pátek 23. září 2016

Pátek

Pokaždý, když někam cestujeme, říkáme si, že začneme balit dřív než v noci před odjezdem, eventuálně ráno v den odjezdu.
Tak se to zase nepovedlo.
Začala jsem teprve prát a sušit prádlo, pokusím se neusnout, než to všechno vytahám ze sušičky.
Průběžně si dělám poznámky k novýmu příběhu, ve kterém bude jedna z linek hodně rodinná.
Zajímavý je, kolik se teď rozvádí lidí v okruhu našich kamarádů a známých.
Všichni jsou více méně v naší situaci - odrostly jim děti a po dlouhém čase se znovu ocitají v euforii návratu k sobě samým. A s někým to hodně zamává. Už nemusí domů chodit včas, nestřídá se s partnerem v hlídání, v noci mu dítě neleze po hlavě, v sobotu ráno se vyspí ... po těch letech to i mně připadá jako zázrak. Už jsem si skoro neuměla představit, jaký to je.
Opojný.
 
No ale o tom ta rodinná linka vůbec nebude.
To jen, že mě to zrovna napadlo.

Ráno odjezd nach Berlin.
A jedeme vlakem!
Zápisky nejdřív ve středu.
Hezky se mějte.



P.S. Nenašla jsem žádnou použitelnou fotku, mám jen jednu z rána, jak můj muž plave v bazénu. Šla jsem se na něj (ve svetru) podívat, jestli ho netrefil šlak. Voda totiž měla 14°C.
Nevím, jak to dělá, ale pořád mě baví.

7 komentářů:

  1. Vážená Lucie,
    nevím jak to děláte,ale pořád mě bavíte VY:-)))
    Petra

    OdpovědětVymazat
  2. Majte sa všetci pekne v Berlíne, Lucia!

    OdpovědětVymazat
  3. Ten pocit, když někoho virtuálního potkáte "naživo"🙂...A mně se dnes poštěstilo. V Praze na hlaváku...Chtěla jsem Vám to říci, ale bylo zřejmé, že pospícháte. Tak třeba příště😉. Glückliche Reise nach Berlin!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, to jste určitě měla do mě strčit! Tak příště určitě!!!

      Vymazat
  4. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  5. Máte pravdu, hodně lidí se rozvádí i kolem nás, ale jsou to bohužel ti s malými dětmi. A naše děti potom chodí ze školy, jsou zmatené, smutné, když slyší story svých kamarádů a jejich dotaz na nás: "mami, ale vy se nerozvedete, že ne?" Potřebují se ujistit o svých životních jistotách - a těmi jsou mamka, taťka, ostatní rodina a pocit - tady jsem doma. Dost často děkuji tam nahoru za svého muže (jeho trpělivost se mnou) a za naše děti. A Vám, Lucie, děkuji, že píšete tak jak píšete. Peťula

    OdpovědětVymazat