Jak se to dozvíte? Máte-li doma v obýváku dvě žluté stěny, levnou dvousedačku, konferenční stolek a velkou televizi, pak s velkou pravděpodobností jste. Časopis RESPEKT přináší výsledky výzkumu, jak vypadá průměrný český obývák. A pobavíte se. Nutno říct, že i já jsem si vzpomněla na několik obýváků svých přátel, které tyto atributy přesně splňují. Ti budou mít radost, až jim prozradím, že jsou dokonale průměrní Češi!
V Respektu je i další zajímavé téma o tom, že stále více lidí chce žít samo. Stává se z toho fenomén.
Abych nedělala reklamu jen Respektu, ještě mě zaujal Instinkt extra na léto, který přináší 14 ženských rozhovorů. Za srdce mě vzalo povídání s Ivou Janžurovou a její dcerou Sabinou, ale i další rozhovory jsou fajn. Jiné. Nezklamou vás.
Jsem novinový a časopisový maniak, nestačí mi listovat internetem, potřebuju se dotýkat. Takže jsem neustále v zajetí tisku.
A na závěr dvě hezké zprávy od rodinného krbu: Stela získala průkaz cyklisty a Kryštof v Kanadě zvládnul řidičák na náklaďák. Obě události jsou pro mě stejně cenné. Kryštof totiž v rámci svého zaměstnání dlouho jezdil bez papírů a já už jsem z toho doma měla šoky, že když se něco stane, budeme muset prodat dům, abysme za něj zaplatili škody a on ještě může jít sedět. Děkuju, Kryštofe.
No a cyklistický průkaz Stely - pro většinu rodičů asi záležitost, které vůbec nevěnují pozornost. Jenže když máte dítě, které realitu vnímá jinak a není schopné ani průměrně odpovědět na pár otázek kolem silničního provozu a hrozí, že jako jediné ze třídy žádný průkaz mít nebude, pak i tato banalita má cenu zlata. Když ho Stela vítězoslavně (a nečekaně) přinesla, i slza mi ukápla. Dala mi ho a říká: "To je pro tebe, maminko. Mně by to bylo úplně jedno, ale chtěla jsem ho udělat kvůli tobě. Abys měla ze mě radost."
Takové já mám děti.
:-)
Máte úžasné děti, Lucie!
OdpovědětVymazatPokud jde o časopisy - taky jsem maniak! Když jdeme s manželem po ulici a míjíme trafiku, vždycky se mně snaží zabavit něčím "důležitějším" :-). Říká, že to je všechno na netu, vůbec nerozumí tomu pocitu listovat novým časopisem a začít číst od konce :-). Díky za tip na letní Instinkt!
Ó, to znám! Ale můj muž už to vzdal a teď čte časopisy po mně, ale nestíhá!
VymazatŠikovné děti!
OdpovědětVymazatŽe nejsem průměrný Čech jsem věděla i bez Respektu a nejen co se týká bydlení, někdy si říkám Bohu dík, jindy zase, že bych měla možná život jednodušší... Ale ty parametry mne pobavily :o) S antracitovou fasádní barvou v kuchyni a paletovou "sedačkou" v obýváku se fakt nechytám :o)))
Instinkt mne zaujal včera při obhlídce nabídky PNS, která měla primárně ochlazovací účel...omlouvám se, pane prodavači...takže stojí za to? Super, jdu do něj. Stejně jako se neobejdu bez časopisů ikdyž je internet plný všeho, tak ani knížky v el.podobě mi nestačí, potřebuji se dotýkat, otáčet, šustit, čichat...
Tak nikoho s paletovou sedačkou v tom průměru fakt nemaj :-)
VymazatA Instinkt si kup, mně teda aspoň udělal moc dobře. Líbí se, jak zpovídá lidi Marcela Pecháčková.
Gratulu k oběma řidičákům, dcera dělala ten na kolo minulý týden, dokonce se učila křižovatky :-)), přinesla ho taky jako svátost, celá rodina obdivovala.
OdpovědětVymazatNo vida, že se někde děti taky učej! To jste mě potěšila!
