středa 11. dubna 2012

Nemám cit


Dnes první samostatná jízda novým autem. Během pár kilometrů do vedlejší vesnice mi pětkrát chcípnul motor, protože blbě řadím, pak se taky blbě rozjíždím a hlavně nemám ten cit. Na nic, co se týká auta. Jinak samozřejmě citem překypuju. Vyzvedla jsem Stele ve škole úkoly (je nemocná) a přemýšlela, jestli nemám zavolat svému muži, aby mě dopravil zpátky domů. Během pětikilometrové jízdy jsem totiž strachy z jízdy propotila celé triko. Ale překonala jsem se a domů dojela vlastními silami. Musím říct, že čím jsou ty auta vymakanější, tím je těžší je řídit. Jak se mi jenom jezdilo se starou škodověnkou 120, felicií, dvěma twingy a milovanou multiplou! Nikdy mi pod rukou ani nohou nechcíply. Asi jsem si opravdu měla pořídit automat, ale na ten bych čekala několik měsíců.
Zlatý problémy s mobilem! S tím aspoň nemůžu nikoho přejet na přechodu, což se mi včera při zkušební jízdě málem podařilo. V takových situacích si vždycky říkám, že bych o nich radši psala než je žila. A jindy zase něco píšu a je mi líto, že je to jen na papíře, radši bych si to střihla osobně.
Takže opravdu zatím nehrozí, že bych byla schopná dojet na druhý konec Prahy na natáčení. Což mě strašně mrzí, ale co dělat, když se prostě nerozjedu do kopce ...

9 komentářů:

  1. Hlavně vlak, protože bydlím za Prahou. Ale nakoupit si s ním nedojedu ...

    OdpovědětVymazat
  2. Já jsem sice autoškolu dělala, ale pak se ukázalo že ze zdravotních důvodů(úzkostná porucha) řídit nemůžu, takže jsem odkázaná na mhd...a nakupovat chodím s batohem občas krosnou:D Ale zase toho spoustu na cestách přečtu, což se při řízení jaksi dělat nedá. A vlaky jsou fanj!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak se to projevuje? Obávám se, že to mám taky (teda jenom v autě). Bez legrace.

      Vymazat
    2. pžíznaky jsou následující:nervozita, neklid, napětí, podrážděnost, snadná unavitelnost
      potíže s koncentrací,vznětlivost přecitlivělost, svalové napětí,poruchy spánku a další jako třeba zrychlený tep, nevolnost...já jsem někde mezi panickou poruchou, generalizovanou úzkostnou poruchou a smíšenou depresivně úzkostnou poruchou...takovéhle příznaky má samozdřejmě čas od času každý ale od běžné nervozity se to lisí především silou a že návaly úzkosti mohou přicházet bez zjevného důvodu-jednu dobu jsem byla v takové tenzi že jsem i v úplném tělesném klidu(při usínání) měla tep kolem 110, v autoškole se mi třeba stávalo,že tenze byla taková,že jsem uprostřed křižovatky zastavila, vyskočila z auta a utekla... léčit by se to mělo v případě kdy už ti to omezuje běžný život...

      Vymazat
    3. Děkuju mockrát za popis, já jsem normálně dost klidná, ale v autě to se mnou teda cvičí. Útěk z auta na křižovatce taky vyloučit nemůžu ...

      Vymazat
  3. Milá Lucia,
    úplne som sa vcítila .....poznám to....práve pre tie pocity ktoré opisuješ som šoférovanie vzdala.....dodnes to ľutujem....odvahu už som viac krát nenebrala.....
    Avšak Ty nie si tento prípad, Ty to zvládneš, verím tomu.....keď prekonáš počiatočné nástrahy,ktoré podľa mňa výmena každého auta prinesie, bude to lepšie..a lepšie...a lepšie
    len vydržať!
    Veľa odvahy a vytrvalosti želám
    Eva

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuju, budu se snažit, dnes učiním další pokus. Ale nervuje mě to šíleně. Zatímco jiní si koupí nové auto a radují se z něj, já ho mám jako noční můru.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oni zase nevedia tak pekne písať .....

      Vymazat