Ostrov svobody

Moji milí.
Před třemi lety jsem začala psát tento blog.
Nechápu, proč jsem nevydržela ještě jeden den, aby měl hezčí datum narození. Ale to jsem celá já. Nejlepší pro mě pořád zůstávají spontánní vytrysknutí. 

Děkuju za nabídky (které tu a tam přicházejí), abych svůj blog začlenila pod nějaké periodikum, web apod., čímž bych významně rozšířila počet svých čtenářů. Nerada bych, aby to znělo neskromně, ale nestojím o to. Proto nemám svůj blog na fb, nepropaguju ho ani jinde. Kdo si ho najde, ten si ho najde. Největší cenu má stejně asi pro mě, rodinu a kamarády. Ale i vy všichni ostatní, které většinou neznám, jste vítáni.
S komercializací mého blogu by samozřejmě přišla mnohem větší autocenzura, bála bych se jen tak něco plácnout a mnohem víc bych se kontrolovala. A v tu chvíli by pro mě tohle svobodné psaní přestalo mít smysl. Určitě mi rozumíte.

Pokud jste se mnou rádi, je to potěšení i pro mě. 
Nemusíte se mnou vždycky souhlasit, i ve mně se to často pere. 




Jelikož se blíží prázdniny a dovolené, připravila jsem pro vás tři balíčky knih, které by vám mohly léto zpříjemnit. Předem upozorňuji, že všechny jsou mnou přečtené, takže někde se i kapka kávy může objevit. Ale aspoň to budete mít i s mým otiskem.

Dle mého:
1 - trochu cestování, trochu erotika ... odpočinkové
2 - ženské romány + muž Viewegh 
3 - v tom nejlepším slova smyslu náročné

Pokud byste měli zájem, napište se mi do komentářů a připište, o který balíček byste stáli.
Nemusíte mě nikde uvádět, ani lajkovat a stejně můžete vyhrát! Kdyby bylo víc lidí na 1 balíček, proběhne v pondělí 9.6.2014 losování. To miluju! 

Hezký víkend!

Jahody a meruňky


Když nemusím vařit,tak aspoň peču.
Fotím radši před pečením, občas neuhlídám čas a teplotu. Věk a zkušenosti v tom nehrají absolutně žádnou roli. Nevím, jak je to možný. 
Stela říkala, že by chtěla, aby z ní jednou byla klasická žena. Znamená to prý, že bude umět vařit, uklízet (což zatím nedělá) a naučí se dobře řídit auto. Evidentně jsem výborný příklad hodný následování.

Moje sedmdesátiletá učitelka angličtiny mi dnes vykládala, že ráno uvařila popelářům kafe. 
Když jí přijeli vyvézt popelnici, tak už na ně čekala, vzala je na zahradu a společně posnídali. Prý to ale nesmím říct jejímu synovi (je psychiatr). Celou dobu jsem si říkala, jestli slovo garbage men nemůže znamenat i něco jiného. Neznamená. Byli to fakt ti s tím velkým vozem.

Teď příprava.
Zítra ráno pracovní snídaně s producentem. Uvidíme, jestli z toho vyleze něco zajímavého. Těším se.

P.S. Jo a ještě Stela bude mít v ložnici fotky svejch dětí, ideálně velký na stěně, což já taky nemám!
P.S. II A žehlit taky bude!



Made in IKEA


Můj muž už kromě drobností odmítá cokoli kupovat v IKEA. Zajde tam rád na marinovaného lososa, ale pak utíká pryč. Naposledy jsme kupovali manželskou postel. Tvrdil, že noční stolek, který visí ve vzduchu na jednom šroubku a hmoždince, dlouho nevydrží. A měl pravdu. Postel je ještě v záruce, ale kdo by ji skládal a vozil zpátky, že? Omítl ji ovšem sám opravit. Přece říkal, že to nic nevydrží. Kdo měl pravdu, ha?!

Ještě, že máme doma tu skoro designérku. Podložila noční stolek několika dvd a celkem to drží. To asi ten Dobrý ročník nebo Almodóvar. Ti mají sílu.

Schválně. Kolik let to tam takhle bude stát?


Kolotoč aneb komedie o kojení




foto: Česká televize

Pokud budete mít dnes ve 20 hod čas, můžete se podívat na komedii (ČT 1), kterou jsem napsala, když byl Stele rok a já potřebovala ze sebe vysypat nahromaděné vedlejší efekty mateřství.

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10101796102-kolotoc/


Není zubař jako zubař



Dnes 4 a 1/2 hodiny v zubařském křesle.
Teď už můžu odtajnit, že tento mudr. nám dělá odborného poradce, neb v novém seriálu je i postava zubaře (Martin Kraus).
Často se mě někdo ptá, jak hledáme odborné poradce pro seriál.
Tak zubaře jsme kupříkladu získali tak, že si moje advokátka v padesátikilometrovém závodě na inlinech vytřískala přední zuby, a protože právnička nemůže zůstat bez předních zubů a její zubař měl zrovna volno, kamarádka jí dohodila tohoto mladého ďábla, který jí bezvadně vystavěl chrup znovu. Pár dní potom jí volám, že někoho sháním a ona odhadne, že přesně tenhle bude pro nás ten správný člověk.
A je.
A když k němu chodíte na praxi a vidíte, co všechno umí a jaké má vybavení, tak vám postupně všichni zubaři, ke kterým chodí vaše rodina, začnou připadat sto let za opicemi a moderní stomatologií, takže se tam pomaloučku polehoučku přehlásíte celá rodina a začnete zuřivě šetřit na lepší chrup, protože marná sláva, ale na zuby se nekouká akorát darovanému koni.

