středa 16. září 2015

Co vidím, když ve dvě odpoledne ležím v posteli


Přesně tohle.
Neflákám se. Já totiž ležím pracovně. Přemejšlím.
Zítra máme linkování dalších dílů.

Včera jsem I. ukazovala web jedněch architektů, kteří staví podobné domy jako máme my.
Je to ten samý styl, jaký máme rádi.
Jenže můj muž si začal všímat spíš toho, že jedni mají stejný stůl jako my, další manželskou postel, kuchyň ... no jasně, když mají stejný vkus na barák, těžko si dají dovnitř něco, co nečekáme.
Jedni měli dokonce i stejnou sedačku, a ta ani není z Ikea.

V posledních letech nám začalo hodně vadit, že se s úplně stejnými věcmi potkáváme i v jiných domácnostech. Je to jednoduchý - nesměli bysme nakupovat v IKEA, HM home apod. 
Sice si několikrát rozmyslím, co tam nakoupím, protože vím, že každou věc má další milion majitelů, ale tenhle nákup je pořád nejpohodlnější, nejlevnější a nejmíň náročnej. Sklenička za devět korun ... panebože, nepodílím já se na otrokářství?

Vám, mladejm, to možná tak hrozný nepřipadá, ale my, co jsme vyrostli za socíku, to neseme asi nějak hůř. Všichni tenkrát totiž měli všechno stejný. 
A teď je to znova. Akorát, že dobrovolně.

Vůbec největší copyright je v českých bytech/ domech tzv. severského typu. Teď jsem třídila stohy časopisů za posledních několik let, a někde měli i stejný utěrky a zarámovaný plakáty. Moc tomu nerozumím, proč se právě tohle vydává za originalitu.

Vždycky mě potěší fotky z  nějakýho podnájmu studentů, který maj gauč po babičce a skleničky s Rumcajsem.
Vidím to i jako cestu pro sebe.

A co vy?
Jste originální?
Co máte doma nejradši (a nemá to milion dalších lidí)?
Strašně by mě to zajímalo!


57 komentářů:

  1. Moc pěkně napsaný...jak není černobílá domáctnost,tak jste out...a jestli jsem originální??? Nevím,ale radost mi dělá
    stůl na zahradu ze starých dveří,staré keramické vázy po tchýni a jistě by ocenila,že gauč,na kterém spali příbuzní z Moravy,
    ted' vozí synové na závody. Přes den slouží coby sedačka a večer na spaní ...a reakce lidí ???...ty vole,voni tady maj sedačku... :o)))
    A taky bych chtěla pracovně ležet a koukat do zahrady :o)))
    Martina

    OdpovědětVymazat
  2. Můj milovaný 12 let starý kousek je šicí stroj po tetě z Jihlavy, snesla jsem ho u rodičů z půdy obrousila natřela, desku nalakovala, tatínek do díry po stroji vyřízl kus překližky, slakovala jsem to stejnou barvou a je to můj pracovní stůl na šití na noťas, na psaní a tak prostě můj, ale dnes už není origoš, dneska má šicí stroj ala stůl kde kdo :-(
    Tyrkysovou vázu po babičce miluju. Ale jinak taky bída, Ikea je ikea. :-) Jen to HM home nevyužívám, šiju si doplňky (polštáře, povlečka, košíky atd) z látek ze sekáče. :-)
    A jo vlastně, ještě miluju koš na prádlo, ten koš byl v maminčině práci, když tam nastoupila v 1976 jako starý pošťácký koš, mamka ho nevyhodila, když se odepisoval z inventáře, dala ho na půdu a vloni jsem ho vyhrabala, vydrhla, nalakovala stříbrným sprejem na disky aut, ušila do něj obleček a dělá nám parádu v koupelně, už hooodně lidí se mi ptalo, kde se dá koupit. Iveta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně takhle by to mělo být ... nádhera, díky za příspěvek!

      Vymazat
  3. Úplně Vás chápu i když jsem trochu mladší...
    Je pravda, že bych si často i koupila dražší a kvalitnější věc než v ikea, ale nějak není kde (nebaví mě se prodírat e-shopama s předraženým designem stejně vyrobeným v Číně), takže pár kousků z ikea taky doma máme, prostě mají ty věci promyšlené. Budoucnost vidím v tzv. "ikea hack" prostě si předělat jejich věc a vtisknout jí vlastní charakter...

    Moje nejoblíbenější kusy nábytku u nás doma je chromový trubkový gauč, co jsem objevila v bazaru a teď náš nový starý psací stůl z antiku, strašně dlouho jsem ho hledala a nakonec našla a u rodičů na mě ještě čeká stará tolaletka se zrcadlem a starou židlí, které se chtěli zbavit, naštěstí jsem včas zasáhla! Když mají ty věci ještě svojí historii, kterou znám, to pro mě mají ještě větší hodnotu. U psacího stolu si tak můžu jen představovat, kdopak u něj asi sedával...

    ps. můj muž Vás citoval ve svojí diplomce, tak jsem se musela smát, když jsem to četla :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Trubkový gauče taky miluju. Páni, diplomka, jo? Tak tam jsem se ještě nedostala. Co studuje? Psychiatrii?

      Vymazat
    2. Tak si můžete odškrtnout, bez té psychiatrie, teda!

      Je to o seriálech, tak Vám to jeho veledílo pak můžu poslat, kdyby Vás to zajímalo ;-)

      Vymazat
    3. No ježíš! Znám slečnu, která psala o Ordinaci bakalářku, diplomku a teď si díky ní udělala i doktorát! To by mě zajímalo ohromně! Pokud to teda není jen kritika, ale pořádnej rozbor. To miluju a učím se z toho!

