pondělí 3. září 2012

Romana nemá ráda motýly

Tak zase škola.
V noci jsem nemohla spát, protože jsem zjistila, že jsme na první školní den se Stelou nic nepřipravily. Jenom jsme si řekly, co si jako vezme, ale nezkontrovaly jsme lautr nic. Taky se nám to vymstilo. Ráno blázinec jako vždycky. Všechno je jí malé nebo jsem nestihla vyprat. Bačkory jsme nenašly ... a tak dále. Já prostě odmítám věnovat školním přípravám o minutu víc než je nutné (a v noci pak z toho nespím). Nejsem příkladný rodič.
 
Víkend byl báječný a stihli jsme spoustu akcí. V Jestřebí u České Lípy jsou hned vedle sebe dvě hospody. Jedna nádherná roubenka (tam jsme si dali oběd) a o pět kroků vedle tato, kterou jsem fotila. Dává totiž prostor charitě a zjevně dům rekonstruují podle toho, jak zrovna jsou peníze (a ony spíš nejsou). Strašně těmto aktivitám fandím a dojímají mě.
I z těch fotek lze vyčíst příběhy. A věta  Romana nemá ráda motýly už je v mém zápisníku. To je námět (a název) na román! Stačí si jen ten zbytek domyslet.
 
Děkuju za všechny vaše průběžné komentáře, často nestíhám jednotlivě reagovat, ale vaše názory jsou pro mě důležité. Tak vážně díky.
 












9 komentářů:

  1. Lucie, se školní přípravou jsme na tom nachlup stejně, takže já Vám rozumím. Jen jsem se zasmála, když jsem si v jednom odstavci přečetla, že nejte příkladný rodič a v následujícím informaci o dvou vedle sebe stojících hospodách. Snad Vás nečtou i baby ze sociálky, takovéhle "přiznání" je pro ně jak červený hadr pro býka. Zdravím, Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, radši píšu o těch hospodách než o škole. Uvidíme, jak dlouho mi to vydrží. Přece jenom školní rok je dlouuuhej.

      Vymazat
  2. Docela jsem se nasmála při čtení předsevzetí na Šťastném blogu....,, mít pro ně vždycky vyprané tričko na tělocvik, aby nemusely předstírat, že vršek od pyžama je normální cvičební úbor."
    Jen mě to utvrzuje v mojí teorii, že málokdy osoba umělecky nadaná, je schopná ještě večer mít srovnané komínky s oblečením a přichystanou svačinu. Doufám,že naše děti nebudou mít v budoucnu z toho nějaké trauma:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, s Bárou jsme seděly na famu v jedné lavici a obě ten praktický život dost "lepíme". Ona je ale snaživější, já víc házím za hlavu. Můžu si to dovolit. Kryštofovi je 22 a prožil s námi desatero stěhování, moji vejšku, ubrečenou sestru - a žije. Takže jakýpak velký nervy. Jediná škola je život. :-

      Vymazat
  3. Kdysi jsme taky v jednom ústavním zařízení přemýšleli, jak veřejnosti přiblížit, že i lidi s postižením si zaslouží mít opravdické "doma"...ale takhle dobrý nápad jako ve Slunečním dvoře jsme neměli. Vážně povedené :)

    A Jano, i baby ze sociálky jsou jenom lidi, ač se to tak z různých diskuzí nezdá :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdysi jsem dělala v Jedličkárně, takže jsou tyhle věci ve mně pořád zakódovaný. Taky se mi ten nápad moc líbil.

      Vymazat
  4. To bezesporu jsou a před některými klobouk dolů. Bohužel díky osobní zkušenosti známého mám z první ruky, co některé dokážou. A jsou to fakta nikoli JPP (jedna paní povídala). Ale to sem na Lucčin blog nepatří. Já se prostě nad tím výše zmíněným kontrastem pousmála a hned jsem viděla tu zmiňovanou sociálku v akci.

    OdpovědětVymazat
  5. Skola bude jiste hruza, ja nejsem schopna ani zajistit diteti dostatek nahradniho obleceni do skolky. Cele leto mi vychovatelky lepi cedulky na skrinku, ze D. potrebuje NUTNE nahradni obleceni. Nekdy to konkretizuji, ze to ma byt LETNI obleceni, kdyz tam ma jen triko s dlouhym rukavem. Vzdycky se stydim a napisy rychle strhavam a hazu do kose - ostatni skrinky jsou bez ceduli, a to ty matky chodi do prace, zatimco ja jsem doma s miminem.

    Hospoda moc pekna a Romanu uplne chapu :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Název mě tedy přilákal... to je na detektivku :-)

    No a v plnění školních povinností mám taky rezervy. Loni paní družinářka byla značně pobouřená mojí nezodpovědností, že nejsem -i přes upomínku!!- schopná donést šťávu do školní družiny! No nejsem... ;-)

    OdpovědětVymazat