pondělí 3. října 2011

Psaní je láska


Miluju notesy a zápisníky. Když jedu někam do ciziny, tak si tam většinou nějaký koupím a hned si do něj začnu psát. Pokud mi ho tedy nesebere Stela, ta tuhle vášeň zdědila po mně. Notesy i psaní. Zapisuju si tam nápady, rozepisuju scény, zaznamenávám, co kde slyším a připadá mi to zajímavý. Často si v nich čtu a hledám, co bych mohla použít. To, co je škrtnutý, už je někde ve scénáři.
Dneska si musím dát noční směnu. Těžce nestíhám. Dopoledne porada, pak se smlouvami do televize (konečně!), další porada a nakonec domů vlakem s migrénou. Potřebuju svůj klid. Svoji samotu. Své ticho. Svoji lásku. Své psaní.

6 komentářů:

  1. hele, já mám stejnou posedlost. mám jich asi 20 a vůbec se v nich nevyznám :)

    OdpovědětVymazat
  2. To já docela jo. Ale když náhodou najdu zajímavej postřeh, na kterej už jsem dávno zapomněla, to je radosti!

    OdpovědětVymazat
  3. já si dneska koupila 2 v Levných knihách, miluju ty jejich ceny=)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za tip. Taky se tam vydám. Máte prima blog. Budu chodit na návštěvu!

    OdpovědětVymazat
  5. Se zápisníky to mám stejné, jen se snežím držet stejný formát (dobře se mi pak skladují) a záleží mi na kvalitě papíru. Jinak shledávám podobnost mezi pocity/potřebami scénáristy a ilustrátora. Nejradši jsem sama doma se svou prací. 90% lidí to nechápe a moje tchyně má dokonce pocit, že to hraničí s psychiatrickou diagnozou.

    OdpovědětVymazat
  6. Ona to diagnóza trochu bude. Nevím, jestli má číslo, ale název určitě. SAMOTA. :-)

    OdpovědětVymazat