      Vymazat
    4. Doktorát doufám vynechá...
      Název Úpadek českého seriálu napovídá, že tam je kritiky dost, je tam ale taky vývoj i rozbor... bavilo mě to číst, ač jsem laik, i když samozřejmě zaujatý.

      Vymazat
    5. To si ráda přečtu! Dvě podobné studie už jsem měla v ruce (ovšem nebyly na úrovni diplomky), jenže mě to dost zklamalo. Ani jeden z těch pisatelů nevystihnul, jaká věc za tím úpadkem opravdu stojí. Nikdo neznal rozpočet komerčních seriálů (a přitom je analyzoval), nevěděl, kolik stran textu se denně točí, v jaké rychlosti se všechno dělá. Nikdy ten pisatel nebyl na natáčení, aby si udělal vlastní obrázek, který by nebyl jen vysezený od stolu. Nemluvil s tvůrci, herci ... byly to vlastně jen subjektivní názory, které byly předkládány jako fakta. Akorát tam byly účelově použité věty z mého blogu - to byla bakalářská práce. Chtěli, abych ji oponovala, ale na to mi fakt bylo líto času :)

      Vymazat
    6. Tak T. už seriál natočil a teď chystá další a o problematiku se dlouhodobě zajímá, tak to na mě působí, že má vhled a ví o čem mluví, je to prakticky založené na rozhovorech s tvůrci... ráda Vám to pošlu, třeba Vám to k něčemu bude... jen jsem na Vás nenašla nikde kontakt :-)

      Vymazat
    7. Tak to je skvělý. Já si říkala, že to nebude stejnej případ. lucie.smich@seznam.cz Díky!

      Vymazat
  4. Nejvíc u nás doma miluju předložku v ložnici - takovou tu hrubě tkanou, kupovanou v chráněné dílně. Moc se mi líbí její barvy.
    A taky trojpostel u dětí v pokoji - protože tu jsem vymyslela sama. Pravda, uložné prostory mají z Ikea, protože cena.
    Jo a pijeme převážně ze starých hrnku z aukra, to je moje úchylka. I.

    OdpovědětVymazat
  5. Mňa mrzí len jeden stôl, ktorý sme mali po manželovej babičke, dala som ho preč, lebo mal diery po črvotoči a mne sa nepáčilo, ako sa staré veci za socíku renovovali, tie ,,fajnšmakerské,, recepty som nepoznala...potom šijací stroj po babičke, lebo liatinová kostra...dve malé deti, kopec záujmov, sťahovanie do nového panelového bytu, (dala som si borovicovú palubku ! a korok..., lebo plávajúca podlaha ,,vyplávala,, na povrch až o tri mesiace...) mne sa práveže nepáčilo, že tú podnož zo stroja mal za socíku každý, kto bol origoš...a tmavo morené drevo, a vrecovinou potiahnuté gauče a kredence !
    Takže aká úľava, keď som objavila v IKEA borovicový ! nábytok , Ivara a ich moridlá...mali sme najskôr modré...vtedy som bola ja originálna...všetko prírodné...
    Teraz to vnímam tak isto mám nerezovú linku, samostojacu z IKEA a nevidela som ju ešte u nikoho, skrinky už pochodili rôzne po dome, a hodí sa aj do mojej práčovne :-)
    Pohovka je síce sivá, ale len preto, že ju v partiovke mali v tejto farbe, k nej štyri jedálenské kreslá, tiež som vybrala sivý poťah a tri podnožníky, tiež sivé ako lavica, všetko súprava, sivé , zvliekacie a aj v zľave...a bola jedáleň a obyvka v jednom...
    No to ostatné je original až taký, že s tým bojujem, aby som to nepreklopila do vyžadovanej bielej, už dosť, že sa u nás objavila čierna, ale tabuľovka s praktických a dozariaďovacích dôvodov...
    Som rada, že začínam nanovo,.. (foto Turbínka pre mňa...),stále sa riešili deti, aj riešia, (aby som mohla voľakedy s nimi byť doma, padol aj nejaký porcelán po babičke a horolezecké inštrumenty muža. ..ale ja ináč neviem predávať, všetko darujem...)
    Ikea vyhovovala našim potrebám vtedy, aj teraz, sú tam designérske kúsky a geniálne veci a nevidím ich v domácnostiach, ľudia sa nevedia utrhnúť...mne chýbajú prostriedky aj na ne...iné (CANAPÉ industrial e-shop ) aj keď kukám, nemám na to a staré sme doteraz nevyspravili...mám teraz oranžové a tyrkys moridlo z IKEA a idem na to, zase !

    OdpovědětVymazat
  6. ..Ja to mam tak, ze mam rada veci co umi starnout... IKEA del meho nazoru neumi - vzdy se drive rozpadne nez zestarne. Proto mame par kousku po babickach, par z bazaru, par na miru, a pak veci na ktere dlouuuho setrime :)
    http://www.peknebydleni.cz/funkcionalismus-na-druhou/
    nadobi prilezitostne kupujeme u bajecne pani Hrudkove v Opatovicke ul.
    a u Vas Lucie by se nam libilo :)
    M

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Měly bysme zase zajít do kina, co? :)

