Ne vždycky se to povede

Dnes další zásilka.
Bohužel pánovi se nechtělo balit jednotlivé ozdoby, tak je zmáčknul k sobě a do folie obalil až celou krabici. Přitom stačí ozdoby dát jednotlivě třeba jen do novin, a pak  dojdou celé.
Tuhle aukci jsem vydražila doslova jen za pár korun, ale mrzí mě ta ztráta.
Byl tam jeden skvost.

Berlín už klepe na dveře!

Vánoční ozdoby - letos poprvé

Měla jsem zálusk na kabelku coccinelle- novou, ale z druhé ruky.
Nicméně jsem se tak rozjela na aukru, že žádná kabelka nebude.
Dražila jsem asi deset aukcí vánočních ozdob a některé vyhrála.

Vidím, že se vánoční ozdoby stávají čím dál větším byznysem - pro ty, co prodávají, i pro ty, co nakupují.

Nás, šílenců zamilovaných sběratelů, už je minimum.

Přišly první tři zásilky, to jsou zatím jen takové drobky.
Ale mám z nich radost jako kdybych rozbalovala tu kabelku.

Jednou v tom budu mít jmění.
Opakuju pořád svým dětem, aby to pak jednou nevyhodily.
I když se teď ušklíbají, jakej je to hnus a kýč.
Protože jestli po mně jednou něco zbyde, rozhodně to nebude Oscar, ale vánoční ozdoby!

Jak vzniká nový projekt

Jestli je moje profese v něčem náročná, pak v tom, že i když se na 247 % věnujete přípravě a psaní nějakého projektu, stále musíte mít v zásobě nějaké další nápady a věnovat se i jim. A snažit se pro ně získat náklonnost nějakého tv producenta, což vůbec není jednoduché. Všude fungují partičky kamarádů a oblíbenců, ale já nikdy do žádné nepatřila.

Pokládám tedy za obrovský zázrak, že se přesto psaním živím a jsem za to neskonale vděčná. Akorát nevím přesně komu.

 

Dnes nám přišel kolektivní dopis od jednoho z herců, který popisuje situaci napříč českými televizemi, a nebylo to příjemné čtení. Když totiž projekt končí, dozvíte se to většinou tichou poštou, max. hromadnou neosobní esemeskou. Žádné vysvětlení, poděkování, podpis ... nic. 

Prostě už vás nepotřebují a nazdar.

 

No.

A protože se navíc strašně krade, takže první, co uděláte, když máte nějaký nápad, je co?

Běžíte s ním k advokátce!

 

Trochu srandy, když venku leje

Už dlouho jsem se takhle nezasmála.

Vlastně celý blog http://cilichili.cz/blog/ je vtipnej a hrozně fajn.



17 příšerných lidí, na které narazíte v pražských a brněnských designových kavárnách

„Už piju jen kávu z aeropresu,“ vysvětluje zasvěceně student politologie, který má na předloktí vytetovaného potetovaného Malého prince a přes levou nohu přehozenou pravou nohu v limitované Vans botě v barvách tchajwanské vlajky, aby ironicky vyjádřil svou nechuť k dětské práci... A dalších 17 příšerných lidí, kteří obývají moderní kavárny.

 

1. Social manager na volné noze, který přes monitor svýho maca vykládá o nesmyslnosti konzumu.
2. Stážista tiskového oddělení české divize fastfoodového řetězce, co přes monitor svého lenova vypráví o tom, že je prodejná komerční děvka a udělá za prachy cokoli. „Takoví už my vod reklamy holt sme.“
3. Někdo, kdo si právě koupil blok od Moleskinu a teď ostentativně začíná kreslit svůj komiks, který tenhle žánr konečně posune mezi opravdovou literaturu.
4. Číšník, který má víkendový baristický kurz, a je tedy víc než vy. Dívá se na vás jako na idiota, když nepochopíte rozdíl mezi patnácti druhy přípravy kávy.
5. Módní blogerka, která si vyfotí sójové capuccino s karamelovou pěnou na stolku, veganské brownies na pultíku u okna, růžové timberlandy proti parketám na podlaze a ruku v kalhotkách na toaletě. Pro přítele.
6. DJ Wich.
7. Projektová manažerka z reklamky, která je už ve čtyři zhulákaná Aperolem a vykřikuje něco o přednostech výkonnostního marketingu
8. Vystrašená rodina, co je na víkend v Praze u švagra, vůbec neví, co tu dělá. A protože netuší, že džus je tu jen fresh, nechá tu za dvacet minut pětikilo.
9. Hipster, který sáhodlouze vysvětluje obsluze, že nápady a ideje jsou regulérní měna, kterou může za svůj flat white normálně zaplatit, a ohání se u toho Kantem. Fyzicky.
10. Studentky sociální pedagogiky, co jdou sharovat svoje zápisky z přednášky o výuce slepých dětí a domnívaly se, že je to tu vyjde levněji než ten Starbucks minule. Chyba.
11. Obstarožní donchuán, který se právě hláškami od Nietzscheho dostává do kalhotek vykulené gymplačce, která je ale vlhká z pohledu na
12. Erika Taberyho.
13. Rozhádaný gaypár, jehož jediný dialog za celé odpoledne spočívá ve větách: „Sluší ti to.“ „Jo? Aspoň tolik jako Tomášovi Hrotkovi, když mu tak lajkuješ fotky?“
14. Výměnný student z Pobřeží slonoviny, který vysvětluje svojí nedůvěřivě se tvářící  spolužačce, že ať holka vypije fair trade kávy kolik chce, ekonomiku Západní Afriky to nevylepší.
15. Mladý pár z Pardubic, který je v Praze na výletě a jeden před druhým dělají, že v hlavě nepočítají, jestli jim zbyde na mekáč na hlaváku.
16. Lumbersexuál v kostkované košili, který pije plzeň z lahve a užívá si svou maskulinní nadřazenost nad zbytkem kafesmečky u stolu.
17. Parta holek, která si tam sedne po práci a pozvolna likvidují džbánek bílého za doprovodu něčeho, co ani tak není dialog jako spíš střídavý monolog. „Já nevím, jak si to ta Julie představuje. To je přece jasný, že když je od rána do večera v práci, že na ni bude Štefan naštvanej, já bych byla taky naštvaná. A navíc v tý práci nic nedělá! Jako já nechci nic říkat, ale jak věčně dává něco na facebook? Jako sorry? Tak Julie, se nediv, že jsi v práci do devíti, když polovinu dne strávíš na facebooku, že jo.“

