Večírek




Mám ráda večírky, na kterých jsem jediným účastníkem.
Tuším, že to vzniklo kdysi, když jsem chystala večírek pro dva a on nepřišel.
Přesto jsem si ten večer náramně užila a došla záhy ke zjištění, že si vystačím i sama, a rozhodně se nebudu nikoho doprošovat, aby se mnou trávil čas. 
Myslím, že to mi zůstalo. 
Doufám.

Dnes repete.
Ráno ale vstávám brzo, neb porada.
Noc byla super, jen co jsem zaslechla nad hlavou rejdit kunu, už mi zabral prášek.
Čas vyvalení z postele: 8.40 hod.
Pro mě Tahiti. 


8 komentářů:

  1. Ideální, jak bych si lehla někam na chalupu pod pořádnou péřovou peřinu, vstala, až se mi bude chtít, posnídala na zápraží a šla se projít kolem rybníka... :-) bára.kára blog

    OdpovědětVymazat
  2. Luci, tolik svíček, to se nediv, že se bojíš:o)), vždyť je to jak na vyvolávání duchů:o))...a před usnutím proboha FOUKEJ! :o)..prima večer a krásné sny..Inka

    OdpovědětVymazat
  3. Odpovědi
    1. Aranel, bohužel je k použití jen kuchyň a pokoj, zbytek je v neutěšeném stavu, takže sem nezveme ani návštěvy. Ale plánujeme, že v září už s tím konečně musíme hnout. To samozřejmě na blogu neukazuju :)

      Vymazat
  4. Za tu lavici u krbu a dvojtá okna bych zabíjela. Zbytek chalupy bych ani nepotřebovala. Závidím.
    Magda

    OdpovědětVymazat
  5. Jak já vám rozumím! Zrovna si také užívám luxusu samoty.... a taky se trochu bojím. Pokud můžu reagovat na knižní nabídku z minulého příspěvku, tak Lenka Civade napsala ještě Lanýže. Je to moc hezké čtení nejen na prázdniny. Eva

    OdpovědětVymazat
  6. Úplně jste mi kápla do noty' mám teď úplně tu samou náladu. a já si to blbec vyčítám, že nechci trávit čas s ostatníma, ale jen sama se sebou... měla jsem tu teď tři dny kamarádku, se kterou jsem byla 24 hodin denně a už jsem se fakt těšila až odjede a budu moct bejt sama.. zároveň si říkám, že jsem fakt sobecká a neumim bejt s lidma dlouho...

    OdpovědětVymazat
  7. http://www.youtube.com/watch?v=TmHlEOLnlpc&list=PL05088ABB134F2F78
    Lucie, tohle mi od včerejška znělo hlavou po tom nadpisu...
    Magda

    Ps. Ironie života - skorodenní realita je, že nejdelší živý dialog mám s prodavačkou, jinak jen práce škola syn...a doma dítě, které je samotář, měla bych být hladová po lidech, někde uvnitř jsem, ale reálně jsem ráda, když si odbydu chvilkou návštěvu ségry...

    OdpovědětVymazat