Poslední dny přemýšlím o stárnutí.
Nejen o tom vlastním.
Tenhle proces totiž znamená úplně něco jiného, než jsem si myslela třeba ještě před deseti lety. To, o čem mluvím, není vidět ve tváři. Tohle se děje v těle, v hlavě a nejvíc v duši. Zajímá mě to na sobě, zajímá mě to na jiných.
V pátek jsem viděla Show Jana Krause, kde byl komplet stárnoucí Pražský výběr a náramně jsem se bavila. Mluvili o tom, kolik kdo má bypassů a malých dětí, jak udýchat koncert a nezkolabovat, prostě o životě. A píseň Já jsem tvé stáří, pozvi mě dál vyšvihli bravurně. Mám slabost pro stárnoucí rockery, spisovatele, básníky ... líbí se mi, když z nich na hony táhne, co všechno už prožili. Zajímavý je, že u chlapů to působí jako afrodiziakum, ale když takhle opotřebovaně vypadá žena, moc sexy to není.
Dnes jsem opět měla lekci angličtiny. Začínám se smiřovat s tím, že anglicky se už asi nikdy nenaučím, ale budu hodně vědět o životě.
Do mojí sedmdesátileté učitelky se totiž zamiloval třiasedmdesátiletý Američan, který kvůli ní chce po padesáti letech opustit manželku a užít si zbytek života naplno. Ještě ke všemu je nehorázně bohatý. Jsem zvědavá, jak tahle červená knihovna dopadne. Každopádně je velmi osvěžující poslouchat v osm ráno, kdy si připadám jako stoletá, takovou love story. Je to povzbuzení, že život nekončí nejen ve čtyřiceti, ale ani v sedmdesáti.
I když je to tak trochu americká story. Protože sama moje učitelka říká, že s Čechem by se jí to přihodit nemohlo. Ti se baví jen o nízkém důchodu, drahotě, slevách a nemocech. Nebo nadávají na politiku.
Kde děláme chybu, kruciš?!
Lucie, to je tak hezky napsáno, je potřeba aby se toho člověk nebál, umět žít a vidět to optimisticky:) Je to těžké, ale doporučuju (ve třiceti trošku drzé - já vím) nemít doma bednu a neposlouchat zprávy. S televizí člověk opravdu zestárne, zpáprdovatí a v poslední době jsem tam neviděla snad nic optimistického.Pořídili jsme jí v prosinci a už teď v březnu přemýšlím, že jí zase zruším.
OdpovědětVymazatChtěla bych mít stáří jako Vaše učitelka angličtiny:)Takovým lidem hrozně fandím - vědí, že je může zítra klepnout a přesto plánujou budoucnost . TO SE MI LÍBÍ!
Stárnutí zdar!
Stáří není o tom, jak si to naplánujeme, to je pokračování toho, co žijeme nyní. Dělám v ordinaci, kde je klientela 60 + . Přijde 60ti letý a vypadá, že se zítřka nedožije a naopak 80ti letý, kterému by jste hádali těch 60. Je to v naší mysli, o tom, jak se k životu postavíme, jak to přijmeme a jaké máme hodnoty. A taky trochu o tom, jaká genetická výbava nám byla udělena. Je spousta seniorů, kteří by chtěli, ale třeba už nemohou. Máme tam jednu stařenku 101 roků, přijde sama, jasně řekne, co by chtěla, pochopí, co jí odpovíme. Žije sama, jen poslední dva roky si nechává od pečovatelské služby vozit obědy a mýt okna. Přírodní úkaz.