      Vymazat
  7. Dobrý den Lucie,
    u nás doma mám nejraději obrazy, jsou pro mě osobní záležitostí. Některé maloval můj muž a dostávala jsem je dárkem,
    jeden z nich byl ještě na Štědrý den mokrý a byl nainstalován na stojanu.. , jsou to takový obrázky z lásky. Pak mám obrazy, které jsme kupovali společně, jsou většinou abstraktní od malířů z našeho kraje, nejraději mám 2 velká plátna. Ke každému z nich se pojí nějaký příběh a vzpomínka na situaci, kdy jsme je vybírali.
    Líbí se mi severské interiéry, ale asi potřebuji k životu barvy např. paleta podzimního listí, to je nádhera. Co se týká zařízení, tak vyznávám variabilitu a pohodlí, jednotlivé kousky "ležení", velký masivní stůl, který vyráběl můj muž, k němu židle Vitra. Kuchyň jsem měla na míru dřevěnou, ale kvůli funkčnosti jsem ji vyměnila za šedou Ikea, Z dřevěných kuchyňských skříněk máme úložný prostor v ložnici. Mohla bych pokračovat dál, ale, jak říkal pan Komárek: "Jen krátká návštěva potěší". Hezký den a ať se vám daří. Iva

    OdpovědětVymazat
  8. PS :Asi sa na využívaní detskej práci podielame(ak nie cez IKEA, tak cez...)...zdroj ,,severské thrillery,, ,tam sa to týmito témami len tak hemží..

    OdpovědětVymazat
  9. Ahoj,
    přesně vím, jak to myslíš. Naši rodiče vyhazovali poklady po svých rodičích a nahrazovali sektorem. My vyhazujeme sektor a bezmozkovitě nahrazujeme ikeou. Kolo se točí dál a dál. Ve svém věkujsem přišla na to , že chci mít věci s příběhem, věci kvalitní a věci vyjímečné......... Zuzana

    OdpovědětVymazat
  10. Ja si rikam proc se tohle vubec resi, proc nectime svobodu kazdy se prece muze svobodne rozhodnout a mit doma to co ma rad.... me tyhle diskuze irituji, protoze nevim proc by ti co maji trpasliky na zahrade meli rypat do tech co je nemaji a ti co maji sedacky z Ikea at si je maji kdyz se jim libi a tem co se nelibi at si koupi jinou ja mam z Ikea skoro vsechno a interier cernobily nepripadam si jako magor ani jako neoriginalni je to moje volba vkus a zivot proc bychom meli kritizovat co neni v souladu s nasim vkusem kazdy at si zije v tom co ma rad.... nase bydleni je prostor k sebevyjadreni je jen na nas jak ho pouzijeme...Kdyz se budu oblekat cernobile prece nebudu kritizovat proc jina chodi jak papousek ... u nas je te svobody a tolerance porad tak malo....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě třeba nepřipadá, že by autorka článku někoho kritizovala, na svém blogu vyjadřuje svůj názor a dělí se s čtenáři o svou cestu a pohled, to mi přijde velmi svobodné a vy máte také svobodu (přesně jak činíte) nesouhlasit s ní, proč ale hned ta zapšklost a ukřivděnost? Je pravda že trochu víc tolerance by někdy fakt pomohlo nebo prostě ty komentáře nečíst... to je taky svoboda

      Vymazat
    2. Slobodnou voľbou je štýl (severský,gazdovský..), ale aj nemať štýl, ľudia bývanie vnímajú, a sú aj takí, čo nevnímajú, nepremietajú svoju životnú energiu, štýl do prostredia, kde bývajú...mám priateľov, ktorých životný feeling nemožno vyčítať z domácnosti... a mám rešpekt, že ho majú inde...niekto potrebuje k životu farby, textílie, ,,zbytočnosti,, niekto purizmus, niekto minimum vecí, prípadne ho baví ich usporiadanie...
      Tiež som nechápala plagát v cene mne nedostupnej ,na bielom pozadí...ale ten kto mu dal súvis so svojou životnou líniou a mňa to oslovilo, obsah, ktorý predoslal, má význam...je to na tom človeku a je to tvorba...., ale nemusí každý doma takto tvoriť...možno len oddychovať...ja žijem autistické a duševne iné psychiky...a reštart mi dáva tak ako to mám doma..., aj keď si uvedomujem, že to nie je bežná ,,útulnosť,,a aj to niektoré návštevy neskrývajú....
      Napríklad, pre mňa je naj vedieť žiť s minimom vecí,ale užívať si ich aktuálne... a tak stále triedim, ukladám, prekladám a vyprázdňujem...
      Pre dcéry je naj mať veľa kníh, farbičiek všetkého druhu na výtvarničenie, rámy, plátna, bloky, látky...a nekonečne veľa krabičiek, so všetkými korálkami, príveskami, retiazkami, kamienkami, panáčikmi, píšťalkami, fujarkami, dýkami, nožíkmi, prilbicami, šperkovničkami, sviečkami, ceduľkami, pohladnicami, zápiskami....ešte z útleho detstva....(a zatiaľ neopustili horizontálne ukladanie, typické pre autistické spektrum...)
      Učím sa mať z nich ,,radosť,, užívať si to :-))))

      Vymazat
    3. Urcite se necitim ukrivdene, chtela jsem jen vyjadrit svuj nesouhlas s odsuzovanim Ikea, cernobilych interieru a cehokoliv... a Lucka snad pochopila ze to nebylo nic proti ni, protoze ona vi, ze je moje z nejmilejsich....ale prece nebudeme psat jen pozitivni komentare muzeme diskutovat i nesouhlasit...

      Vymazat
    4. Mně nevadí Ikea nebo černobílý interiér, mě nebaví ta stádnost. A když se stádnost ještě dává za vzor kreativity, tak to už mě vůbec neba. Ale zrovna o tobě, Inko, si myslím, že máš super bydlení, super vkus, akorát mě mrzí, že nemáš toho trpaslíka! Hrozně by se ti tam hodil, miláček!

