čtvrtek 1. září 2016

Návštěvy

Poslední dobou občas slýchávám od svých kamarádů různé postřehy a názory na návštěvy doma.
Nejdřív s tím začala moje švýcarská sestřenice, která každého zve na návštěvu domů. Buď na rychlou, spontánní (kafe), nebo plánovanou (uvaří oběd, večeři) ... jak je komu libo.
Byla překvapená tím, že v Čechách ji kromě pár nejbližších přátel nikdo domů nezve. Vždycky se setkání odehrává buď na nějaké akci, sportu, nebo v hospodě.
Když se na to ptala, tak čeští přátelé byli zaskočení. Někdo ji pak pozval, ale necítil se u toho svobodně, pořád se omlouval, že nemají ještě dodělané tohle nebo tamhleto, že obvykle mají víc uklizeno ... prostě křeč a stres. Další se omluvil, že domov = soukromí jen pro rodinu.
A taky už se svobodně domů nechodí navštěvovat prý ani děti, pokud se teda zrovna nekoná party, kterou jim organizují pochopitelně rodiče.

My žijeme jinak, jsme open family a máme rádi návštěvy, často několikadenní.
Odehrávají se v dost svobodném duchu, nesedí se povinně na gauči a netlachá. Volný pobyt po domě a zahradě. Někdo si během návštěvy i pospí.
Jak kdo chce.

Pro někoho návštěva = vizitírung.
Bojí se, že ho pomluví, že nemají dost uklizeno, prostě ve svém prostředí nejsou před cizíma očima svobodní. Já si vždycky říkám, že přece ty lidi přišli navštívit mě a ne zkontrolovat prach na skříních.
I když i to se děje, a to se pak o sobě dozvím věcí!

Jak to máte s návštěvami vy?


Dnešní dopoledne u nás doma. Stela přišla rovnou ze školy i s kamarády.
Normálka.
Ještě, že jsem měla aspoň sýr a balík toustového chleba!


25 komentářů:

  1. Já mám z návštěv doma husinu. At už mám být host nebo hostitelka. Evokuje mi to vizitírung, slídění, křeč, nepohodlí, pomluvy...to, že nám někdo vidí pod pokličku...ne, ne.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Měla jsem tu "čest" shlédnout o prázdninách u příbuzných pár dílů pořadu "Prostřeno" na Primě. Tak na to přesně pasuje komentář nad námi...ale takhle se normální kamarádi, kteří Vás mají upřímně rádi, přece nechovají. Zlata

      Vymazat
  2. Mám návštěvy ráda, ráda je hostím. Pravdou však je, že paradoxně nejméně komfortně se cítím, když přijdou moji rodiče. Koupila jsem si byt v činžovním domě, dala si ho do pořádku, ale má to stále své mouchy, a při návštěvě mojí mamky, to vypadá tak, že se rozhlíží a má stále nějaké připomínky. V ten moment já vždy ztuhnu a mám pocit, že už doma nikdy žádnou návštěvu nechci! Je legrační, když naši třeba brnknou, že se staví na kávu za deset minut, v ten moment s přítelem vyletíme, rychle kontrolujeme stav prachu, znovu drhneme už tak čistou koupelnu i záchod, rovnáme v chodbě řádně boty a schováváme všechno, co by nemuselo lahodit oku. Asi trošku ujeté, ale mě ta návštěva vážně stresuje.

    OdpovědětVymazat
  3. Návštěvy mám dost často a ráda. Kamarádka zajede na "rychlé kafe", jak to nazýváme, skoro denně. Je to asi tím, že jako dítě jsem to takhle neměla, tak si to teď vynahrazuji. Sama také ráda na návštěvu zajedu. Můj muž to nechápe, vadí mu to, takže k nám chodí, když není doma. Všichni mi vždy zavolají.

    OdpovědětVymazat
  4. Mě návštěvy taky stresují, když někdo řekne, že se staví na kafe, okamžitě startuju a začnu uklízet, co to dá.. U nás je prostě permanentní binec, nedej bože, když se staví tchyně, neohlášeně, to na mě jdou mdloby.. :D Ještě, že nechodí často.

    OdpovědětVymazat
  5. Pamatuju si, že jsem si k nám domů jako malá a jako trochu starší puberťačka vodila návštěvy často, cítily se u nás dobře. A trochu mě trápí, že moje děti si domů kamarády skoro nezvou, jen když se slaví narozeniny, ale jindy je to brané spíš jako obtěžování. Taková průchozí domácnost mi evokuje pohodu a chvíle příjemné

    OdpovědětVymazat
  6. Návštěvy máme často a rádi, ale je fakt, že návětěvy ze zahraničí jsou uvolněnější a myslím tím hosty, zvu domů i třeba někoho, kdo jen přišel něco vyřídit ohledně dětí a nebo něčeho jiného, ale většina takových návštěv se zdráhá byť jen stoupnout na rohožku a když už se někdo nevymluví hned, tak potom nastoupí věty...já nebudu zdržovat, já hned půjdu nebudu otravovat, heleď jedem , musíme ještě ..., a tak já si chvíli sedu, ale nic mi nedávejte :-DDD apod... . Nevadí mi návštěvy ani když doma nic nemám, pokud návětěva stihne zavolat tak jim nadiktuju co koupit :-), k nám chodí návětevy i když nejsme doma a jsou rádi, pokud je na terase zapomenutá voda nejlíp ještě studená:-))). Ale asi si tím taky léčím truma z dětsví, kdy k nám nikdo nesměl jen po dlouhém přemlouvání a na striktně omezenou dobu , za přísných podmínek :-))). Adam tu má často někoho a jsem ráda.

