Chuť je zážitek

Sobotu jsme manželsky strávili na Prague Food Festivalu.
Ochutnali jsme vzorky od předních českých kuchařů a šéfkuchařů.
Např.:
Francouzská mušlová polévka se slávkami a vongolemi na ryzlinku, zjemněná smetanou
Roastbeef z vyzrálého bio hovězího masa, zelený chřest a šalotkový vinaigrette s piniemi
Grilovaná chobotnice s cuketou, sušenými rajčaty, bramborovými noky a česnekovou omáčkou
Mousse z bílé čokolády s višňovým coulis
Zvěřinová paštika s koňakem, hruškovým kompotem a strouhankou z vepřové kůže
... nemyslete si, že všem těm názvům rozumím a dokážu je přečíst!

Ale byl to zážitek. Happening.
Zejména pro člověka jako jsem já, který žije díky rohlíkům s něčím.
Vše se odehrávalo v zahradách Pražského Hradu, takže i prostředí bylo úžasné.
Vydrželi jsme skoro do zavíračky a pak se pěšky odvalili do nedalekého hotelu. Což byl taky zážitek. Teda ta cesta. Ale o tom zítra!

... jdu si namazat chleba.













P.S. Děkuju za všechny včerejší komentáře, netušila jsem, že vás vyprovokuju k tolika reakcím!

Účet jako důkaz



Přesně před 4 roky jsem svobodně začala psát tenhle blog.

K dnešnímu příspěvku mě inspirovaly 3 věci:
Článek SONI, občasná nařknutí, že jsem za své recenze knih a filmů placená a nedávný rozhovor s mediálním analytikem. Tím začnu. Dozvěděla jsem se totiž, že hodnota mého blogu je pro komerční využití nula, jsem neobchodovatelná. Nikde blog nepropaguju, nechci ho propojit s fb, instagramem, ani pinterestem, nešířím se. Tudíž mi nechodí žádné nabídky a dárečky od firem. Dokonce nejsem vhodná ani k posílání recenzních výtisků knih, protože je u mě příliš vysoké riziko, že když se mi kniha nebude líbit, tak to po pravdě napíšu.

Přemýšlela jsem nad tím.
Samozřejmě, že bych uměla psát tak, abych se zalíbila :-) :-) :-) :-), chi chi chi, tady krémík, támhle pěkný boty z prodejny xx, jé a tyhle milý dekorace s jelenem ... jenže tahle poloha mě vůbec nezajímá. Abyste to nepochopili špatně, neposmívám se těm, kteří právě o tom mají své blogy, je to každého věc, o čem píše a čím se baví. Jestli doopravdy, anebo vás jenom klame, protože ho zajímají víc ty dárky, to už si musíte přebrat sami. A není to tak těžký. 

V posledních letech mě živí i práce pro komerční tv, takže nemůžu dělat ramena, že tahle mašinérie se mě netýká. Ale blog je pro mě zašívárna, osobní prostor, svět za oponou. Kdybych i tady měla chodit na vodítku, pak bych ho zcela jistě nepsala.

Díky, že nemluvím do zdi a vy mě pořád čtete!

Klik na klip

Jak už jsem tu několikrát psala, mým dlouhodobým tématem, s nímž jsem vstupovala už na famu, je ženské přátelství a proces, kterým si žena prochází po narození dětí - co jí zůstane z jejího původního "já". Momentálně nemám moc příležitostí tohle zkoumání prohlubovat ve svém psaní, ale neopustilo mě. Chystám se ho ale vecpat do svého výhledového projektu. Žádná limonáda to ovšem není. To bude producent nadšen. Je to totiž ultra chlap.

Krásný klip od Kláry Vytiskové z Toxique. 
Zajímavé, kam ji mateřství posunulo.
Určitě si pamatujete na její výstřední mejkap, modely i hudbu.
Teď: 


Aha, tak celý klip je jen na idnes:
http://kultura.idnes.cz/klara-singl-home-02p-/hudba.aspx?c=A150529_131210_hudba_vdr


Je libo dort z moduritu?

Dnes porada v ateliéru, který se začíná bourat pro nový projekt.
Takže můžete u popelnic najít různé věci, např. svatební dort z moduritu, který ožírají mravenci.
Z ptáka, jež původně fungoval v příběhu jako dubl živého, je popelník. Teda z jeho půlky.
Tohle na filmování miluju. Tu kašírku.

