neděle 4. ledna 2015

Fraser Island

Ještě před pár dny jsem si myslela, že největší přítěží na dovolené je pubertální dítě, které relativizuje vaše šťastné pocity. Ovšem po absolvování dobrodružství na Fraser Island mi došlo, že největší přítěží jsem si já sama. Cestování po největším písečném ostrově na světě mi dalo dost zabrat. 
Dokonce jsem i brečela, když jsem omylem s ostatními vyjela na do pralesa, kde se auto bořilo v hlubokém písku a nemohlo vyjet. A taky, když příliv zahradil na několika místech cestu, kterou jsme přijeli a museli jsme improvizovat a jet vodou a přes šutry ... A to jsem nebyla u toho, kdy zbytek rodiny tahala jiná posádka z písku na laně. Prý parádní zábava!
V těchto chvílích myslívám na svůj klidný psací život, který mám tak ráda.
Je dobré si to připomínat.

Ale jinak to bylo skvělé!
V moři se sice koupat nedoporučuje, protože tu jsou medúzy a žraloci, ovšem jezera jsou tu fantastická.
Prohlížela jsem si potetované, mořem a sluncem ošlehané chlapíky, kteří jezdili do půl těla svlečení v džípech a že jich bylo! Džípů i chlapíků.
Nikde jinde než v AU jsem neviděla tolik potetovaných lidí a baví mě to.
Silvestr jsme strávili v plavkách na terase, ale bylo takové vedro, že jsme se střídali pod stropním větrákem v obýváku. Bylo téměř 40°C.

Jinak dostupnost internetu v Austrálii je mnohem nižší, než jsem zvyklá doma.
Téměř všude v hotelech za něj platíte, třeba na FI stála hodina 20 dolarů.
To si rozmyslíte, co napsat nebo si prohlídnout.

Zamilovala jsem se tam do jedné lžičky, ale zapomněla jsem si ji ukradnout.
Dnes jsem ovšem čórnula v jedné španělské restauraci v Sydney časopis o bydlení, který tam měli na prohlížení. Kuchyně se totiž jenom tvářila jako španělská, vytáhla z nás spoustu peněz a mušle smrděly. To mají za to!



















 













7 komentářů:

  1. Luci, fotky nádhera...jistě bude na co vzpomínat a to jen v dobrém:o)))..Vím, co to je, já musela po Americe absolvovat cesty, po kterých jsem také netoužila..prošla jsem všemi horskými dráhami, které tam jsou a někdy jsem si myslela, že to jsou moje poslední životní jízdy..ale vždycky jsem pak byla nadšená, že jsem absolvovala a ten zážitek mi niko nevezme, i kdyby byl poslední:o))..Tak si to nádherně užij a prožij. Inka

    OdpovědětVymazat
  2. Nádherné fotky, díky. Tak se aspon podívám tam, kam se asi už nepodívám normálka.Užvejte si do konce co nejlépe!Zdravím a mávám z dálky do dálky! Marcela

    OdpovědětVymazat
  3. To je tak hezky popsané: "relativizuje vaše šťastné pocity" - vzpomenu si na to, až budu zase na dovolené u moře plakat, že puberťáci nejsou nadšení něčím, o čem jsem v 15 letech snila a o 30 let později považuji za luxus...

    OdpovědětVymazat
  4. Je to takové neuvěřitelné ... pro mě. Fotky jsou tak věrné a fascinující, že si nedokážu představit ten pocit, prožít to.

    OdpovědětVymazat
  5. Takové dobrodružství si ani neumím představit. Nádherná reportáž.

    OdpovědětVymazat
  6. teda spadnout mezi ty medůzy to by asi byl poslední zážitek, to je teda nadílka ..Václav

    OdpovědětVymazat
  7. Při prohlížení fotek se Kryštofovi nedivím,že chce žít na druhé straně světa....já bych si tam připadala jak v " Krokodýlu Dundem"
    Martina

    OdpovědětVymazat