    OdpovědětVymazat
  7. po maminčině smrti jsme zůstaly my tři děti s tátou samy. nebylo to lehký, ale i za pomoci babičky jsme to nakonec ve zdraví přežily. nepíšu to protože bych někoho chtěla dojímat, ale proto, že při tom všem nám táta uchoval pohodovou domácnost, která byla vždy otevřená všem našim kamarádům. pravda nebylo u nás vždycky super naklizeno, ale byla sranda, plná lednice, gramec na plný pecky a nikdo nás nestresoval. slejzali se k nám rádi šprti, barbíny i pankáči - byl to takovej náš ostrov svobody za totáče. dodnes na to vzpomínám a nechávám pro všechny kamarády dveře otevřené...jen ta osoba, která pravila, že kvůli pár psím chlupům by se zbavila našich čtyřnohých členů rodiny už k nám nesmí nikdy vkročit :o) zdraví k.

    OdpovědětVymazat
  8. i já jsem z návštěv "vypsychlá" jak to nazval kamarádův syn...mám zafixováno, že lidi se cítí dobře v přiměřeně uklizeném, což se u nás vždycky nepovede, zvláště u těch neohlášených...ale je pravda, že ty jsou nejlepší, tak nevím :-) mám v tom hokej...
    asi záleží na mentálním ustrojení hostitelky, jak se vypořádá s nastalou situací... a proto, ať žijou návštěvy...zdravím :-) jarka

    OdpovědětVymazat
  9. Mám ráda společnost, ráda lidi zvu a ráda jsem u někoho a když někdo něco nabídne, vezmu si to a těší mě, když je to i naopak. Vadí mi takové ty upjaté návštěvy, ale nějak se nám naštěstí vyhýbají.
    A děti nám tady zůstávají přes noc a naopak celkem spontánně, asi že jsme ta vesnice...
    A úklid moc neřeším, důležité je aby řeč nestála a bylo co si říct, jinak je to pak úplně fuk a můžu mít naklizeno jako na Vánoce a bude to průšvih.

    OdpovědětVymazat
  10. Mám ráda společnost, ráda lidi zvu a ráda jsem u někoho a když někdo něco nabídne, vezmu si to a těší mě, když je to i naopak. Vadí mi takové ty upjaté návštěvy, ale nějak se nám naštěstí vyhýbají.
    A děti nám tady zůstávají přes noc a naopak celkem spontánně, asi že jsme ta vesnice...
    A úklid moc neřeším, důležité je aby řeč nestála a bylo co si říct, jinak je to pak úplně fuk a můžu mít naklizeno jako na Vánoce a bude to průšvih.

    OdpovědětVymazat
  11. Já už na návštěvy k někomu domů nechodím, protože s malým bytem to nemohu oplatit. Nevejdeme se. To taky eliminuje spací návštěvy. Je fakt, že u hodně blízkých přátel by mi spací návštěvy nevadili, kdybych bydlela ve větším bytě. Spací návštěvy v domě mohou být fajn, v bytě bych do toho nešla. Po celém dnu mám ráda své soukromí a pohodlí a pravdou je, že i já nerada spím v cizí domácnosti kdesi na gauči v obýváku.

    OdpovědětVymazat
  12. U nás je permanentní průchoďák a často u nás spí kamarádi kluků. Nepořádek mě vůbec netankuje, kamarádky to mají doma podobně.

    OdpovědětVymazat
  13. Máme doma průchoďák, dětí se tu vystřídá nepočítaně, některé obzvlášť vytrvalé tu mají kartáček na zuby a pyžamo. Moji přátelé se tu točí taky denně, nemám problém je tu nechat samotné a odjet si něco vyřídit, přespat se dá na nafukovačce, na gauči, na zemi, dají se přeskládat děti a uvolnit další pokoj...prostě nikdy nevíme, jak se den či večer vyvine. Uklizeno nemáme skoro nikdy, komu to vadí, ten už příště asi nepřijde.
    Ale mám to tak až od doby, kdy jsem se rozvedla a odstěhovala. Dokud jsem byla s ex-despotou/agresorem, stresovala mě i návštěva instalatéra...

    OdpovědětVymazat
  14. Mali sme obdobie, ked sa u nas nezavreli dvere....pripadne sme doma dlho neboli, pretoze sme my boli u niekoho.
    Uz to trochu polavilo, ale i tak mame navsevy stale, mam iba jednu podmienku - aspon pol dna vopred nech mi manzel povie, ze k nam ide niekto na obed, nech rozumne navarim:)
    Popravde, o tomto probleme-navstevy doma - pocujem po prvy krat, este som sa s tym nestretla. Ale...ked nad tym tak uvazujem, uvedomujem si, ze kolkokrat som volala kolegyne z prace na kafe k nam a nikdy nechceli prist, vzdy chceli ist do kaviarne. Zeby mali potom pocit, ze musia pozvanie opatovat?