OdpovědětVymazatJá myslím, že i žena v letech může působit sexy, když má šmrnc a energii. Opotřebovaný dědek také není nic moc, je to prostě o tom, jak to umíme nosit a co z lidí vyzařuje. Jak píše Iva, je to v mysli, hodnotách a i v té genetice. A nějaké mladé tele, které hřeší jen na své mládí, může být mnohem míň sexy než žena se zkušenostmi. Tak bych to nezužovala jen na ty chlapy,takový stárnoucí seladon může být také pěkně nepřitažlivý. A pak je to samozřejmě hodně o zdraví. Ale nechci tady zanechat dalekosáhlý elaborát, tak jen souhlasím, že o stáří přemýšlím také, fandím té snaze užít život naplno v každém věku a je mi smutno z toho, jak se naše společnosti ke stáří staví. To tedy vidím jako problém největší. Ale skončím stejně optimisticky jako moje předpíšící:-) Stárnutí zdar. Lépe řečeno úspěšnému a spokojenému stárnutí zdar.
OdpovědětVymazatNe, že bych si tu chtěla přihřívat vlastní polívčičku,ale shodou okolností šly mé myšlenky dnes dopoledne docela podobným směrem - a také mě to /po delším čase/ nějak pošťouchlo podělit se o ně na blogu. Pravda - já to vzala spíš přes to vizuálno;-).Jinak mě obecně vždycky dostanou do kolen dokumenty o lidech, kteří prošli koncetračními tábory,přežili války,perzekuciza komunismu,často ztratili rodinu i majetek. Dnes jim je 70-9O let a obvykle jsou neuvěřitelně vitální a pálí jim to. Myslím, že je to o jejich vůli a touze žít.Díky tomu přečkali všechny ty hrůzy a často vypadají a uvažují lépe, než lidé o generaci mladší.Další kapitolou jsou váleční veteráni, ale třeba i političtí vězni...před těmi lze jen smeknout.
OdpovědětVymazatP.S. A jinak díky za váš blog, na který se ráda vracím - aktivně se živit psaním a ještě si psát jen tak bokem tady...tomu říkámt tvůrčí přetlak :-).
Nevím ,jestli to je nakažlivé,ale co jsem tu začala dělat kurz-rekvalifikaci na Home care assistant a denně se učím o příznacích stáří,o zákonech tady běžně užívaných o respektu a důstojnost ke starým -stárnoucím lidem,o tom samém přemýšlím denně i já.Nejen ,že některé příznaky na sobě pozoruji,ale srovnávám irskou společnost,schopnost mladší generace se automaticky postarat o rodiče a prarodiče,o tom jaký k nim mají v mnoha rodinách vztah,i když jim už víceméně nejsou ničím platní.Myslím třeba pomoc na farmě atd.pro mne začal život po čtyřicítce úplně jinak,hodnotný zas něčím jiným,než předtím.sama mám plán do 104let,jestli mi to vyjde,nevím.Ale těším se z každého dne-taky bez TV,bez stresů,které na mne padají jako déšt,když se na chvilku vrátím domů.Vracím se tam odsud vyčerpaná psychicky,těším se na úsměvy lidí tady,na jejich pozdrav,který doma mnohdy nikdo ani neopětuje.Přeji učitelce angličtiny happyend se vším všudy a dlouhý život!A chtěla bych stárnout tak,jak se o tom učím.Aby mne měli rádi a respektovali mne,má rodina,i když mi bude třeba 90 a budu značně senilní stařenka.
OdpovědětVymazatLuci, já když v týdnu vstávám v pět ráno z postele, tak je mi "devadesát", když v sobotu v deset, je mi lehce přes "třicet" ..... a v jednu v noci na skvělé párty omládnu hóóódně pod "dvacet" ..... nevím co z toho plyne .... asi že je každému tolik na kolik se cítí ...... jen ta tělesná schránka si jede zarputile po své ose .... Marki
OdpovědětVymazatTohle mne dnes náhodou potkalo....
OdpovědětVymazathttp://ideesfixes.blogspot.cz/2008/06/pupkovatm-takov-nikdy-nebudete.html
Je to o tom?! Je to ono? Ten lehký, nenápádný, plíživý nástup? Já myslim, že jo..
Hodně se mi to líbilo. Ale bylo to hodně rezignující, k tomu bych se nerada dopracovala. :-)
VymazatDíky za zajímavé komentáře, početla jsem si!
OdpovědětVymazat