neděle 28. února 2016

Co jsem přečetla

Zase teď těžko hledám, co by mě bavilo číst.
Když mě něco nadchne, v naprosté většině to není beletrie, myslím tím klasický příběh, fikci. Na pár knih se teď ale chystám, dám vám vědět.

S sebou v T. jsem měla Carol, ta se mi docela líbila. Jsem hodně zvědavá na její filmové zpracování, myslím si, že z prvních 70 stran musejí udělat tak 10 minut, aby to mělo nějaký švih a náboj. Uvidím, jestli jsem se svým názorem úplně mimo, nebo se aspoň trochu trefím. Adaptace knižní předlohy byla součástí studia na famu, bavilo mě to moc.
Co mě ale naprosto zklamalo, je Ada aneb Žár, nominovaná snad dokonce na knihu roku. Kritici ji vychválili do nebes, já se u ní nudila, nedokázala se začíst. Potvrdilo se mi, že neumím číst tlusté špalky beletrie, nebaví mě ta přehnaná popisnost. Ale to je můj problém. Kniha za to zjevně nemůže.
Nechtělo se mi ji vozit ani zpátky, chtěla jsem ji nechat ve vile, kde byla knihovnička s různorodými knihami (co kdyby tam ještě někdy přijel Čech), ale myslím, že Monika se nad ní nakonec smilovala a Ada odletěla do AU.
Myslete na děti je se vším všudy starý dobrý Ian McEwan, studie ženy - soudkyně, které se rozpadá manželství a ona najednou musí řešit i svůj život. Místy až lehce překvapivé.

Jdu prát a přemýšlet.


6 komentářů:

  1. Milá Lucie, díky za tip, mám moc ráda Iana McEwana a tohle jsem ještě nečetla. Možná ji máme i doma v knihovně. Jinak jsem ráda, že jste doma a že jste to přežila (přečteno vše pozpátku). Dovolená tedy za všechny prachy. Ale co by člověk neuděl pro to, aby viděl svoje dítě. Já mám to moje naštěstí jenom ve Florencii, tak doufám, že mě nic podobného co vás nečeká! :-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jane, děkuji, Florencie je skoro za rohem, to by mi připadalo, že mám syna vlastně doma! Přeju hodně štěstí.

      Vymazat
  2. Milá Lucie, taky mám poslední dobou problém začíst se do beletrie, raději čtu něco ze života. Spíše náhodou jsem přečetla knižní rozhovor s Jiřinou Šiklovou - Bez ohlávky, to mě nalákalo na její další knihy. Nyní čtu její knihu Omlouvám se za svou nepřítomnost. Jsou to dopisy, které psala během vazby v Ruzyni v 80. letech svým (už čerstvě dospělým) dětem, je v nich obsažen popis toho, jak postupovala, aby co nejlépe zvládla a "prožila" tento čas, co dělala, aby si i zde uhájila své "soukromí", zejména prostor na své myšlenky, jak vnímala i zcela banální věci, zjištění, že i zde lze zažít velmi intenzivně hezký prožitek atd. Druhá část knihy je popis života ve věznici, myšlení vězňů, jejich schopnost žít totálně v přítomnosti, žít, radovat se, milovat právě teď, je to také velmi zajímavé. Sledování a popis je jistě ovlivněn i její profesí socioložky. Moc se mi to líbí. Obě knihy mi daly možnost nahlédnout na osobu p. Šiklové z jiného úhlu pohledu, než jak jsem ji znala jen ze sdělovacím prostředků,v knihách na mě působí mnohem lépe, už mám připravnou její další knihu. Napadlo mě, že by se Vám (zejména) kniha dopisů mohla možná také líbit. Zdravím Vás, Martina Vítová

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju velice, to by mě vůbec nenapadlo si ty knížky koupit, i když paní Šiklovou velmi obdivuji. Skvělé, mám radost!

      Vymazat
  3. Dobré ráno,
    nenápadná, zapomenutá...Valja Stýblová - Nenávidím a miluji. Přečtena v lednu a pořád ve mně doznívá.
    Pav

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, kdysi jsem ji četla a myslela jsem, že mám přečteno všechno. Děkuju, určitě si tuhle knihu najdu!

      Vymazat