Vymazat:))
VymazatDoufám, že taky potěším, neboť:
Se mnou se od druhé třídy táhne fobie z čísel a logických struktur jiných než slovních (řidičák jsme udělala naprosto intuitivně. A jízdy jsme dělala v Plzni ve špičce = furt jsem stála na světlech/v zácpě).
Zasekávala jsem se na slovních úlohách a četla je furt dokola a představovala si, jak ten toník, co má ty tři duhovky, asi vypadá, a proč mu honzík dvě vzal, herdek. A co na to řekla maminka a jestli mu to nakonec vrátil a jestli se pak bavili.
S příchodem zlomků jsem zevlovala nad představou rozpůlených dortů a koláčů. A tátovi vyrost na hlavě kedlub, než jsme zjistila, kolik celků je šest půlek.
Navíc mám nějakou úchylku, pokud jde o "dobrodružství". Záměrně se vystavuju svízelným situacím a rochním se v tom, jak z toho vybruslím (a nebo taky ne). Třeba jsem nenosila gumu a v nouzi jsme gumovala bačkůrkou : D. Nebo jsem si - opět záměrně - nevzala na přijímačky na gympl rýsovací pomůcky. Cha. A při ig testech ve čtvrťáku (čili už celkem dospělá dáma) jsme záměrně přeskakovala úlohy s čísly.
Mám regulerní fóbii z čísel.
Nedokážu je vnímat jako symboly. To vůbec. Navíc třeba osmičku vnímám jako vyšší číslo než třebas 11. Asi je to tou naducaností vs. vychtlost dvou bičů.
Kažodpádně taky jsem byla mezi spolužačkami, co jim v penálech voněly růžogumy z NDR a co si šmirglem ostřej tuhu v mikrotužce, trochu exot. Stele fandím. Šprtiček je vude mraky. Bývají skvělé účetní ;).
Btw.: Podobně to mám s prostorovou orientací (řikám doleva, ukazuju doprava,ně, že což je taky pravda. Muž už se mi vždycky dívá rovou na řeč rukou.) a s - což je svízel - úředníma dopisama.
Zdravím : ).
...a omluva za překlepy - iq, naturloch! A pár dalších výpadků. Píšu potmě. Kopytem : ).
VymazatDěkuji za úžasnou zpověď, naprosto mě nadchla. Chci se jen zeptat, čím se živíte? Zajímá mě, s čím je tohle vnímání slučitelné ...
Vymazat...zase překlepy, pardon, pardon, pardon.
VymazatS dovolením sem kopíruju Vaši druhou úžasnou odpověď, kterou mám v mailu, ale mezi komentáře se nějak nedostala - nevím proč.
Vymazat:)), to jsem ráda : ). Sama budu ráda, když moji prťousci nebudou zapadat do šedi tabulek.
A čím se živím...
Vystudovala jsem češtinu a psychologii a učím na sš. Teď tedy se zrovna opájím: Nebe je zelené jako odada (jahoda) by můj dvouletý hrdina (který za jiných okolností barvy zná moc dobře, jen ho baví míchat to jako piáno v Pěně dní : )) a Mamí, mamí, ham ham ham, by moje roční zbožňovaná diktátorka, která nám jednou pláchne s cirkusem.
A vždycky jsem to měla tak, že jsem se v pár věcech výrazně profilovala a kantoři pak akceptovali zbytek mých propadů. Na gymplu jsem měla výhodu humanitní větvě, která byla obzvlášť pitomá, tak jsem moc netrčela (kamarádka na fyzikářovu otázku, co udělá, když chce, aby jí hadice dál dostříkla /měl na mysli, že tam strčí prst a a zvýší tlak/ řekla: Zapnu si víc vody (nikdo se nesmál, pže bysme to udělaly všechny), když kroutil hlavou, tak se opravila: Budu hadicí házet :D: Navíc jsme ve třeťáku a čtvrťáku měli opravdu minimum exaktních věd a maximum češtiny a latiny a společenských věd... Dvakrát jsem měla v pololetí z matiky pětku a párkrát ve čtvrtletí "vážený průměr", kde se přidávaly setinky a desetinky za absenci tabulek a těch pitomejch úhloměrů, třeba 6.8, tak jsem se pak smála na celý kolo, že to musím vytáhnout na pětku : ). Naši se nesmáli, neb to nevěděli.