      Vymazat
    5. Inky interierove fotky miluju !!! musi to byt krasne bydleni :-) muj zasadni problem je, ze jsem strasny babral v jakekoliv cinnosti, takze kombinace bila-seda-cerna je sice nadherna, ale u nas by se rovnala domluvene jizdence smer psychiatrie :D )staci cerny nabytek v obyvaku a tri zvirata v byte...uaaaa :D )

      Vymazat
  11. přiznávám, že severský styl se mi líbí svojí uhlazeností, ale doma ho nemám. mám pár kousků nábytku z Ikea - knihovna, komoda a stolek, ale jinak jsem se koupí bytu zadlužila u banky a vybavuju tak postupně. mám ráda věci s historií, starou almáru ze sklepa na oblečení. moje teorie je taková, že nejdřív stála ta skříň a pak kolem ní postavili velký činžovní dům, protože dostat ji ze sklepení, bylo peklo. retro lampu po babičce a dědovi, i obrazy na stěnu. ale rozbíjím to zarámovanými veselými plakáty či vzpomínkami z cest. a nejvíc mě aktuálně baví má podlaha v kuchyni, kdy jsem osb desky natřela na šedo, jakože imitace betonu a na zeď natloukla staré plechové cedule :) mám ráda svoje bydlení, protože ať přijdu ke komukoliv ze svých přátel, u nikoho to nevypadá jako u mě :)

    OdpovědětVymazat
  12. my máme interiér dělaný na míru, jen postel v ložnici, sedačka, jídelní stůl a různé židle jsou z obchodu. I lustr nad jídelním stolem je vyroben. Nevyšlo to ani o moc dráž a máme interiér který nikde nepotkáme a dobře využité i třeba atypické rozměry dětských pokojů.
    Jiřina

    OdpovědětVymazat
  13. Neříkám obecně platná moudra. Mluvím pouze za sebe. Po 30 letech „zabydlování“ jsem ráda, že jsme na vše neměli hned peníze… Vyvíjeli jsme se my, s námi i bydlení. Zároveň odráželo i potřeby našich dětí (3 kousky). Jsem ráda, že jsme byli „bez peněz“ hned po revoluci, to jsem byla unešená z ohromných umělých květin (jako živých:-D), porcelánového leoparda (či co to bylo) hlídkujícího hned u vchodových dveří, a lustrů a la Tiffani.:))) Tak jsme to do hnízda snášeli postupně - nejprve byly děti „nakýblovaný“ v obýváku i se svými pracovními stolečky a o nějaké „kráse“ se nám mohlo jen zdát… Postupem času jsme si začali pořizovat věci s příběhem (ač to nemáme zrovna blízko, náš oblíbený hangár je http://www.nabytekantik.cz/ ), teď nás brzdí hlavně to, že máme malý byt:-D a zároveň nechceme vyhazovat funkční a krásné věci. Dětem to samozřejmě připadá „oldskůlový“ a chtějí se vymezit… Takže ve svých pronajatých bytech začínají s nábytkem z IKEY, to neurazí… A než si skočí do toho opravdového života, mají možnost si užít i něco jiného a zakotvit v tom, v čem se jim bude žít nejlépe. A proto: Ať žije IKEA! Ať žije Antik!:)))) Tak jako my nejsme všichni stejní… (my např. žijeme celý život bez sedačky a zároveň s textiliemi, které zabydlí a zútulní…)
    Ale ze všeho nejdůležitější je, co se v bytech odehrává!! Jaké vztahy si tam pěstujeme. A zda si byt také promodlíme. Pak se v něm budou ti, co v něm chtějí být či pobývat (návštěvy), budou cítit opravdu JAKO DOMA! Mějte hezký večer ve svém hezkém bytě… ♥
    Helena R.

    OdpovědětVymazat
  14. Tak u nás doma je to všehosměs. Pár kousků je Ikea, něco jsme dostali, něco jsem zachránila a opravila.
    Už jsme se párkrát stěhovali, ale vlastně nikdy jsme nábytek neměli domů koupený jedním vrzem, jakože teď změříme a koupíme a bydlíme. Jednu dobu jsme měli třeba dřevěné sáňky místo TV stolku, to tenkrát moje maminka šla málem do kolen (asi né nadšením z mé kreativity). Skříň máme nalezence, pod vrstvami nátěrů se schovával poklad a tahle krásná skříň teď slouží synovi jako šatní skříň. Máme několik beden knih a už asi 8 let nemůžeme natrefit na knihovnu, tak jsem knížky zčásti naskádala do dřevěných starých bedýnek z babiččina sklepa. Kuchyň jsem si vysnila bílou, romantickou, ale nebyly zrovna finance a tak máme bazarovou tmavě hnědou rustikál. Zvykla jsem si na ní a přirostla mi k srdci. Starý stůl po rodičích pro 6 osob a k němu Ikeácké obyč židle. Není to u nás jako v katalogu, ale je tu útulně a je to náš domov. Ty staré krámy bych za nic na světě za moderní designové kousky nevyměnila. Neříkám, že se mi nelíbí moderní bydlení, ale vím, že bych v něm nedovedla žít. A stejně bych tu modernu za pár týdnů zaplevelila svými nemodernostmi.

