neděle 2. června 2013

Jeden film a dvě knihy


Kromě toho, že jsme na chalupě chytali vodu do hrnců, jsme si jinak užili dost kulturní víkend. Aspoň já. V sobotu večer jsem hladově zhlédla starý film Woodyho Allena Another Woman, který pro mě patří do trojice jeho bergmanovských čili vážných filmů (ještě Interiéry a Září).
 
Kdyby ovšem moje přirovnání četl nějaký filmový kritik, tak mě asi nechá zpětně propadnout. Možná to dělá kamera vynikajícího Svena Nykvista, který obyčejně pracoval právě s Bergmanem a Allen si ho jen půjčil.
Film je úžasnou studií padesátileté intelektuálky, která díky setkání s mladou ženou začíná přehodnocovat svůj dosavadní život. Děj je plný odboček a zatáček, což Allen umí mistrovsky, a co slovo, to perla. Kdyby trval padesát hodin, seděla bych jak přimražená. Tak strašně mě to bavilo.
 
 
Posledních několik měsíců mám problém, že si neumím najít filmy a knihy, které by mě strhly. Takže jen zklamaně jednu knihu za druhou odkládám.
Bohužel je to i případ Šíleně smutných povídek Terezy Boučkové. Až v druhé půlce jsem se jakž takž chytila, ale to, co slibovaly recenze dam středního věku, se u mě nekonalo. Žádná čtenářská slast. U některých povídek byl tah na branku pro mě tak slabý, že mě ani nezajímalo, jak příběh dopadne. Samozřejmě, že se mnou nesouhlaste!
 
 
A s opravdu obrovskou lítostí musím napsat, že mě nedostalo ani Zázemí od Jany Šrámkové. Přečetla jsem ho sice na jeden zátah ze soboty na neděli, ale nenacházela jsem v něm nic, proč miluju její minulou knížku Hruškadóttir. Tam se mi moc líbil její úsporný styl psaní, přesné vyjadřování, tajemství v ději.
Tady autorka vzpomíná na svoji zemřelou babičku a mně se to zdá strašně málo, i když jejím pocitům rozumím. Taky jsem měla milovanou babičku - a vzpomínám na ni vlastně podobným způsobem: jaký měla potah na gauči, na její ruce, kůži, pokoj, vůni ...
Líbily se mi ale spisovatelčiny sebereflexe o jejím psaní a rodinném životě. Tam najednou to byl zase její starý úsporný styl. Všechno o babičce mi přišlo jen jako popis ... bohužel.
 
Od Mladé fronty tahle kniha dostala 90%, takže určitě mám zase výhrady jen já. (Co mě neosloví, dostane často nějakou cenu). Takže mě berte jako odstrašující případ a bez zábran se do obou knih začtěte.
 

15 komentářů:

  1. Lucie....

    kdyz jsem si byla kupovat v patek knihy, tak pani prodavacka (za ta leta co tam chodim me uz zna) me od knihy Zazemi zrazovala, ze to neni tak super. Nekoupila jsem si ji. Misto toho mi doporucila Pavel Rankov - Matky. zatim necetla, ale dam Vam info.

    hezkou nedeli a uz bez deste

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj Lucie, mám J.Šrámkovou moc ráda. Nejen Hrušku, ale i Žabáka Filomena. Zázemí se mi líbilo, mám ráda její způsob psaní, ale v tom, co píšeš s tebou souhlasím. Já jsem teď koupila knihu z Arga od L.Sobotové - Ilustrátorka a jiné povídky. Ještě jsem se nepustila do čtení, tak jsem zvědavá.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ilustrátorku taky mám, přemýšlím, jestli ji číst hned nebo ještě vybrat něco jiného. Myslím, že kdyby J.Š. napsala knihu o tom, jak vidí mateřství, je z toho bestseller. To se mi líbilo v té knize moc, je to neběžné. Ahooj!

      Vymazat
    2. Pravda! Ahoooj - zní to tak trochu vodácky... Tak držím palce, ať to brzy skončí a opadne!

      Vymazat
    3. Aha. Já na vodě nikdy nebyla!

      Vymazat
    4. já jednou v prváku - povinně. Vy jste nejezdili do Poněšic?

      Vymazat
    5. Jasně, že jo, ale lodě mě naštěstí minuly. My tam jezdili jen na "školu v přírodě".

      Vymazat
    6. Jééé, Poněšice.....tam jsem, nevěda, komu zařízení patří, toužila strávit loňskou dovolenou s naší 15ti hlavou bandou.
      Inspirována jsem byla filmem Svatební cesta do Jiljí a po soukromém pátrání jsem se dopídila, kde že ten, mně sympatický kemp je.

      No, ani mi neodpověděli.... :-)

      Ale co, na Lipně bylo taky hezky......a letos jedeme na Orlík....tak snad nám ho tam povodeň trochu nechá.....

      Dobrou noc, Michaela

      Vymazat
  3. Na Matky si brousím nohy. Mně se například Hruškadóttir vůbec nelíbil. Nebo spíš - neoslovilo mě to. Po státnicích se chci vrátit ke Stropům Zuzana Brabcové. Náročnější čtení, ale vyvolalo ve mně zájem. Škoda, že jsem jej přerušila po pár stranách...

    Lucie, co vlastně děláte s těmi knihami, které si koupíte a nelíbí se vám? Mně by to asi bylo líto... Přeci jen, nestojí málo, ale do knihovničky bych si je asi jen tak nedala.

    Držte se, ať se voda dá spíš na ústup!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Matky jsem prolistovala, ale zase mi to připadalo kruté - jako jiné Matky, co jsem četla před měsícem. Vím, že tyhle získaly na Slovensku nějakou cenu. Ale ráda si přečtu vaši recenzi!
      Knihy většinou pošlu dál, něco mezi kamarádky, něco teď po blogu, ale hodně si i nechávám. Závislost.

      Vymazat
  4. Taky poslední dobou těžko hledám knihu, která by mě strhla. Naposledy to ale byl Zvuk slunečních hodin od (bohužel již zemřelé) Hany Andronikové. Jestli jste nečetla, doporučuju.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Představte si, že já si ji před měsícem koupila a nemůžu ji najít. Jdu hledat! Díky za připomenutí.

      Vymazat
  5. Zvuk slunečních hodin je nádherná kniha! Matky jsem teď během pár dní přečetla. Je to kruté, to je pravda, rozhodně žádná oddechovka. Ale docela jsem se nemohla odtrhnout a taky myslím na tuto knihu jen tak nezapomenu. A tak to asi má být - zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je silný. Donutí člověka přemýšlet, i když teda pevně doufám, že se nikdy do žádné tak vyhraněné situace, kterým čelí hlavní hrdinka, nedostanu. Jen ten konec už mi přišel takový trošku, jako by autor nevěděl, co s tím, tak to rychle utnul. Nešlo nevzpomenout na Jeden den Ivana Děnisoviče, povinnou to četbu z ruštiny. A člověk stále žasne, jak se k sobě mohou chovat lidé navzájem! Ostatně četné reakce na narození paterčat mě utvrzují v tom, že opravdu Homo homini lupus...
    Ač detektivky čtu málokdy, teď se mi dostala do ruky jedna japonská Oddanost podezřelého X a můžu vřele doporučit! Olga

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, díky za postřehy a tipy! A máte pravdu. Je tu spousta pitomců. Reakce na paterčata jsem zaznamenala taky. Smutno mi bylo.

      Vymazat