Zatímco jeden z herců si dnes dal do smlouvy, že chce mít v době natáčení karavan jen sám pro sebe, my se scházíme v obskurních prostorech, které na nás zbydou. Jestli jste viděli Trhák, kde Zdeněk Svěrák hraje scenáristu, tak přesně takhle to v naší profesi chodí. Pro otravné autory jen to nejhorší! 
Ale my se nedáme.
Na každého z nás musí zbýt aspoň židle se všemi čtyřmi nohami.
(Což se ne vždycky povede.)







Záblesk


Pracovní schůzky se můžou odehrávat na nudných i bizarních místech. Záleží taky na tom, co je pro koho nudné a co bizarní. Já dnes byla v salonu BMW. Měli tam hezký auta a dobrý kafe. Ale strašně silný jasný světlo, takže si dovedu představit, že každá moje vráska byla zestonásobená.

Rok a půl nárazově pracuju na jednom projektu (BMW s ním nemá vůbec nic společného, jenom je od nás z domu blízko a umím tam dojet autem!) a dnes jsme už potřetí zašlapali do země starý příběh a začali nanovo. Tahle story se rodí dost těžce, paradoxně i proto, že je na ni relativně dost peněz a nemusí se odehrávat v pěti místnostech, do kterých jsem obvykle nucená usadit celý děj.

Cestou zpátky mě konečně napadlo něco, z čeho by se dala vytesat velká story. Honem jsem to hodila na papír. Teď to musím aspoň pár dní nechat uležet, abych zjistila, jestli je tam ten potřebný záblesk jedinečnosti nebo zase ne.

Baví mě to.


Bublanina z grilu



Odešla nám trouba.
Pořád nám teď něco někam odchází.
Přivezli jsme jahody a chtěli jsme si udělat bublaninu. Ivana napadlo, že by to mohlo jít i na grilu.
Miluju, když mě něčím překvapí.
Miluju neobvyklá řešení.

Jahody a zeleninu jsme kupovali cestou z chalupy u silnice. Máme tam oblíbeného pěstitele. 
Má všechno strašně dobrý, akorát že to není vystajlovaný jako v obchodě.
Koupili jsme různotvaré jahody, ještě byly od hlíny. Pán nic sám nemyje, tvrdí, že se tím zkracuje doba spotřeby. Asi jo. Jedné zákaznici se to nelíbilo. Tak jí povídá:
Paní, já nevyrábím jahody podle stanov Evropský unie. Já je pěstuju!
A o tom to je.

Zpod peřiny

Viewegh dočten.
Kdysi jsem o něm psala bakalářskou práci, byla špatná, neb jsem špatný teoretik. Dala jsem mu ji přečíst a do místa, kde byla věta všechno, co prožije, napíše, mi svým drahým plnicím perem připsal přísahám, že ne.
A já si stejně pořád myslím, že jo.

Kniha pro mě je ... zase o Vieweghovi.
O únavě z manželství, o tom, že já už nejsem já.
MV je jako vždy mistrným pozorovatelem života, až mě někdy vyděsilo, jak jsem se v tom poznala. 
O únavě z manželství vím své, ale některé postřehy bych neuměla vůbec pojmenovat.

Recenzi ode mě nečekejte.
Je to jednoduché - buď se vám knížka trefí do vašeho rozpoložení nebo ne. 
K čemu nějaký pitvy děje, slohu či autora samotnýho.

Pro mě zajímavej páteční večer.
Před hospodou jsem dala přednost Vieweghovi a to je u mě co říct (dnes si to vynahradím).

A vzhůru na Johna Boka!


S sebou na víkend

Chtěla bych číst, číst, číst.
Ale nevím, jestli nebudu psát, psát, psát.

Měla jsem ty spoďáry líp složit, aby nevypadaly tak obrovský.
Ale nechce se mi klamat tělem.




Už víte, co budete dělat na podzim?




Já ano.
Od září budu chodit jednou týdně k zubaři a do 17.12. prosedím v křesle zhruba 40 hodin.
Když mi včera sestřička nadiktovala rozpis, myslela jsem, že padnu.
Do září jsem navíc v rukou zubního chirurga.
Odhaduju, že mé stomatologické zdraví bude stát asi jako kdybych se půl roku válela v Austrálii na pláži. Což by bylo významně příjemnější, než sedět - já teda ležím - v zubařském křesle. Pravda je, že ležím panu doktorovi skoro v klíně a on mi vypráví historky ze života. A taky mi pod zářivkou nehrozí úžeh, ani úpal.
Po čtrnácti podzimních leženích věřím, že z nás budou skuteční přátelé.

Nikdo můj problém nechápe, protože na první pohled jsou moje zuby oukej, ale když jsem viděla rentgeny ... skoro každý zub má nějaký defekt.
A to jsem ani dřív zubařskou péči rozhodně nezanedbávala.

