Dnes jsem našla ve schránce dopis, který mi před dvěma měsíci posílala ze Severní Karolíny kamarádka Adriana. Teda kamarádka je z Bratislavy, ale těšila se, jak mě překvapí, že mi pošle z takové dálky 8 stran psaných vlastní rukou.
Jenže jak už jsem dlouho od ní neměla zprávy, tak jsem se pídila, co s ní je a měly jsme dopis za ztracený. Nemám žádné vysvětlení, kde se mohl celé ty dva měsíce toulat. Snad jenom, kdyby si A. spletla schránku s odpadkovým košem a hodila dopis tam. Nějaký dobrodinec ho našel a donesl na poštu. Blbost. Kamarádka je lékařka a rozhodně si (kromě jiného) neplete odpadkové koše s dopisními schránkami.
Nicméně jsem zažila opožděnou radost, která nebyla o nic menší, než kdyby to byla radost včasná. Ba možná byla ještě větší! Pamatuju si, jak mi na jaře volal kamarád půl roku po mých narozeninách a přál mi k nim. Nestihl to v termínu a tvrdil, že takhle si to můžu ještě víc užít.
Mám ráda tyhle výstřední chvilky.
Mám ráda, když na mě někdo myslí.
Škoda že na obálce třeba nejsou razítka různých pošt na světě, jak ten dopis bloumal. Možná někomu na poště zapadl za stůl... nebo za stroj... nebo jak to tam třídějí :-)
OdpovědětVymazatJá ráda dávám pod stromeček dopisy od Ježíška. "Ježíšek tě zdraví, děkuje ti za dopis, myslí na tebe, a dárek dodá později" :-) Když ho kdysi dostala malá neteř, byl to její nejoblíbenější dárek. Chodila a říkala: "Ježíšek mi napsal dopis!"
Minulé Vánoce jsem dostala od někoho cizího poštou dárek( Moleskine) a krátký dopis.Měla jsem z toho obrovskou radost.
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatTo je zrada ten nový iOS7.0
OdpovědětVymazatJsem compot a zdvojuje mi vzkazy:-)
Nu vot těchnika!
Vymazat