čtvrtek 29. března 2012

Vůně kávy







Dnes se snažím odpočívat, tak si pouštím filmy, které jsem si nahrávala nebo kupovala a nestihla se na ně podívat. Nedávno vysílala ČT docela zajímavý film Vůně kávy, režíroval ho Vít Olmer. Lukáš Vaculík tu hraje scenáristu seriálů, který se  přestěhuje na venkov, ale zjistí, že v klidu a tichu nemůže psát, tak si najde milenku a píše u ní doma v rušné Praze. Sice se v tom příběhu honí moc zajíců najednou, všechno je jen načrtnuté, takže nevíte, kterému ději se věnovat dřív, ale já si své vyzobala. Akorát, že pan Olmer do hlavní role manželky scenáristy obsadil svou vlastní ženu Simonu Chytrovou a ta zoufale na Vaculíka nestačí. Ve filmu jsou ale občas dobré dialogy a hlášky, pobavilo mě, že scenárista je zde označován jako dyspraktik, zatímco jeho syn je pouze dysgrafik. Hodně jsem se v tom viděla. Pak se taky milenka ptá Vaculíka, proč jsou scenáristi ve skutečnosti tak smutný? Jestli kvůli tomu, že furt jen sedí a píšou a jsou u toho sami. A on říká, že je to kvůli tomu, že jsou nedoceněný. Případnou slávu vždycky za ně vyžere režisér. Tudíž jsou frustrovaný. No, takovej optimistickej film to je!

2 komentáře:

  1. Já jsem byla nervózní z toho hada!
    A doufám, že nejste frustrovaná.
    Jaruška

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejsem frustrovaná! Jsem veselá. A právě ten had, to byl jeden z motivů, co byl strašně málo rozehranej a moc jsem ho nepochopila. Ale třeba jen já.

      Vymazat