase se znovu ocitají v euforii návratu k sobě samým. A s někým to hodně zamává. Už nemusí domů chodit včas, nestřídá se s partnerem v hlídání, v noci mu dítě neleze po hlavě, v sobotu ráno se vyspí ... po těch letech to i mně připadá jako zázrak. Už jsem si skoro neuměla představit, jaký to je.
Opojný.
No ale o tom ta rodinná linka vůbec nebude.
To jen, že mě to zrovna napadlo.Ráno odjezd nach Berlin.
A jedeme vlakem!
Zápisky nejdřív ve středu.
Hezky se mějte.
P.S. Nenašla jsem žádnou použitelnou fotku, mám jen jednu z rána, jak můj muž plave v bazénu. Šla jsem se na něj (ve svetru) podívat, jestli ho netrefil šlak. Voda totiž měla 14°C.
Nevím, jak to dělá, ale pořád mě baví.
Vážená Lucie,
OdpovědětVymazatnevím jak to děláte,ale pořád mě bavíte VY:-)))
Petra
Majte sa všetci pekne v Berlíne, Lucia!
OdpovědětVymazatAhoj Luci,
OdpovědětVymazatuzijte si to. I.bozi.
Ten pocit, když někoho virtuálního potkáte "naživo"🙂...A mně se dnes poštěstilo. V Praze na hlaváku...Chtěla jsem Vám to říci, ale bylo zřejmé, že pospícháte. Tak třeba příště😉. Glückliche Reise nach Berlin!
OdpovědětVymazatJé, to jste určitě měla do mě strčit! Tak příště určitě!!!
VymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatMáte pravdu, hodně lidí se rozvádí i kolem nás, ale jsou to bohužel ti s malými dětmi. A naše děti potom chodí ze školy, jsou zmatené, smutné, když slyší story svých kamarádů a jejich dotaz na nás: "mami, ale vy se nerozvedete, že ne?" Potřebují se ujistit o svých životních jistotách - a těmi jsou mamka, taťka, ostatní rodina a pocit - tady jsem doma. Dost často děkuji tam nahoru za svého muže (jeho trpělivost se mnou) a za naše děti. A Vám, Lucie, děkuji, že píšete tak jak píšete. Peťula
OdpovědětVymazat