    Joo, výhled je super, myslím, že v kteroukoliv denní i noční hodinu...
    And

    OdpovědětVymazat
  15. Tak my jsme s mužem doma vyhlásili "IKEA free domácnost" a do IKEA záměrně nechodíme. Jednak protože tam chodí každý a druhak nám vadí právě ty skleničky za devět korun, z principu. Věci, které doma z IKEA jsou, pochází buď z mužova mládeneckého období nebo jsou poděděné, třeba když se kamarádka stěhovala do Jižní Ameriky, tak po ní máme povlečení, které samozřejmě s sebou nevezla - protože recyklace stojí v žebříčku priorit nad "bezIKEA" :-D. Přiznávám, že někdy mě svrbí dlaně, protože třeba design látek by se mi líbil, ale zatím jsem se vždy udržela. Křesla, která měli mužovi rodiče doma před třiceti lety, jsme nechali nově přečalounit českou potahovou látkou (mmch. třeba chýnovská firma Kolovrat má úžasné vzory a materiály), židle k jídelnímu stolu máme ty chromované koženkové, co byly dřív v každé kanceláři, jen koženku nám šikovná čalounice vyměnila za kůži a teď vydrží navždy, dětský pokoj je vůbec můj majstrštyk, protože tam máme české postele, matrace i skříně, krabice na hračky od Kazeta, závěs z české látky ušitý doma, židličky od Zálešáka, povlečení české, dekorace z fleru a jen lustr je teda italský. No a textilie z výbavy mé maminky ani nepočítám, ty dostávám průběžně :-D.

    OdpovědětVymazat
  16. Zrovna jsem dokončila natírání dvacet let starého nábytku. jednak z úsporných důvodů a jednak proto, že je sedmkrát bytelnější než dnešní kousky. V obyváku mám teda Ektorpa z Ikei, protože je to sedačka, která se mi tvarově úplně nejvíc líbí. Ale stěny mého bytu zdobí moje vlastní plátna a grafiky, fotky a díla přátel, takže v tomhle je můj byt opravdu odlišný, nikde jinde už takové nejsou.Už asi sedm let z mála kousek po kousku dávám do kupy 45let starý byt a čím dál víc se v něm cítí jako ve své druhé kůži... asi hodně vypovídá o tom, jaká jsem....Ivča

    OdpovědětVymazat
  17. Tak já byla originální před 20ti lety, kdy jsem si pořídila dřevěný bílý nábytek, klasické komody, skleník. O 5 let později s patinovanou kuchyní to bylo stejné. Většina návštěv koukala... no rozpačitě. Dnes je takového nábytku spousta, ale nejlepší na tom je, že i když jsem měla jeden čas pocit, že bych měla modernizovat, nakonec jsem pochopila, že se mi pořád líbí právě tohle.
    Ikea - doma mají děti akorát pracovní stoly, ale pokud někomu navrhuji interiér a dotyčný má omezený rozpočet, tak je pár kousků z Ikei myslím dobrá volba.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale jasně, že jo. My jsme doma plný Ikey ... ale jak se ty věci rozbíjej, tak už hledáme jinde ... a dá to fakt fušku. Nezatracuju značku, ale zřejmě na rozdíl od ostatních lidí, mám pocit, že kreativitu nepodporuje, ale zašlapává - vidím to u nás doma, mívali jsme zajímavější interiéry, když si prohlížím starý fotky ...

      Vymazat
  18. Přihazuji letos čerstvý stůl ze starých komínových lávek, lustr z náletového stromku a vojenskou truhlu coby odkládací stolek.
    V plánu je psací stůl z klavíru bez klaviatury a televize zavřená ve skříni.
    Dřív jsem ráda každých pár let nábytek přemístila. Pěkně jsem přitom uklidila a hlavně - člověk pak vnímá všechno nově.
    S léty mi ovšem přibyl muž ("proč to chceš stěhovat?") a ubyla kondice.

    OdpovědětVymazat
  19. Ikea sa da najst vselikde:-) dnes som na nu natrafila v poviedke od Radky Trestikovej: https://www.facebook.com/radka.velikovska/posts/10153881297063888
    Tiez ma kedysi napadlo ze ikeou si nasa generacia nahradila sektorovy nabytok zo sociku. Mozno ze je to na nieco aj dobre, nase deti budu raz moct zacat nezavaznu konverzaciu typu "aj vy ste mali tu vrzgajucu ikea pohovku?" :-)

    OdpovědětVymazat
  20. ja mam interier, ktory sa paci asi len mne...biela, tyrkysova, ruzova...ani kusok hnedej, ak drevo, tak je biele...no kto by zil s takymito farbami?? takze sa vobec neobavam, ze niekde objavim take iste..

    OdpovědětVymazat
  21. hmmm, u nas doma je to vsehochut- defacto slozena ze 4 domacnosti- moje po-rozvodova, muzova po-rozvodova, pak to, co zustalo v byte po jeho odkoupeni (prece se to nevyhodi, zlato, byla by to skoda) a k tomu par kousku od mych milovanych rodicu ( no tak, Zzi, to budes mit super ! )..... nevadi mi ten misunk, je to nase, vypovida to o nasich povahach, ale...dali jsme dohromady predsin (ja vim, ze je to jen hloupe lino a botnik a satni skrin, chybi jeste nalepovaci tabule), ale je to podle nasich predstav...ted se chystame na kuchyn...mame cervene obdobi, takze mame cervenou mikrovlnku, cerveny mixer, spoustu cervenych doplnku...a setrime na cervenou linku a nejakou odpovidajici podlahu.....a pak treba prijde na radu obyvak...a nebo ne :D nejsme ti, co ziji v obyvaku...vlastne tam travime cas jen kvuli pocitacum, jinak jako rodina zijeme v loznici :D

    a jiny uhel pohledu- spoluzak z gymplu (moje skolni platonicka laska) prednasi na univerzite Dejiny umeni, zije v pronajatem byte a nabytek si dela sam....ma nadhernou....ale fakt neskutecnou postel z palet, jidelni stul z truhlarskeho odpadu....... proste nadhera :-)

