Tři ráno

... jsou. Stela se před hodinou vzbudila, kašle a smrká, přišla si k nám lehnout. Nemůžu spát. Takže sedám nad scénář. Ale nedám to, což jsem čekala. Když mi to nejde ve dne, natož aby to šlo v noci. Večer volal hlavní autor, že moje psaní je úplně jiné než jeho, jestli od něj nemůžu víc opisovat. Zkouším to. Nejde to. Vidím ty velký rozdíly, ale já zkrátka nedokážu psát depresivně. Vždycky v každý postavě i scéně vidím naději. Jenže sem se to zoufale nehodí.
Svůj stín nepřekročím.
 
Večer jsem do jedenácti seděla nad textem, musela jsem působit příšerně, protože můj muž mě i v tuhle dobu posílal ven se projít a vyvětrat si hlavu. Což jsem odmítla. Důvod byl jediný - musela bych si své pyžamové kalhoty, ve kterých jsem od včerejšího večera, vyměnit za džíny. Možná se i učesat. Na to už jsem neměla sílu.
 
Beru si prášek.
 
Jsem ráda, že blogy nefrčely už v době, kdy byla Stela malá. Psala bych tam zoufalé věci. Vůbec jsme nespali. Celá rodina. Měla totiž poruchy spánku. Naprosto nechápu, jak jsem v jejích dvou měsících mohla začít pracovat, psát a točit pro Noc s Andělem. Do toho jsme stavěli dům a bydleli v drahém pronájmu. Byla to vlastně chata, ovšem s krásnou velkou zahradou. Museli jsme ji sekat.
 
Hrozně tady něco bouchá.
 
První, koho jsem psala a natáčela, byla Jiřina Jirásková. Hrozně se to zvrhlo. Jeli jsme ji točit do Vinohradskýho divadla. Neměla náladu, buzerovala mě. Kameraman z toho byl tak na nervy, že se mu třikrát vypnula kamera. Paní Jirásková zuřila a nechtěla to dotočit. Vysmívala se mi, proč mám účes jako chlap. Jaký divný, že ty ženy dneska jsou. Nemohla tušit, že jsem po dvou operacích a doma mám dvouměsíční nespící dítě. Štáb to věděl a bylo jim mě líto.
 
Ty zvuky jsou králík.
 
Do živýho přenosu jsem jí vymyslela jako tajného hosta její nejlepší kamarádku paní Bublíkovou a ona byla strašně překvapená. Jeden z nejhezčích dílů to nakonec byl, ještě pak několikrát telefonovala Andělovi a děkovala. Jemu. Mně ne.
Jsem ráda, že jsem, jaká jsem (a není to moje zásluha, prostě to tak je), protože mě pak nikdy nenapadlo na ni bejt naštvaná. A jako herečku jsem ji taky nepřestala mít ráda.
 
Prášek zabírá.
 
Musím si jít lehnout. Za čtyři hodiny vstávám. Naštěstí přijde uklízecí paní. Stydím se. Takovej binec jsme dlouho neměli. Jenže já dneska dvakrát dělala řízky a kaši, jednou pekla brownies, pak ještě čerstvej mrkvovej salát ... a do toho jsem psala těžkejch osm scén. Ale nemyslím si, že bych to napsala líp, kdybych uprostřed nesmažila ty řízky ... a taky tu celej den řval Disney Channel, co má taky Stela dělat, když je nemocná ... nevím, jak to učení doženeme. Nikdy se nám to nepodaří úplně. Neumím ji nic naučit, protože to sama neumím.
 
Ten králík se zbláznil! Příšerně dupe.
 

10 komentářů:

  1. Dnes v noci jsem to měla podobně. Přemýšlím, jak Vás potěšit... třeba takto:
    http://www.dumknihy.cz/morbidni-muffiny
    Pro Stelu, aby se brzy uzdravila a mohla svým panenkám udělat super hostinu :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Směju se. Dobrá kniha. Díky. Nejvíc se mi líbí, že mě někdo chce potěšit. Hned se mi líp píše!

      Vymazat
  2. Ahoj Luci,

    v 11 večer bych klidně v těch pyžamových kalhotách šla....ale naprosto s Tebou soucítím, když celý den slyším Disney Channel....příšernej program.
    Myslím na Tebe, ať jde psaní od ruky. Tuhle jsem se kochala při Ruth Libercem.

    papa Veronika z LB

    OdpovědětVymazat
  3. Chtěla bych vás také potěšit nebo napsat něco hezkého: třeba, že dnešní příspěvek je nádherně napsaný hluboký příběh a je mi z něj smutno...ale to nevím jestli potěší. Přesto přeji krásný slunný den Lucie :-))

    OdpovědětVymazat
  4. Lucie,
    tak tohle čtení je trošku depka:)Ale vy o dáte!!!!Já bych teda tu Jiráskovou asi obrečela a byla bych na ní naštvaná, takže před lidmi jako vy smekám......nedokážu se prostě někdy povznést, ale učím se to.
    Měla jsem Anděla ráda, kdybych věděla, že to vymýšlíte vy měla bych Vás ráda už tenkrát:)Anděl je pro mě období střední školy, sobotní noci u TV a mládí:)
    A myslím, že bordel máme doma taky, akorát nemám se bohužel před kým stydět, takže budu muset začít makat!
    Já teď bojuju s poporodními kily, v těhotenství jsem přibala šest kg a od dob co jsem na MD dalších 5, chybí mi pohyb takže jdu zvednout tu svou vy víte co:)
    Dnes mi přišlo IKEA live -k nám!!!!NA ves!!!!!Papír teda opravdu hóóó´dně eko - prostě net to jistí:)
    Mějte hezký den!!!!A zdraví Stele!!!!
    Pa P.

    OdpovědětVymazat
  5. Tak dlouho jsem uvažovala co napsat, až mě Janeathome předběhla a napsala to za mě:)) Tak Vám přeji ať je dneska lépe. I Stele.

    OdpovědětVymazat
  6. Držím pěsti, bude líp!!! A i když to není moc pozitivní příspěvek, tak je skvěle napsaný- četla jsem ho jedním dechem... A chápu tu zlost na králíka. Moje sestra jako malá taky jednoho měla- jak ten mě štval! Lomcoval klecí zásadně jen v noci....

    OdpovědětVymazat
  7. Chudinka Ty!Králičí dupot bych zvládla,nezvládala jsem škrábání krys ve zdi ,podotýkám pouze ze sádrkartonu, když vedle našeho domu rekonstruovali domek,který obývaly jen ty krysy asi půl století.landlordka na mne koukala jak na blázna že mi to vadí.Měla jsem příšerný sny a bála se noci ,kdy se tím sádrošem prohryžou.Když jsem se šla do obchodu zeptat,jak je odstranit,dostalo se mi otázky:Máš přátele ve zdi?To je normální,ony se zas někam odstěhují."Brrrrrrrrrr jsou pryč,landlordka nakonec koupila jed a synáček jej aplikoval na půdu.Myslím Lu,že zítra bude líp, i Tobě i Stele.Té to moc přeji!

    OdpovědětVymazat
  8. Koncert slov, líbí se mi to moc! Chtělo by se říct, že když máte depku, je to prima, ale vy žádnou nemáte. To je jen taková chvíle dole ;) Však jistě víte: http://www.youtube.com/watch?v=jHPOzQzk9Qo

    OdpovědětVymazat
  9. Jsem jediná v ČR, kdo nemá /neměl/ paní J. rád ? ...

    OdpovědětVymazat