Pětidenní atb, která beru, jsou tak silná, že nejsem téměř schopná opustit vodorovnou polohu, protože jinak mám všechny vedlejší účinky, o kterých se píše v příbalovém letáku. Takže si to vysvětluju tím, že prostě musím ležet. Naštěstí mám na to trochu čas.
Pustila jsem se do čtení hromady časopisů, ale bohužel už jsem tak vybíravá, že mě máloco nadchne. Co mě ovšem zatlačilo ještě víc do matrace, byly články v ženských časopisech. Občas si nějaký koupím, abych aspoň měla pocit, že vím, co je in.
In je pořád být nadžena a supermanka.
Vzpomněla jsem si okamžitě na vyprávění své kamarádky, která se rozvedla poté, co absolvovala dovolenou snů se svým mužem, jeho kolegy a jejich ženami (zřejmě se chlapi málo viděli v práci, jen 14 hodin). Byl to pro ni šok, protože dámy se předháněly v tom, co všechno zastanou (např. řídit obytné auto s celou rodinou, dojet si sama do porodnice, protože sanita by supermanku zavezla do jiné, kam nechtěla. Další den už šla domů na revers, protože co by si bez ní doma počali).
Kamarádka jen zírala a zjistila, že v této společnosti neumí být sama sebou, není přirozená a trpí. Jenže její muž se v nadženách zhlédl a chtěl po ní dtto, což mu ona neuměla splnit.
Takže rozvod.
Nějak nerozumím tomu, proč se takhle vytahujeme, věřím, že opravdu existuje pár žen, které lezou na Mont Blanc a u toho kojí, ale to jsou spíš výjimky. Osobně znám jen jednu supermanku a to mi úplně stačí.
Nevím, jestli je ženskost v tom (chtít) všechno dokázat nebo naopak přiznat, že jsou věci, které nezvládám, a od toho mám, miláčku, tebe.
Ale rozhodně se vždycky vyplácí být sama sebou, protože přetvářka snad nikomu nemůže vydržet celé manželství. Ale klidně mě opravte.
Takže jsem časopisy zase pěkně zaklapla a dívám se na ptáky.
Dala jsem jim do trávy dvě velké nízké plechové krabice a oni se v nich koupou a dovádí!
To je krásy!