    OdpovědětVymazat
  22. Já jsem originální, protože na levé tváři mám znamínko o velikosti desetihaléře.
    Další originál jsem v oblékání, od mládí jsem byla zvyklá, nebo finančně donucená, využívat poděděných věcí - takže před dvaadvaceti lety jsem třeba k džínům nosila vlněné sáčko po profesorce z Mnichova, v době kdy frčely kožené bundičky do pasu ... Zůstalo mi to dodnes, jen má desetiletá dcera to občas nelibě nese, že se liším - to když vyrazíme do města - do Prahy.
    A s tím zařizováním bydlení je to stejné - finanční důvody. Nikdy jsme neměli dost peněz na to, pořídit si novu věc z Ikea, i když se nám některé kousky moc a moc líbí a každý září se s mužem oba těšíme na nový katalog. Většina nábytku z druhé ruky, z výprodeje z mužovy předchozí práce, fungl nový máme jen rozkládací gauč (kvalitní, s matrací) v obýváku, jelikož jsme dětem přenechali oba zbylé pokoje samostatně, mezi dětmi je rozdíl deset let. A musím přiznat, že na plánování, prostorové vidění a zařizování má větší buňky manžel, než já. A já na design myslím, když uklízím ten stálepřítomný "virčaft," po dvou dětech, psovi a kocourovi :-) Nic z bytu, co mi dělá největší radost, bych nevypíchla, mám ho ráda celý, malý, je tak prakticky uspořádaný, že už se nedá nic měnit. Největší váhu možná přikládám osobním předmětům - barevné hrnečky z éry Brusel po babičce, skleněný podnos na cukroví po druhé, dva obrazy Prahy, které vlastnoručně malovat a do vlastnoručně vyrobených rámů rámoval mužův dědeček - na ty jsem vlastně pyšná, protože jsme je dokázali sladit se zbytkem našeho spacího obýváku, s rámovanou fotogalerií mého muže ...

    OdpovědětVymazat
  23. Tak když se rozhlédnu u nás, tak Ikea má navrch:-). Ale zrovna při prohlížení nového katalogu jsem si říkala, že je super, že Ikeu může mít doma spousta lidí, ale že ty interiery vůbec nemusí vypadat stejně, ani trochu. A jak tak koukám, tak mám zase odlišnou zkušenost s kvalitou a výdrží nábytku (kdysi si všichni stěžovali na kvalitu bot z obchodu Reno, já měla tenkrát asi patery a vydržely hrozne dlouho :-))) ) nejstarší kousky z Ikey co já vím, ,má asi moje sestra, jísdelní stůl , který se hodí do paneláku má myslím kolem 30 let a slouží stále perfektně. A kousky , které máme doma jsou taky v pohodě. Vlastně jeden byl na odpis ...přebalovací pult na Adama... ten potom sloužil jako komada ašuplíky se rozpadly, ale je fakt , že je to na tom nábytku trochu vidět rovnou jestli to něco vydrží nebo ne. A taky máme dost věcí alá Ikeahack - konferenční stolky dostaly místo původního skla mramor a taky kuchyňský ostrůvek má vrchní desku mramorovou - jeden špatně naměřený parapet, ale ten dřevěný ostrůvek máme taky asi 10 let a nikde ani stopa, že by nechtěl ještě dalších x let sloužit.
    Bylo by fajn mít pěkné kousky po babičce, ale bohužel nikde žádná zásoba...chodit po bazarech a lovit pěkné a ne drahé kousky , to chce čas a ne málo, stejně tak lovit je na aukru, ale s věkem se určitě bydlení vyvyjí a tak člověk stejně postupně k nějakým unikátním kouskům dojde a to k čemu ve 30ti vztah neměl , bude mít v 50ti pro něj podstatnou hodnotu.
    A styl severský, málo barev a když tak přírodní mi vyhovuje nejvíc a už dlouho a to že vidím stejné kousky jinde mi nevadí, stejně každý byt nebo dům má nakonec svojí atmosféru. Ale jsem ráda, že dnes se i z cest ze zahraničí, domů vracím ráda a na svůj interier se těším, nebývalo to tak vždy :-))) (tím myslím ten vzhled interieru). Krásné dny!

    OdpovědětVymazat
  24. Já mám nejraději knihovnu, kterou "stloukl" můj muž z palubek, když jsme ještě neměli žádné peníze (dnes, po 25 letech jich nemáme o moc víc, ale už jsme si pár kousků nábytku koupili...i z IKEA). Ta knihovna se s námi už třikrát stěhovala a doufám, že s námi zůstane "navěky".

    OdpovědětVymazat
  25. Vzpomínám si na profesorku estetiky, jak nám vyprávěla, že když očekávala návštěvu estétů, dala si do výklenku nade dveřmi trpaslíka a bavila se jejich výrazy... Osobně mám ráda eklekticismus či jak se to odborně nazývá, takový ten vyladěný mišunk, ode všeho něco, ale hlavně pohodlí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anoooooo! A trpaslíci mě fascinují.