Peklo vypadá jako designová kavárna.

AUTOR: Jan Studnička

Autor

Jan Studnička

Blog

 

Všechny články od autora

 

 

Přípravy

Poslední dny jsou králíkové. Skáču tam a zase zpátky, někam zavolat, něco vyřídit, pak tam dojet ... absolutně špatné prostředí pro soustředění a práci.
Teď už jsem taky jednou nohou v tom vedru venku a čekají mě tři akce + nákup.

Většinou jezdíme na naše cesty nazdařbůh, ale tentokrát si o Berlíně aspoň trochu čteme + beletrie. Vůbec nechápu, že jsem tuhle výbornou knihu Rudiše ještě nikdy předtím nečetla!

Seznamte se: jsem váš klitoris

Poslední dobou mi nezbývá skoro žádný čas na čtení, resp. jsem večer tak unavená, že nedokážu přijímat cizí myšlenky. Ale aspoň něco:

V Respektu zajímavý článek o ženské sexualitě, většina z nás prý netuší, jak DOOPRAVDY vypadá klitoris. Tak se na něj mrkněte :)

Z https://www.bookdepository.com/ jsem si objednala knihu Tiny, fascinují mě malé a ještě menší stavby, a úpravy interiérů těchto prostorů. Pokud chcete knihu ze zahraničí, tenhle zásilkový server je jako jeden z mála bez poštovného! A mívá velké slevy, rozhodně se vyplatí kupovat přes něj.

A pak Kundera: asi před rokem jsem tyto dvě knížky dražila, ale nevydražila, protože se vyšplhaly do několikatisícové výšky. Naštěstí Život je jinde vyšel po třiceti letech teď česky i u nás (dřív jen u Škvoreckých v ´68 Publishers) a Knihu smíchu a zapomnění mi půjčila kamarádka.

O Život je jinde se strhla bitva jako o život, zejména někteří čeští rádoby literární kritici ho strhali jak ruličku toaletního papíru. Což nechápu. Přečtou si Kunderu a zjistí, že je to Kundera. Tak ať ho nečtou. Já byla spokojená. Miluju, když se v knize rozebírají detaily ze života, na které já bych nikdy nepřišla. Naplňuje mě to a rozvíjí.



 To je on, mého srdce šampion!

 

V aťasu

Někteří herci si s sebou vodí na natáčení psy. Dnes tam byli tři. Tenhle z nich byl největší. Je to ještě štěně.

V posledních dnech je pracovně všechno vzhůru nohama, ale nemůžu nic konkrétního napsat, protože smlouva. Přístav už máme skoro dopsaný, poohlížíme se po nové práci.

To je taky zážitek.

Ale třeba to dobře dopadne.

 

Těším se na spaní.

 

 

 

47

Dnes k snídani narozeninový dort a káva.
To miluju!

Konečně!

Dnes jsme se konečně rozhoupali a udělali přes Airbnb svou první objednávku.
V Austrálii jsme se ubytovávali hlavně přes Airbnb, ale na Kryštofovu registraci.
Teď jsme poprvé sami za sebe.

Na konec měsíce, kdy chceme jet, už byly v Berlíně volné ze stovek bytů jen 3% ubytovací kapacity (!!!!), takže byty, které jsem měla vyhlédnuté dřív, byly všechny obsazeny. Tak jsme improvizovali a vybrali jiný byt. Věděla jsem, že to bude problém, když ještě nemáme žádné hodnocení, takže jsem se majitelce bytu v Prenzlauer snažila popsat naši rodinu jako very friendly. Ale zřejmě jsem ji moc nepřesvědčila, protože nás odmítla. Naštěstí jsme se Stelou našly jeden hodně ujetý byt v Neukolln, což je sice dál od centra, ale ten byt fakt stojí za to. Je skoro pořád obsazený, takže jsme vlastně měli štěstí. A majiteli jsme se asi friendly zdáli, protože naši rezervaci přijal.

