úterý 10. dubna 2012

Stela píše


Včera Stela napsala filmovou povídku. Filmovou proto, že se nezdržuje literární vatou, ale rovnou popisuje situace, takže při čtení vám hned naskakují dějové obrazy. Myslím, že takhle píšu i já. Říkali mi to u přijímaček na famu. Mám prý filmové vidění. Tenkrát jsem ovšem netušila, co to znamená (teď jsem na tom o chlup líp). Prostě jsem psala tak, jak je mi to přirozené.
Stela napsala povídku o smrti. O tom, jak zemře malá holčička a její starší bratr jí v tom nedokáže zabránit. Brr. Ten příběh má ale neuvěřitelně fungující stavbu, pointu a dokonce se spirálou vrátí zase na začátek, odkud se začal vyprávět. Byla jsem z toho skoro v šoku. Takhle psát jsem se učila na vysoké škole. A Stela to vymrskne ve čtvrté třídě. Se spoustou chyb, ale pravopis se dá naučit. Já jsem v něm chyby nikdy moc nedělala, a přesto jsem na gymplu dostávala na vysvědčení z češtiny trojky a čtyřky. Moje vlastní zkušenost mě naučila nebrat školy svých dětí moc vážně. Přesněji řečeno - vůbec vážně. Každá škola je brzo zapomenuta a nastoupí život. Jen se nenechat moc otrávit a jít za svými sny!

2 komentáře:

  1. Je to příjemný pocit, když děti takhle šokují, že ano. Ty dvě poslední věty by měly viset na hodně velkých plachtách ve všech pedagogických školách :-)

    OdpovědětVymazat