      Vymazat
  26. Luci, co mám doma nejradši? I kdyby to byl holobyt, tak moje dva kluky tam mít musím za každou cenu. Bez nich domov je jen byt, s nimi je to Domov s velkým D.
    Ale abych se líp dotkla toho nesrdíčkovýho interiéru, tak ... já ti nevím. Mám ráda, když se barvy prolínají, ale netřískají. Jenže jsou interiéry, kde divokej obraz je prostě to pravý ořechový. Já mám u nás moc ráda chodbu, kde jsou na zdi pověšený lyže po dědovi, obývák, kde mám v knihovně u knih dva dědovy klobouky a na polici svatební fotku dědových rodičů. Bez doteků minulosti bych asi vnímala naše bydlení jako neúplný.

    OdpovědětVymazat
  27. Mám ráda severský styl a IKEA mě taky viděla víckrát, než by bylo zdrávo... Ale moje ložnice je po dědovi, i s historkou, že si pro ni jel AŽ na Slovensko na nějakou výstavu. pravda, auto naše rodina neměla, takže až až... Jen jsem ji mezitím dvakrát natřela, barbar. Když jsme koupili chatu, nechala mi tam původní majitelka původní nábytek...a mé srdce zaplesalo, protože doplňky zvládám bravurně... a měním je až příliš často, rodina většinou nestíhá ocenit, že místo vázy z hutního skla je jiná váza z hutního skla, z bazaru, protože prostě kus skla.... A místo zarámovaných plakátů rámuju práce dětí, které se s přibývajícími lety dostávají na slušnou úroveň - i když, co si budeme povídat, hlavonožci jsou hlavonožci...
    Katka

    OdpovědětVymazat
  28. A já mám ráda byty, na kterých je vidět, že se v nich bydlí. Chodím takové okukovat na O bytech a lidech, Freunde von Freunden, The Socialite family. Jasně, někdy kroutím hlavou a klepu si na čelo, někdy bych se zas nejradši sebrala a nakýblovala se jim tam... Ale chci vidět, jak se bydlí, ne jak se někdo snaží naaranžovat, aby to nějak vypadalo (i když, jestli ho pak baví i v tom bydlet a rovnat si dekorace, tak ať...). A zrovna severské interiéry se mi líbí moc. Zdá se mi, že v našich končinách se často ta severskost zaměňuje za sterilitu, a to je škoda.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky tam chodím, ale v Čechách podobné interiéry potkám málokdy. Ještě tak u výtvarníků. A s tou sterilitou máte pravdu, že se to asi taky bere. Škoda :)

      Vymazat
  29. Dobrý den,
    ráda bych, i když asi už pozdě ještě zareagovala na Váš článek o očkování. Stejný problém jsem řešila v lednu, paní doktorka mi sdělila, že pokud chceme očkování zadarmo, tak mezi třináctým a čtrnáctým rokem. Shodou okolností jsem v té době šla na preventivní prohlídku ke svému gynekologovi, takže jsem se rozhodla s ním poradit. Podotýkám, že je to lékař kterému fakt důvěřuji. Řekl, že očkování rozhodně ano, ale nechápe, proč se prosazuje právě mezi třinácti a čtrnácti lety. Prý četl spoustu studií, například v Austrálii je prý proočkovanost skoro 90 % a výrazně se onemocnění snížilo, ale vzhledem k tomu, že se dívka s tímto virem může setkat, až při svém prvním pohlavním styku, je prý naprosto zbytečné očkovat ve třinácti. Navíc se vakcína stále vyvíjí a za dva, tři, čtyři roky bude mít v sobě látky proti více typům škodlivých virů. Proto poradil, že očkovat ano, ale rozhodně počkat, protože dívka je vlastně několik let očkovaná zbytečně. Snad vám tenhle postřeh trochu pomůže v rozhodování. Hezký den

    OdpovědětVymazat
  30. Zrovna nedávno jsem vzpomínala, že jste mi před pár lety, když jsem se zapojila do MB soutěže, napsala komentář, že mám šanci uspět. Teprve časem mi došlo, že zrovna od Vás to nemusí být jakože úplně pochvala:-D. Říkám si, že raději vkusná a koukatelná severská stádnost, než meruňka, banán a rezavé lamino, které bohužel stále vládne většině domácností... Někdo prostě nemá dáno, ale bydlet chce hezky, tak se zařizuje podle šablon... U nás je základ IKEA, ale rozhodně nemám pocit, že bychom žili v obchoďáku...Je to příjemný neutrální základ, který se dá snadno ozvláštnit osobitými i osobními doplňky, to mi naprosto vyhovuje... P.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aha, možná si to pamatuju - ale rozhodně to nebylo myšleno zle, já jsem totiž taky fotila do téhle soutěže pokoj na chalupě, se kterým jsem si nevěděla rady - a nevím dodneška. Sice mi napsali, že jsem ideální adept na výhru (jednalo se o barvy a pomocí jich o změnu pokoje, ale přes zimu, že by neschly) ... a pak už se to nějak neuskutečnilo :)

      Vymazat
  31. Zrovna předevčírem jsme odvezli dvě pohovky Ikea, ne že by se rozpadly to ne, sice u vyměňovacího potahu se rozbily zipy, ale jinak celkem sloužily asi 8 let. Ale chce to už nějakou změnu....:)) Proti Ikea rozhodně nejsem, naopak, řekla bych, že poslední dobou se vyvíjí dobrým směrem. Severské interiéry mám ráda moc, ne všechny jsou sterilní a stádní (černobílé), najde se tam hodně inspirativních a "živých" interiéru třeba na webu Lovely life, tam myslím je vidět úplně jiný severský pohled na bydlení. Já mám taky toho spoustu po předcích, ale některé kousky jsou tak obrovské, že jsem se jich bohužel musela zbavit, abychom tím dům nezahltili. A jsem zvědavá Lucie na vaše proměny doma. Mně se ten váš opršelý domek moc líbí.

