pondělí 23. září 2013

Dva měsíce po


Dnes jsem našla ve schránce dopis, který mi před dvěma měsíci posílala ze Severní Karolíny kamarádka Adriana. Teda kamarádka je z Bratislavy, ale těšila se, jak mě překvapí, že mi pošle z takové dálky 8 stran psaných vlastní rukou.
 
Jenže jak už jsem dlouho od ní neměla zprávy, tak jsem se pídila, co s ní je a měly jsme dopis za ztracený. Nemám žádné vysvětlení, kde se mohl celé ty dva měsíce toulat. Snad jenom, kdyby si A. spletla schránku s odpadkovým košem a hodila dopis tam. Nějaký dobrodinec ho našel a donesl na poštu. Blbost. Kamarádka je lékařka a rozhodně si (kromě jiného) neplete odpadkové koše s dopisními schránkami.
 
Nicméně jsem zažila opožděnou radost, která nebyla o nic menší, než kdyby to byla radost včasná. Ba možná byla ještě větší! Pamatuju si, jak mi na jaře volal kamarád půl roku po mých narozeninách a přál mi k nim. Nestihl to v termínu a tvrdil, že takhle si to můžu ještě víc užít.
 
Mám ráda tyhle výstřední chvilky.
Mám ráda, když na mě někdo myslí.
 

5 komentářů:

  1. Škoda že na obálce třeba nejsou razítka různých pošt na světě, jak ten dopis bloumal. Možná někomu na poště zapadl za stůl... nebo za stroj... nebo jak to tam třídějí :-)
    Já ráda dávám pod stromeček dopisy od Ježíška. "Ježíšek tě zdraví, děkuje ti za dopis, myslí na tebe, a dárek dodá později" :-) Když ho kdysi dostala malá neteř, byl to její nejoblíbenější dárek. Chodila a říkala: "Ježíšek mi napsal dopis!"

    OdpovědětVymazat
  2. Minulé Vánoce jsem dostala od někoho cizího poštou dárek( Moleskine) a krátký dopis.Měla jsem z toho obrovskou radost.

    OdpovědětVymazat
  3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  4. To je zrada ten nový iOS7.0
    Jsem compot a zdvojuje mi vzkazy:-)

    OdpovědětVymazat