Koh Samui

Je pátek, 4 ráno, nabíháme před hotel, kde na nás má čekat objednaná dodávka. Taxikář ovšem přijel s normálním taxi, do kterého se 5 lidí + bagáž nevejde. Proto jsme si velké auto objednávali už včera,  sehnat dodávku je problém. Taxikář se všelijak vymlouvá, Kryštof už na něj řve, včera nám ukazoval úplně jiné auto, tak kde, doprdele, je?! Taxikář krčí rameny, že prostě není. Chceme dovézt tedy za půlku ceny, protože musíme sehnat ještě jedno taxi. To taxikář odmítne a čeká, že nám rupnou nervy a pojedeme za plnou cenu. Ivan běží na recepci a pošle celou hotelovou taxislužbu do všech tělních otvorů, Kryštof běží na silnici a odchytne dva taxíky, které je potřeba sesynchronizovat, aby nás dovezli na stejné místo na letišti. Původní taxikář je nasrán, dobře mu tak. Takže se řítíme na letiště dvěma taxíky za (skoro) původní cenu jedné dodávky.
V průvodci píší, že Thajci jsou milí usměvaví lidé ochotní vám kdykoli s čímkoli pomoci … možná. Ale rozhodně to neplatí pro řidiče, kteří vás neváhají bez úsměvu odrbat.

Na ostrov Koh Samui se letí něco málo přes hodinu. Letíme poměrně malým letadlem a stejně malé místní letiště se podobá botanické zahradě. Na záchodě plavou krásné oranžové rybky s vykulenýma očima (v akváriu, ne v míse). Záchody by si ovšem zasloužily větší hygienu, ale je nám jasné, že si budeme muset hodně rychle zvyknout.
Na 3 noci máme zabukované ubytování v LAMAI (zatím vše přes Booking.com), dál nic. Dodávkou jedeme z letiště asi 40 minut reálným prostředím a jsme zase trochu v šoku. Thajci bydlí podél prašné cesty v neuvěřitelných kůčách a mini provozovnách, všude špína, odpadky, vyhublí psi. Míjíme několik skládek, na nichž se rovnou pálí odpadky.
Později zjistíme, že tohle je pro Thajsko vlastně hodně příznačné - realita i luxus pro turisty pěkně vedle sebe. Luxusní komplexy sídlí klidně i v těsné blízkosti té největší bídy, jsou jen obehnány vysokým plotem a ostrahou. Hlavou mi projede vzpomínka na několik blogů, které jsem narychlo pročetla před odjezdem, v nichž se o Thajsku psalo. Jak to, že žádná z blogerek se ani  jedinkrát nezmínila o tom, jak vypadá skutečná realita Thajska a fotily tam pláže, ovoce, jídlo, spa, masáže … prostě jenom ten ráj? Já se teda tomu vyhnout neumím.
                                                                                                                               

Resort Bill je ve svahu nad mořem, my máme bydlení v chatě na kůlech. Fakt stylové, hlavně zvenku. Uvnitř je teda vidět, že vybavení má leccos za sebou, ale terasa skvělá, bude se hodit. Problém je jen s klimatizací, bez které se tu prostě nedá vydržet, protože teploty jsou kolem 40°C. A naše klimatizace buď fučí naplno nebo nefučí vůbec. Takže furt vypínáme i zapínáme – hlavně v noci. Konečně se ale uklidníme, koupeme se v bazénu a moři, půjčujeme si skútr a na celou dobu pobytu i auto a prozkoumáváme okolí. Večer sedíme na terase, povídáme, jíme, pijeme, hrajeme karty a je nám spolu dobře.
 















4 komentáře:

  1. 40ctky, to bych se upekla! Jsem ráda, že až na nervy to vypadá, že zdraví jste všichni! Díky za info, užívejte si společné chvíle a opatrujte se! Těším se na další report z toho ráje i z reality. Moc zdravím Marcela

    OdpovědětVymazat
  2. Díky. Manžel chtěl do Thajska na svatební cestu. Jenže já po svatbě hned otěhotněla a to se mi tam přestalo chtít, když dosud největší "exotika" v mém životě bylo Chorvatsko :-D Piště a foťte prosím dál, ať mám s bubnem na co koukat. Lenka

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za info a taky vám všem přeju, že jste pospolu a že jste všichni zdrávi. Pište, pište, je to zajímavé a už vím, kam asi nikdy nechci užívat dovolenou. Jsem asi fňukna, ale já radši jiné destinace... Šá

    OdpovědětVymazat
  4. Luci, sobotu tam odlétala holčička ode mně ze třídy..chtěla jsem do kufru..nevešla jsem se:o))..užívejte a hlavně se raduj ze syna( ze Stely samozřejmě taky:o))..Inka

    OdpovědětVymazat