    OdpovědětVymazat
  32. Ikeu mam rada. Myslim, ze je super v dostupnosti peknych veci tem, kteri si neco "lepsiho" nemuzou/nechtej dovolit... Myslim, ze i diky ni se obecne do ceskych domacnosti vneslo ponekud vice "vkusu"...
    My mama doma neco "stareho zrenovovaneho", neco ikeoveho i neco mym muzem vyrobeneho... Myslim, ze takovy prijemny kompromis. Jinak- ja jsem se od francouzske romantiky dopracovala k lasce ke skandinavskemu interieru. Na druhou stranu jsem asi hodne ovlivnena tim, ze ziju na ostrove a snazim se do domu vnest "morsky vanek". A tak misto parozi mam musle a koraly, sede a bile polstare maji mezi sebou tyrkysove a misto grafickeho napisu mam obrazky mistni malirky, na kterych je to, co si vylovila z more nebo nasla na korfske plazi...
    A o tom to asi je...at si proste kazdy da do sveho domova to, co je mu mile ;-)
    P.S.Mne nejvic irituji prave ty lososove interiery a medvici pu a spidermani namalovani na zdech detskych pokoju( kdyz jsme v cr a jdeme nekam na navstevu :-) tak se nekdy nestacim divit

    OdpovědětVymazat
  33. Ja si jednou neprectu prispevek a zrovna ten podle meho gusta. Taky trochu silim nad temi totoznymi cerno sedo bilymi byty. Vsude stejne obrazky a zaramovane napisy (to asi nikdy nepochopim). A uz vubec ne ty bile nebo sede detske pokojiky. Chudaci deti:( Ja si vzdycky myslela, ze deti maji radi barvy. Ja jsem typickej antik clovek. Kdyz vidim antik, musim do nej vlezt. A pak kdyz k nam na navstevu prijedou nasi, muj tata sili, jak si muzu koupit tak odpornou komodu, prolezlou cervotocem a ten sileny ratanovy gaucik a svicny jak doby Marie Terezie a mohla bych pokracovat. A kdyz po nem chci jeho starou zidli ze sklepa, ze si ji dam do kuchyne, tak to uz jde do "vejvrtky":)) Ale do Ikei taky tak dvakrat rocne jedu - spis jen pro doplnky (sklenicky, varecky apod.) a nebo ramecky na detske kresby.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. taky mi vadí ty severské byty na jedno brdo. Na druhou stranu ted se tremi detmi nutně potřebuji nejlépe neutrálí bydlení s jednoduchými liniemi. Jak tu máme pořád rozházené nějaké hračky a oblečky, tak je o tu barevné až až. I ten dětský v podstatě bílý pokojík s trochou dřeva je vlastně hodně barevný a díky neutrálnímu pozadí ty barvy vyniknou.

      Vymazat
  34. Pěkná diskuse !
    Já třeba nesnáším Desigual, právě kvůli té stádnosti. Měla jsem nedávno 40 a chtěla jsem si koupit něco zlatého :). Bohužel si nejsem schopná vybrat v normálních obchodech ( je mi to opravdu moc líto - komplikuje mi to život ), nic se mi nelíbí, tak jsem musela jet 400 km do Prahy, abych si vybrala u šperkařky Věry Novákové. Podařilo se, já jsem nadšená, ale nikdo to moc nechápe. Obecně si myslím, že naše střední třída má slabší estetické cítění. Zaráží mě, jak málo lidí je ochotno investovat do umění . To bydlení je pak neosobní a všechno na jedno brdo. Nejsme vysokopříjmová rodina, máme 3 děti, ale bez umění v domě si život neumím představit. Před časem jsem dostala záchvat smíchu nad stripem Venduly Chalánkové, kde jedna ženská říká druhé, že ty obrazy v Ikea se jí vůbec nelíbí. Na dotaz, kde se jí teda líbí, odpověděla, že v Bauhausu.
    Málokdo umí ve svém bydlení kombinovat, na to je potřeba právě ta výchova, cit a odvaha. A prachy až tak ne. Když se Ikea nápaditě zkombinuje s něčím dalším, tak je mi to osobně milejší než předražené snobárny. A některé dražší věci v Ikea jsou i kvalitní. Ale zcela chápu , že když si nezařizujete první bydlení , máte peníze a vkus a rádi byste si vybrali něco kvalitního jinde - a není kde.
    Maminka taky kupovala za komunistů Bydlení a nedávno jsme si říkaly, jaké tam byly krásné interiéry. Já už jsem došla tak daleko, že už nekupuju žádné časopisy, najednou mě to přestalo bavit.
    Děkuji za Váš blog, moc ráda ho čtu.
    Ať se daří, Markéta z Valašska.

    OdpovědětVymazat
  35. Já bych si nafackovala za to, že jsem před pár lety, kdy jsme se stěhovali z bytu zařízeného kusy "co zbylo po babičkách" do nového domum nechala v onom bytě starý kredenc po babičce. Měla jsem naivní představu, jak se nám do nového nebude hodit. Jak vše bude nové a moderní a severské :D (facepalm) Za pár měsíců se mi to rozleželo v hlavě a chtěla jsem kredenc odvézt, ale bylo pozdě :(
    Teď tady mám na místě, kde mohla stát kredenc s příběhem, po babičce, stará, ale hezká, sériový kus z IKEA :( Za blbost se holt platí.

    OdpovědětVymazat