Až všichni odjedou

 
 
Osm let mám před očima nad psacím stolem zamyšlení překladatelky Anny Kareninové (zase nevím, jestli to je pseudonym, už mi to x-krát někdo říkal a já to x-krát zapomněla) o perfektním víkendu. Papír je už značně zažloutlý a zohýbaný, ale nemíním se ho hned tak vzdát. Anniným manželem byl básník Petr Kabeš, hledala jsem teď narychlo některou z jeho knížek, abych i od něj něco připsala, ale nenašla jsem. Básní krásně.

"Některé mé víkendy naplňují potřebu samoty.
Potřeby, kterou jen málokdo sdílí.
Tehdy se těším, že všichni někam odjedou a já zůstanu sama, odloučená.
Jsou to blažené dny soustředěné práce a přemýšlení ..."
 
Čtu si to dokola, protože začínám mít velký absťák. Potřebovala bych být zase pár dní sama a vím, že se mi to hned tak nepovede.


6 komentářů:

  1. No to by mě taky zajímalo, jestli to je pseudonym, taky jsem o tom přemýšlela, ale neměla se koho zeptat.) Já po třech letech na mateřské už nikdy nechci být sama. Bylo to hrozný:) I tak jsem sama dost často. Třeba i v práci. Ano, jsou kolem mě lidi, ale vlastně jsem sama. Takže být úplně sama mi nějak nechybí. Ale je pravda, že když mě chytne psavá chuť, tak sama být potřebuju, naštěstí jsou noci a tak píšu, když všichni spí.)

    OdpovědětVymazat
  2. Bývám ráda sama... Možná proto, že mám samoty nedostatek. Ale s dětmi se není čemu divit. Možná proto si teď tak užívám chřipku, co mě včera skolila. Všichni pryč, prázdný byt. Spousta času na přemýšlení a spaní.....

    OdpovědětVymazat
  3. Úžasná a noblesní dáma, pokud vím, tak je to její jméno, žádný pseudonym. Samotu taky občas nutně potřebuju, s dospělými dětmi a zcela samostatným mužem, to naštěstí není problém:-) Srovnat myšlenky, pracovat a tvořit je lepší v klidu a osamoceně.

    OdpovědětVymazat
  4. Uz si ani nepamatuju, kdy jsem byla sama. Miluju sve deti i svou rodinu, ale za vikend o samote bych dala vsechny drahokamy sveta :-) !

    OdpovědětVymazat
  5. Moje samota je mé siamské dvojče sestra.Někdy až žasnu, jak moc jsem si a rychle na samotu zvykla. Mám ji ráda, ačkoliv existují výjimky - mrk okem ! A přesto se někdy cítím odloučená až na kost ! Nedávno jsem četla, že má život devítiletý cyklus, po kterém vždy přijde něco nového. Moje dvojče je se mnou osm let, tak kdoví, třeba se odloučená za rok cítit nebudu. Ale samotu i tak budu mít ráda.Trošku zmatečné že? Snad mi rozumíte!

    OdpovědětVymazat
  6. Kdysi jsem s ní četla rozhovor, a mám dojem, že se jedná o její pravé jméno. :)

    OdpovědětVymazat