Včera jsem několik hodin dělala papíry. To znamená podklady pro moji paní účetní, kterou je moje maminka. A takhle to vždycky vypadá. Vysypu všechny možné krabice, poličky, tašky, peněženku a tak. I když mám pocit, že VŠECHNO DŮLEŽITÉ dávám pořád na jedno místo. Abyste se v tom vyznali: to, co je na zemi, je na vyhození. Zbytek pěkně roztřídím a seřadím do šanonů. Účetnictví jsem pak vezla mamce do Liberce a co myslíte ... zapomněla jsem ho doma.
Někdy bych chtěla vidět svůj mozek.
Ovšem mezi podklady se vždycky najdou i poklady.
Hodně si s rodiči píšeme přání, tohle jsem třeba od nich dostala k svátku.
Tajenka: Jsou to moji rodiče v roce 1960 (otec skákal na lyžích, maminka mu asi přišla fandit).
Pololetní přání od našich pro Stelu
No a tohle nám zase poslala Stela ze školy v přírodě. Jediné, na které byla a hodně dlouho na žádnou kolektivní akci pak nejela, a ani se nechystá. Poslat ji na tábor, tak zemře(me).
Jste taková psavá rodina ...a existují o tom důkazy :oD P.S. moc se mi líbí váš systém...každá židle jiná :o)
OdpovědětVymazatMám to doma taky, děti na tábor nepojedou, kdybych je zabila a přitom já jezdila docela ráda, nevím, kde udělali soudruzi chybu.
OdpovědětVymazatTy "doklady" na podlaze mne zahřály u srdce, přesně takhle vypadalo včera úřadování mého manžela, kterému dělám účetnictví já.
OdpovědětVymazatPohledy a dopisy z táborů, školních výletů, škol v přírodě mi přijdou hrozně dojemný. Já u nich vždycky bulím, když mi od dětí dorazí. Samozřejmě se jim vždycky stýská a já si představuji všechna utrpení světa, která tam prožívají. Ony se mají ale báječně! A taky vždy posílají tisíce pusinek. Účetnictví nenááávidíííím!!! A.
OdpovědětVymazat