Po dlouhém čase, kdy jsem neměla vůbec na nic čas, jsem zase začala brázdit po aukru. První z úlovků přišel dnes. Stará lampa bude na chalupě na zdi v kuchyni. Je sice trochu orezlá, ale to se mi právě líbí. Natírat ji rozhodně nebudu. Po dvaceti čtyřech letech manželství ale nevím, jestli ji můj muž bude umět zapojit. Myslím, že ne. Nevadí, máme kamarády.
Dnes si kupec přijel pro moji kiu. Zajímavý je, že jsem neuronila ani slzu, na rozdíl od minule, kdy jsme prodávali multiplu. To bylo auto mého srdce a pořád na ni myslím. Bude se prý vyrábět nový model, ale bude občanský, žádná výstřednost. To už mě nezajímá. Včera mě Ivan protáhl po autosalonech, abych měla vůbec představu, co existuje za auta. V jednom jsme se i svezli. Zítra jdeme složit zálohu. Dva dny se trápím tím, že veškeré moje honoráře prasknou na auto, že by mi stačilo něco malého, ale Ivan je proti. Z bezpečnostních důvodů. Pořád jezdím po D1 a před rokem a půl jsem měla velkou bouračku a mít menší auto, jsem prý mrtvá (říkali policajti). Pak jsem bourala vážně ještě jednou a párkrát jen trochu. Jedna pojišťovna už se mnou rozvázala smlouvu. Jsem motoricky neschopná, ale jezdit musím.
Řidiče si dovolit nemůžu.
Zatím.
:-)
Jinak pořád opravujeme a ladíme scénáře. Aby to, co je v nich napsané, ladilo s tím, co je skutečně postavené v ateliéru. Nekonečná práce. A taky jsem zaplatila všechny složenky, co se tu válely, mami!
Úspěšnej konzumní den to byl.
Lampě to bude na chalupě slušet. Manžel má s tím autem svatou pravdu, sama jsem byla pouze pro malá autíčka, ale s dětma jsem ráda, když jsme pořádně obložení plechem a D1 to je teprve džungle. Entetýků už se nemůžu dočkat, strašně se mi líbí název, téma, autorka a tak. Hezký víkend!
OdpovědětVymazat