Aby bylo jasno

 
Poslední dobou se mi občas stává, že lidé, které mám dlouhodobě ráda, mi říkají, abych nepsala blog. Anebo abych v něm aspoň nebyla tak upřímná. Že si ubližuju - a své rodině taky. Prý mě čtou i lidé, kteří mé informace zneužívají a škodí mi.
To se samozřejmě dalo čekat.

Přesto jsem o tom dnes musela celý den přemýšlet a veselo mi zrovna nebylo. Samozřejmě, že to, co čtete, je jedna moje setina. Těch zbývajících 99 si  nechávám pro sebe. Asi jako každej soudnej člověk.
A fakt nejsem tuze bohatá.
To bych ještě dvacet let nesplácela hypotéku.
Nicméně jsem empatická a dost toho rozdám potřebným.
I to je mínus?
 
Seriály vás sice na chvíli zabezpečí, ale sehnat práci je velmi obtížné. Děláte obrovské kompromisy a jen málokdy píšete, co byste opravdu rádi. Ten, kdo vás platí, POROUČÍ. A můžete vzít jed na to, že kritika vás vždycky roztrhá tak, že máte chuť jít inkognito zametat chodníky a stydíte se strčit nos do stánku s novinami. Když píšete film, je to nula od nuly. Zaplatíte pojištění, složenky, spotřebovanou elekřinu, opravu počítače a zbyde vám na flašku vína nebo na čokoládu.
 
NENÍ to prestižní povolání. Skoro u všech mých filmů a seriálů mě produkce zapomněla pozvat na závěrečný večírek, tzv. dotočnou. Autor v okamžiku natáčení bývá zapomenut. Ale to mi nevadí, naopak mi to vyhovuje. Jsem ráda neviditelná. Ovšem naprostá většina mých spolužáků se scenáristice nevěnuje, přestože v ní byli dobří. Neunesou skutečnost, že musí být na volné noze a neustále shánět práci, což taky někdy znamená ponižovat se. Málokdy dostanu nějakou nabídku, většinou se nabízím. Neumím to, i když se snažím statečně předstírat, že jo.
Pokud mi pořád ještě někdo závidí, je blázen.
 
A žít se mnou ... to chce velkorysost, odvahu a smysl pro humor.
Většina chlapů by mě hned první den uškrtila.
 
Přesto jsem za svoji práci i život ráda.
A je mi líto, když to má někdo jinak.
 

15 komentářů:

  1. Lucie já toříkám poád, že máš doma prima manžela a teďje to napsaný i tady černý na bílým! Posílám energetickou vzpruhu, za kterou si sice nekoupíš anitu lahvinku a ani neposune hypotéku kesvětlejším zítřkům, ale dyš vonotohoani jinakmoc víc poslat nejde. A jasno bych o tom copíšeš tak nějak plus mínus měla,je tov tom našem šourybníčku všude dost podobný. Hodně sil a hlavně nekončící smysl pro humor!

    OdpovědětVymazat
  2. ajaj,vtipný je už jenom to mé datlování na nedomykající klávesnici. Ale podstata, neboli tzv. gro je z toho snad vidět :)

    OdpovědětVymazat
  3. Milá Lucia, mrzí ma, že sa trápite kvôli takým veciam ako závisť a reči, ale asi by to nebolo ľahostajné nikomu. Nezostáva iné, len neprajníkov ignorovať. Prestať písať blog by bola veľká škoda a za seba poviem, že o niečo také skutočné, ľudské a vtipné by som sa cítila ochudobnená. Tak prosím vás, kašlite na to ;-)

    OdpovědětVymazat
  4. A já jsem vděčná za tu setinu, kterou otevíráš a vtipně a s nadhledem vyvěšuješ do éteru. Moc mě baví! Tu soudnost obdivuji a u mě je její nedostatek důvodem proč vlastní blog nemám, sem na to moc naivní a důvěřivá.

    A závidím vám ten loděnicový mejdan s Jeve, stolek je parádní a vitrínka taky. Honem než jí někdo vyfoukne.

    OdpovědětVymazat
  5. Holky, díky, ale já fakt nesmutním, jen jsem měla vysvětlovací potřebu. Čas od času to takhle na mě padne. A uleví se mi. Se srabama člověk stejně nic nedělá.

    OdpovědětVymazat
  6. Asi kazdy vlastnik blogu mel nebo i casteji miva pocit vsechno zavrit anebo aspon radne promazat svuj blog. I me to uz prepadlo. Zastavilo me pouze umedomeni si, ze to vlastne pisu pro sebe. Nemam zadne album fotek s poznamkama a tak aspon mam svuj blog.
    Tady se pobavim, dozvim hodne zajimavych veci a rada mam tvuj zpusob psani.
    Hezkou nedeli.