Navíc včera mi na jiném pracovišti potvrdili, že podle dosavadních výkonů je můj mladý pan doktor budoucí eso es. Už i na kongresech ho zmiňují. A to, pěkně prosím, nestudoval zrovna příkladně a od zkoušek ho vyhodili z výkonů, které jsou dnes jeho doménou.
Známky jsou nejmíň věrohodný ukazatel, který znám.
Zato bez dobře vypadajících zubů vás už dnes nevezmou do dobře zaplacené práce.
Není výjimkou, že si lidé na rekonstrukci huby vybírají stavební spoření.
Novou koupelnou se pochlubíte možná přátelům, ale na zuby (dámám případně i níž) vám čučí každej.

Čímž končím stomatologickou osvětu a přísahám, že za ni nedostanu vůbec žádnou slevu!


Stárnutí





Mám slabost pro stárnoucí kytky.
Připomínají mi staré lidi, kteří mají rozpuk dávno za sebou, ale něco na nich pořád je. Hodně na nich je. Zejména zblízka. Vyprávějí svůj příběh.
Dnes přijde moje hodná uklízecí paní a já budu moct v klidu psát, protože spoustu věcí udělá za mě. Až přijde k váze, tak určitě řekne: Ještě nevyhazovat, pořád dobrý, že jo ...

Už několikrát jsem si všimla, že stárnoucí květiny jsou teď mnohem častěji fotografovány i v in interiérech. Akorát se to musí umět. Já je zmáčkla jen mobilem. 

Docela by mě zajímalo, jaký vztah máte ke stárnoucím květinám vy.
Vyhazujete hned?
Znám interiéry, kde jsou každé pondělí a pátek nové čerstvé tulipány z diskontů.
Nekonečná nuda ....


Nejkrásnější



Snad po deseti letech jsem byla v pražské ZOO.
Stela tu měla na víkend kamarádku a holky si přály tam jít.
Musím říct, že se tu všechno ohromně vylepšilo pro pohodlí a zážitek návštěvníků.
Jestli i zvířat ... to neumím posoudit.

Zvířátka fajn, ale když jsem si sedla na lavičku, stejně jsem pozorovala lidi.
Pořád mě strašně fascinují a hledám v nich příběhy.
Vzpomněla jsem si na slova jednoho filosofa, který rozdělil etapy lidského života do tří fází:
1/ ještě vás zajímají lidi
2/víc vás zajímají zvířata
3/ už vás fascinuje jen příroda

Kupodivu jsem pořád ve fázi 1.
Možná nemoc z povolání.


13 a týden



Stela dnes slaví ještě jednou s kamarády.
Už přišli i chlapci. Řve muzika. Musela jsem se schovat do pracovny.

Loni ještě byly velké přípravy, výzdoba, balonky, bublifuky, všechno tip ťop.
Letos jsem jenom nechala udělat dort a Ivan griloval maso.
Dětské oslavy jsem vždycky protrpěla.

Tohle je paráda!



Zase o kus dál

V půl třetí v noci mi přišla sms od zahradníka, že ráno přijdou.
Tak jo.
Udělali spoustu práce, vyryli dvě skalky, které jsme neuhlídali a místo bylin a květin je pohltily přemnožené okrasné trávy a plevel, které všechno ostatní zadusily. Takže znovu. Všechno pryč, na jíl nová zemina, přeskládat kameny a nová výsadba. Ta teprve bude.
Líbí se nám to i takhle. Změna!












Pro Jiřinu - paluba terasy zepředu, budou dosypány oblázky až ke dřevu

Zelená je tráva





Na zahradě všechno šílí, bují a roste.
Nádhera.
Dnes jsem vytrhávala takovýho plevele, že nechápu, kdy to mohlo všechno narůst.
Asi v noci.
Ráno se vzbudím a zase je to jiný.
Čekám na zahradníka, ha ha, protože zkracovat o metr živý plot (který už je vyšší než dům) opravdu neumím. Plus další odborný práce.

Dnes jsem začala psát scénář nového projektu, o kterém budu smět mluvit až za tři měsíce. Jestli všechno dobře dopadne. Tak strašně mě to baví, že se mi vůbec nechce jít spát!


Budiž terasa

V pátek, když jsme odjížděli na chalupu, terasa vypadala takhle:




V neděli, když jsme se vrátili, už byla hotová.
Aneb mějte rádi řemeslníky, dejte jim zálohu, důvěru a klíče!





Čekání na schůzku

Dnes schůzka s kostýmní návrhářkou.
Snad kostýmy budou stejně krásné a působivé jako ona.
Přišla jsem dřív, nechtělo se mi čekat v hospodě.
Tak řeka.