pondělí 16. ledna 2012

Šest dnů psací samoty/ ... a rána jsou tu sladká


Včera jsem do devíti večer psala, už mi chyběly jen tři poslední scény (na které jsem se těšila), ale přestalo mi to jít. Najednou už mi nešlo nic vymyslet. Takže jsem pak do půlnoci stěhovala nábytek a zkoušela různé varianty, abych pak sestěhovala všechno zase zpátky na skoro stejné místo. Kdysi jsem trpěla stěhovací úchylkou, hrozně mě bavilo přemísťovat i celé místnosti, takže můj muž říkal, že když přijde domů večer z tréninku (já bych spíš napsala - až po něm v noci z hospody), tak neví, kam si má lehnout, protože v ložnici je kuchyň, ale v kuchyni ještě nic ... to jsem ještě byla mladá a nadšená! To už dávno ne. Jo a taky jsme se asi devětkrát stěhovali úplně - z místa na místo a víme, že minimálně jednou nás to ještě čeká. Pokud nás život nerozdělí, což nikdy nemůžete vědět a každej by měl žít s pocitem, že nikoho jinýho kromě sebe nevlastní. Ani partnera, ani děti. To jsem ale nebezpečně rozumná.
Noc jsem přežila, večer jsem se tu teda trochu bála - polosamota, která je v zimě samotou, což mi přes den vyhovuje, ale v noci bych brala nějakýho parťáka. Šla jsem spát v noční košili, v noci postupně navlíkla ponožky a psací kalhoty (lepší tepláky, no). Teď má kotel přestávku, takže furt nic moc, ale kolem desátý začne topit, tak se ohřeju.
Hezký pondělí!

4 komentáře:

  1. Ahoj Luci, vzhledem k tomu, že jsem hladová jak vlk,tak ta fotka mě úplně drásá! Ale stěhovací mánii znám moc dobře:-D Co to je, viď? nějaká touha po změně nebo já tomu říkám vylepšený pohled na svět.Kolikrát je to tak vylepšený, až je to úplně blbý a nepraktický, ale pak je i ten původní stav celkem uspokojivý. Na samotě v noci sama bych neusnula. Střízlivá. Jsem hroznej strašpytel! Tak ať se ti lehce píše a máš tam tak krásné počasí jako tady - mrzne a svítí slunce!!! Krása! A.

    OdpovědětVymazat
  2. Stěhovací mánií trpím taky. Od dvanácti jsem najednou měla pokoj sama pro sebe a každý týden bylo všechno naopak.
    Když jsme s mužem bydleli poprvé spolu, tak prostě občas přišel z práce a něco bylo jinak. Ale naštěstí mu to nevadilo, prej to očekával, když jsem ten Blíženec :-)
    Teď už stěhujeme spolu, zhruba jednou za měsíc, když přibyde nebo odbyde vánoční stromek, čekáme návštěvu nebo prostě jen potřebuju změnu. Poslední přesouvání proběhlo před týdnem - skříň se odsunula naproti postele a místo ní se objevil můj pracovní stůl; pěkně u trubky od topení, v rohu mě totiž hrozně zebaly nožičky. A je to super!

    OdpovědětVymazat
  3. Jé, Lucko, to je tak příjemná fotka, hned bych k Vám na tu noc přijela i s placatkou (i když to by na celou noc asi bylo málo, co? :)) Hezký den a ať Vám to jde od ruky. Lucie

    OdpovědětVymazat
  4. Ať žije stěhování a přemisťování! Gugu, díky, večer si na Vás určitě vzpomenu a dám si před spaním panáka. Hlásím, že zásoba rumu je dostatečná!

    OdpovědětVymazat