Určitě napíšu reportáž.

Ivan by sice radši jel do hotelu, ale když zjistil, že už jsou volné jen ty nejdražší, tak rád couvnul. Byt vidět ani nechtěl, stačí prý, když omdlí až na místě. To teda jo! Protože až uvidí tu koupelnu s výlevkou a historickým oknem, které vede do kuchyně ... a kuchyň taky úplně nevypadá jako kuchyň ... postel není úplně postel, ale něco na zemi ... tak nevím, jestli si nepůjde lehnout radši pod most.

Je hezký se mít na co těšit!

Dnes před osmou ráno

Tyhle rána miluju.
Sama na terase.
Snídaně.
Ticho.
Kafe a noviny.
Kéž by počasí vydrželo ještě příští týden!

Dnes jsem utrácela

V posledních měsících je I. tak přepracován, že večer není schopen smysluplné konverzace. Resp. žádné konverzace. Netrápím ho zbytečnými otázkami, i když dřív jsme si večer docela rádi povídali.

On to ví, tak mi někdy během dne zavolá, že jede na pracovní schůzku, jestli nechci jet s ním, že si v autě popovídáme. Je to sice úplná marnost, protože má jeden telefon za druhým, ale dostanu se tajně (jakože bez asistence Stely) někam do obchoďáku.

Zrovna dnes mě I. osvobodil od hlučící invaze puberťáků a jeli jsme na Flóru. Nic jsme si neřekli, pořád mu zvonil mobil, takže jsem se akorát dozvěděla, jakým materiálem co natřít a jestli lesklej povrch nebo matnej. Z materiálů SIKA už bysme mohli celá rodina dělat přednášky, možná i včetně sousedů, protože můj muž při mobilování mluví hodně nahlas a často u toho chodí po zahradě. Zejména, když mu zákazníci volají až do pozdních hodin.

xxx

Byla jsem v Attrattivu, kde mají až 70% slevy, jenže to se mi nelíbilo nic. Takže triko s knoflíčky za plnou cenu, to jsem celá já.

V Buttlers jsem se rozšoupla, protože slevy a dokoupila jsem k našim italským skleničkám z bublinkového skla ještě žluté a oranžové. Pak ubrus na náš obrovitý stůl, který byl zlevněný na šest stovek z dvou a půl tisíc. Sice vypadá jako vysloužila vojenská deka, ale mně se líbí.

Ovšem zbytek už je nová retro kolekce a já pevně věřím, že se neobjeví v každé domácnosti jako Ikea nádobí, protože je to přece jen dražší a rozhodně se to nebude líbit každýmu. Dlouho už jsem do kuchyně nic nekupovala, tak jsem ráda za to osvěžení.

Okoukané kuchyňské věci poputují do azylového domu pro matky s dětmi, ať z nich má radost ještě i někdo jinej.

Ještě mám zálusk na jednu věc, ale nenapíšu to, aby mi to náhodou někdo nevyfouknul.

Nadchlo mě, že v Buttlers mají na zdi citát Arnošta Lustiga!

Návštěvy

Poslední dobou občas slýchávám od svých kamarádů různé postřehy a názory na návštěvy doma.
Nejdřív s tím začala moje švýcarská sestřenice, která každého zve na návštěvu domů. Buď na rychlou, spontánní (kafe), nebo plánovanou (uvaří oběd, večeři) ... jak je komu libo.
Byla překvapená tím, že v Čechách ji kromě pár nejbližších přátel nikdo domů nezve. Vždycky se setkání odehrává buď na nějaké akci, sportu, nebo v hospodě.
Když se na to ptala, tak čeští přátelé byli zaskočení. Někdo ji pak pozval, ale necítil se u toho svobodně, pořád se omlouval, že nemají ještě dodělané tohle nebo tamhleto, že obvykle mají víc uklizeno ... prostě křeč a stres. Další se omluvil, že domov = soukromí jen pro rodinu.
A taky už se svobodně domů nechodí navštěvovat prý ani děti, pokud se teda zrovna nekoná party, kterou jim organizují pochopitelně rodiče.

My žijeme jinak, jsme open family a máme rádi návštěvy, často několikadenní.
Odehrávají se v dost svobodném duchu, nesedí se povinně na gauči a netlachá. Volný pobyt po domě a zahradě. Někdo si během návštěvy i pospí.
Jak kdo chce.

Pro někoho návštěva = vizitírung.
Bojí se, že ho pomluví, že nemají dost uklizeno, prostě ve svém prostředí nejsou před cizíma očima svobodní. Já si vždycky říkám, že přece ty lidi přišli navštívit mě a ne zkontrolovat prach na skříních.
I když i to se děje, a to se pak o sobě dozvím věcí!

Jak to máte s návštěvami vy?

Dnešní dopoledne u nás doma. Stela přišla rovnou ze školy i s kamarády.

Normálka.

Ještě, že jsem měla aspoň sýr a balík toustového chleba!