No a s češtinou jsem to měla tak, že jsem upoutala několika dovednostma, který pak překryly nedostatky interpunkční a pravopisné... (to jsme se naučila až na vejšce, když jsme doučovala češtinu).
A z hlediska úči, která si za pár let nakoukala určité typy studentů, musím říct, že vždycky všem "humánním" kantorům imponovali ti, kdo uměli přemýšlet JINAK. Pětky nepětky. Jiný pohled, odvaha, tvořivost, milovala jsme kreativní odpovědi a malůvky v písemkách a zdánlivě nezařaditelné otázky během hodin. Nejhorší byli takoví ti neviditelní, co měli vždycky nejhůř dvojku, při trojce chodili plakat a když měli něco vymyslet, dokázali jen zapisovat (krasopisně a bez chyb) nápady druhých. A nakonec se určitě shodnem na tom, že nejdůležitější je určitá nespoutanost a nadhled, radost ze života, umění abstrahovat to fatální a umět se zasmát fekálnímu zbytku. : ). A Stela mi ze všeho, co o ní tady sem tam probleskne, přijde, že je úžasně jiná, a ji bych ji milovala. NAvíc má štěstí na rodinné prostřední, které ji nenutí do pocitu méněcennosti a bude ji podporovat ve vlastní cestě.
Každopádně - je mnoho cest : ).
Omlouvám se za takovou litanii!
(A nebojte, já se učila taky furt, už na základce, a brácha, ó jé, ten už v první třídě, přitom je členem menzy. A k miniřidičáku Stele moc gratuluju, já na křižovatkách VŽDYCKY ČEKÁM, kdo mě pustí, páč nedokážu v ten moment vyhodnotit, kdo má přednost. Úpěnlivě fixuju tvář účastníků a dedóduju jejich ortely.)
Ó, je to fantastická osoba a ten prejav ! Kto éto !!!
VymazatAhoj Lucie,
OdpovědětVymazatčasopisová maniak som, ale momentálne som abstinent a celkom sa mi darí(dovolila som si kupovať len dva časopisy). Akonáhle sa vrátim do práce stane sa zo mňa opäť časopisoholik :)
Rozhovory so ženami mám veľmi rada. Ak u nás nezoženiem ten časopis, poslala by si mi ho? :)))
Jasně, pošlu, dej vědět!
VymazatLucie díky za inspiraci, Instinkt s rozhovory jsem si koupila a ten výběr zajímavých lidí je úžasný. Láká mě to shltnout to všechno najednou, ale šetřím si to, šetřím. Dobrého čtení je málo:(
OdpovědětVymazatTaky si to šetřím! :-)
VymazatObývák průměrného Čecha je výživný, ten si musím nastudovat. Díky za tip.
OdpovědětVymazatStela a Kryštof své vůdčí listy pěkně zesynchronizovali, aby maminka měla dvojitou radost, pěkné.
Jinak musím přiznat, že jsem byla celou základku neučící se jedničkářka a později opravdu skvělá účetní.:-) Ovšem za volantem taky bedlivě sleduju obličeje řidičů na vedlejších/hlavních silnicích a občas doufám, že platí osvědčené pravidlo: Dáma má přednost.
Jani, děláme to nějak blbě co, když nevíme co průměrný Čech žádá :o))))
Vymazatjejda, tady je kolem toho prispevku i takova bajecna debata! Ja jsem teda al jeste chtela zminit, ze jsem se az ted dovedela, ze mas jeste Krystofa ke Stele! A jak pises o nakladaku v Kanade, tak jsem si hned vybavila "Posledni noc na Klikate rece", i kdyz to neni v Kanade a takz jsem si vybavila, jak Krystof vozi drevo ... Nevim proc :).
OdpovědětVymazatNo a jako dite jsem byla totalne se neucivy skolak i student, s matikou to slo od vyhravani olympiad pres temer petku ve tretaku na stredni...Asi jsem taky mela studovat humanitni gympl. A pamatuju se, ze humanitni profesori me meli vsude radi, pac jsem taky myslela jinak. A porad jsem si vymejslela nejaky prihody. CHtela bych chodit k ty pani ucitelce z prvniho prispevku na cestinu!
a preju pekny prazdniny!