Jak se píše seriál/ V Saint Tropez!

Ačkoli francouzsky neumím ani slovo (no možná dvě tři), můj den byl velmi francouzský. Pracovní schůzka v příjemné kavárně Saint Tropez (ukryté v pasáži U Nováků, takže hostů báječně pomálu), pak jsem neodolala nákupu v knihkupectví (kniha a časopis s francouzskou tématikou) a taky něco na sebe, když už jsem v tom velkoměstě. Prostě holčičí nákup. Koná se málokdy, protože shopping není moje hobby - kromě knih, cd a dvd (tam jsem schopná vyždímat kartu).
Pracovní porada náročná, několikahodinová, ale asi jsme se dohodli. Na spaní si vezmu stilnox, protože bych jinak tloukla hlavou do zdi, k čemu jsem se to zavázala. Ke čtyřem stovkám stran scénářů měsíčně. Když to rozpočítáte na den, tak to není tak hrozný. Ale když si k tomu připočítáte, že se každý díl (cca 100 stran) ještě několikrát opravuje a že to celé musí dávat smysl (ačkoli v bedně to pak tak nevypadá), je to docela fuška. Navíc je všechno na vodě, není dramaturg, který by to celé měl držet v ruce, někteří kolegové chtějí radši psát pod pseudonymem. To je moje strašidlo, protože jsem si pro sebe stanovila hranici: "Jakmile, Konečná, vezmeš prachy a odmítneš se pod to podepsat, pak jsi zradila sama sebe!" A za takovou zradu se platí sebeúctou.
Tak ještě francouzský polibek a dobrou!