Navíc k němu jezdím ráda. Ještě mě nikdy nic u něj nebolelo. Skoro celou dobu mi něco vypráví a smím to použít ve scénáři!


Chcete mít slavné dítě?

Po tomhle dokumentu už chtít nebudete.

Samozřejmě, že něco jiného je obludný show byznys a přirozený talent dětí hrát na housle, tenis, fotbal ...
Tenhle film sbírá ceny po festivalech a ukáže vám aspoň zlomek ze zákulisí dětského šoubyzu, který je součástí toho dospělého. Chodíte na muzikály? Máte rádi Michala Davida? No tak se jim trochu koukněte pod kůži a do svědomí ... jestli nějaké najdete.
Dítě jako produkt.

U castingů se občas setkáváme s tím, že rodiče se svými herecky talentovanými dětmi obchodují. Dokonce jim už od narození dávají pseudonym, aby dítě bylo zapamatovatelné (nejmenovaný nejobsazovanější český chlapeček). V našem posledním seriálu jsme odmítli dvě šikovné děti. Jejich tatínek (herec) vyšponoval jejich cenu hodně vysoko.


Včera byl tento dokument na ČT 2.
Je i v archivu:
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10396468675-show/31229434010/


Žiju, (ne)stylizuju




Dnes jsem viděla další díly své práce a šla jsem si strčit hlavu pod studenou sprchu.
Jak to, že na papíře to vypadá líp?

Přemýšlela jsem, jestli bych psala jinak, kdybych se tím nemusela živit.
Jasně, že jo.
Ale tohle asi řešíme všichni.

Třeba dneska můj stůl. Vyfotila jsem přesně to, co tam bylo. Nehnula jsem ani lžičkou.
Takhle DOOPRAVDY vypadá můj psací život.
Minulý týden jsem přestala sledovat několik mých dříve oblíbených zahraničních blogů o bydlení. Přejedla se mi jejich stylizace. Nevím totiž, proč víc a víc znásilňujeme skutečný život do naaranžovaných fotek. 
Teda takhle - vím. Protože mám zkoušku ze sociologie. Za jedna.

To, co mě živí, ale stylizace je. Snažím se příběhy zpracovat do podoby, kterou by měl většinový divák spolknout jak malinu. Je to překvapivě těžké, když v tom chcete zanechat aspoň kousek svého DOOPRAVDICKÉHO otisku. Stopu. Stopičku. Malíček.
Myslím, že kdybych jednou potkala svého většinového diváka, asi bysme si spolu moc nepokecali. Ale mohli bysme si dát aspoň panáka rumu. V tom jsem neobyčejně lidová.

:)




Radosti

... mého všedního života. Přání od syna z druhého konce světa a vyhrané šuplíčky z aukra. Za úžasnou cenu. Pán mi v nich nechat tři oříšky - jako pro Popelku.
Zatím nejsou umyté, ani nevím, kam s nimi. Až přijde muž z práce domů, to zase bude radosti!
Dohodli jsme se, že spíš se věcí budeme zbavovat než naopak.
Tak já vyhodím třeba nějakou skříň!







Kulturní neděle

Neděle v DOXu. 
Šla jsem tam hlavně kvůli čínské umělkyni Liu Xia, která už několik let žije v úplném osamocení v domácím vězení. Nedobrovolně, samozřejmě. Její přátelé před dvěma roky k ní vnikli a natočili pár vteřinový film. Od té doby ji neměl nikdo možnost spatřit. Bývalo dobrým zvykem, že když jel nějaký náš státník do Číny na přátelskou návštěvu, tak se na Liu Xia zeptal, aby bylo jasné, že její osud znepokojuje i nás. Naposledy tam byl (nedávno) pan Zaorálek a nezeptal se. Asi v rámci upevnění lepšících se vztahů s Čínou, jak později deklaroval. 
Smutné.

Dnes zemřela moje oblíbenkyně Adriena Šimotová.
Taky moc smutné.
V létě jsem se snažila vydražit její papírovou plastiku, ale cena se vyšplhala nad mé možnosti.
V tuhle chvíli toho lituju ještě víc. Ráda bych se na ni dívala.





Musím říct, že po spatření (nejen) tohoto klauzurního výtvoru studenta vysoké umělecké školy (je to zvířátko z kaštanů) se mi silně ulevilo. Myslím, že Stela má šanci se v životě uplatnit. Jestli uživit, to si netroufám říct, ale určitě existují lidi, mezi něž zapadne.




Nakonec nejzajímavější fotka ze všech.
Můj muž se svojí maminkou.