    OdpovědětVymazat
  7. Lucie, jak vám rozumím! Dvacet let pracuji (i píšu) pro televizi. Za tu dobu se mi málem rozpadlo manželství, (naštěstí všechno dobře dopadlo a teď jakoby podruhé je to stokrát lepší než dřív), trápila jsem se výčitkami, že nechávám děti samotné (dnes jsou dospělí a zřejmě to žádné velké následky nezanechalo), neznala jsem víkendy, prázdniny, nemoci....a stále se musím "bít" o práci a dokazovat, že ještě nejsem stará a pořád něco umím (nebo neumím?).....

    OdpovědětVymazat
  8. Ať se každý zamyslí, jak těžce jsou to vydělané peníze. Jít takhle s kůží na trh, být terčem kritiky, když víte, že to, co jste napsala, jste tak napsat zčásti musela, nabízet se, být odmítána z různých stupidních důvodů, vidět, jak vaše další "dítě" jde do kopru..... Ne, já bych to rozhodně nedokázala. A pokud se někdy zadaří, je to víc jak zasloužené.
    LenkaK

    OdpovědětVymazat
  9. Potížisti všech zemí, polibte si PR.EL!

    :)

    Lucie, obdivuju vás, já fotkama i blogem funguju jen zaheslovaně, protože jsme jednak tajnosnubná a druhak si nechci "do obýváku" zvát "všechnu špínu světa".

    Čím víc se setkávám s lidma, tím víc nějak... jsem sociofob.

    Vám držím palce a uděluju medaili za statečnost a odolnost a skvělou naivitu (takovou tu líbeznou, s jakou pořád víc věříte, než nevěříte.).

    OdpovědětVymazat
  10. Milá Lucie, já Vám naopak moc děkuji za Vaše postřehy, a snad Vám Vaše rozhodnutí psát blog vydrží co nejdéle. Každý z nás má nějaký život, který ne vždy odpovídá jeho představám.. také to platí i o tom jak se kdo z nás živí, jak pracuje.. Mnoho lidí musí aby se uživilo dělat věci, které jsou jim tak trochu proti srsti, ale tak to prostě chodí. Každá práce má svoje příjemné stánky -- pro Vás asi to psaní, tvůrčí práce--- a pak ta strana druhá, akce .( aby to někdo taky zaplatil a bylo na chleby a granule :) a hypotéku atd. K blogům... jsem pilným čtenářem- jsem sama a tak se ze mě stal tak trošku pozorovatel života kolem, jsou blogy, které nudí svou sladkostí, touhou se vlichotit čtenářům a jsou taky tak různé, jak jen lidi jsou, nudné, zábavné, trapné. Ten Váš je SUPER, Vy jste se ukázala, taková jaká jste. Před Vaší Vánoční akcí hluboce smekám, taky si myslím, že když můžeme pomoci, tak máme. a taky znám ten pocit, že je člověku lépe, než kdyby byl obdarován sám. Tak prosím piště, ať víme, že i autoři seriálů jsou normální jedinci, vnímající realitu života. Lenka

    OdpovědětVymazat
  11. Lucie, mě se Váš blog nelíbí proto, že píšete scénáře, nebo proto že bych se pídila po podrobnostech Vašeho soukromého života. Váš blog je taková pohádka na dobrou noc pro mě. Občas končí špatně, ale tak to prostě je v životě(viz pes, u příběhu psa jsem brečela.....) Hlavně nenudíte nás, takže se sem vracíme a i ta setina nám stačí:D
    Pa a hezký den všem!
    PS u nás chči.e a chči.e:(

    OdpovědětVymazat
  12. Luci,
    každý kdo má blog jde tak trochu "s kůží na trh" ..... je jen na nás, co jsme a nebo nejsme ochotný na blog dát .... já jsem ochotna nechat lidi nahléhnout do mého bytu, protože miluju vše okolo interiérů a bydlení, ráda ukážu, co mě těší a baví .... věnce, tvoření, vaření .... ale na druhou stranu ctím své soukromí i soukromí svých dětí a blízkých, proto u mě nenajdeš fotky z rodinných akcí, setkání s přáteli, výlety .... pravdou je, že je to i proto, že se bojím ..... bojím se zlých lidí, bojím se všelijakých úchylů a psychopatů, bojím se, že když bych příliš odhalila "své já", budu zrazená a sklamaná ....
    Na tvůj blog chodím ráda, právě pro tvou "otevřenost a upřímnost", pro to, co nedokážu já, tím je pro mě jiný, zajímavý .... Marki

    OdpovědětVymazat
  13. Dobrý den,
    také se přimlouvám za pokračování blogu. Chodím sem pravidelně a už by mi chyběl. Ohledně práce musím za sebe konstatovat, že je věčná škoda, že se musíte nabízet, jelikož např. Ententýky jsme si s manželem nenechali utéct, ani jeden díl. Blbec si najde cestu kamkoli,tak prosím pište dál pro nás ostatní. Zdravím Martina

    OdpovědětVymazat
  14. Děkuju za všechny ohlasy. Já se tím, že to napíšu, vždycky uklidním a je to zase oukej.
    :-)

    OdpovědětVymazat
  15. Prosím, prosím, piš blog, pokračuj. Ráda tě čtu, i když někdy nepíšu.

    OdpovědětVymazat