    OdpovědětVymazat
  15. Mám ráda návštěvy, i když nejsem dobrý hostitel = neobskakuji věčně návštěvu a nevypytuji se jich, jestli něco nechtějí, případně nehlídám jejich prázdné sklenky. Raději mám návštěvu, kde všechno nachystám a obslouží se sami. Ráda si cizí lidi v našem bytě užiju, ale jezdí k nám hlavně rodina. Kamarádům vadí náš 2+1, jejich připomínky, jak můžeme vydržet v tak malém bytě a kdy si pořídíme větší, mě iritují. Ráda bych se v jejich přítomnosti uvolnila a užila si ji, ale nejde mi to. U rodiny nemám ten problém, ty se obslouží sami i když pocit, aby mi neudělali škodu (nesnědli víc než je vhodné), je z nich cítit. Přitom bych byla úplně v pohodě, kdyby mi vyjedli lednici, protože by to znamenalo, že se cítí dobře.

    OdpovědětVymazat
  16. zajímavé čtení,návštěvy mám ráda, ráda si povídám , bordel neřeším, ale neumím si to vůbec ani představit-mít domov plný lidí, mít z něj průchoďák, miluju ticho a klid, mám ráda i lidi,ale domov ráda sdílím jen s blízkými, s těmi se kterými mám hluboké vztahy, taková kamarádka u nás může klidně i bydlet nějaký čas.Na jednu dvě noci by u nás mohl spát i někdo cizí,ale aby se nám někdo stále potuloval domovem to bych nevydržela.Domov je pro mě oáza klidu a ticha a je to moje území,kde jsou energie,které mi jsou příjemné a domov chci sdílet jen s členy kmene:)

    OdpovědětVymazat
  17. Dobré téma, které mě už nějaký pátek trápí. Mám totiž muže s OCD a ten návštěvy nesnáší. Je pro to, aby se všichni scházeli mimo byt. Já jsem opak, krom stresu z toho, abych měla co k jídlu, mám návštěvy ráda. Řeším to tím pádem tak, že své přátele zvu když není doma a protože mám i pár návštěv víkendových, spacích, jsem ráda, že má práci jakou má a jednou za měsíc pracuje celý víkend, pro mě signál, může někdo přijet. Společné návštěvy máme výjimečně. Je mi to líto, nikdy by mě nenapadlo, že budeme mít tenhle problém, objevil se až jsme se usadili.Mrzí mě to hlavně kvůli dětem, aby si mohli zvát kamarády, až budou starší, já jsem si domů mohla přivést koho jsem chtěla

    OdpovědětVymazat
  18. tuhle jsem nad tím přemýšlela. návštěvy mě stresují, že nemám uklizeno, nemám co nabídnout... ale myslím, že my, které se tímto necháme stresovat, si za to můžeme samy.
    tím, že k nikomu nechodím, tak vlastně nevím, že všude je to stejné, ať tak nebo tak. všude je něco a je to o tom, jak se k tomu kdo postaví. třeba nechápu, proč mám utkvělou představu, že si návštěva všimne prachu na poličce (kromě tchyně), když já sama na návštěvách nic takového neřeším...

    OdpovědětVymazat
  19. S nejbližší kamarádkou se navštěvujeme stylem : vař kafe, za chvíli jsem tam :-) Jinak u nás o návštěvy není nouze.

    OdpovědětVymazat
  20. Sedem rokov je dobré číslo to opäť zmeniť (trikrát sťahovanie, rekonštrukcia, tri roky varenia na jednoplotničke, traja mi ochoreli, únavový syndróm...), hoci nás navštevovali priatelia a bolo to výkúpenie, vzhľadom na ten ťažký čas to bol pre mňa aj stres (únavový syndróm sa aj z radostnej návšetevy prehĺbil...)!!!
    Teraz už takto nejako... Lucia budem nasledovať príklad....

    OdpovědětVymazat
  21. Jednou mi kolegyně v práci řekla, že když k někomu přijde na navštěvu, tak jako první se podívá na sporák :-( a já to nechápala a zeptala jsem se proč ? Nechápu to dodnes proč tohle měkoho zajímá ? Jarka

    OdpovědětVymazat
  22. Dobrý den, Lucie, čtu Vás každý den a dneska jsem uklízela, vysávala, a hned jsem si vzpomněla na tento Váš článek... že krom toho, že uklízím i kvůli sobě, tak jakmile má někdo přijít, tak o to víc. Ale uvědomila jsem si, že to přece není proto, aby nás někdo nepomluvil nebo aby někdo koukal, zda mám utřený prach... já to primárně dělám proto, aby moje návštěva neodešla s chuchvalci prachu na ponožkách :) Jako vážně... přece by se pak pohodlně necítila ani ta návštěva a ani pak já...takže je to vlastně o vzájemném pohodlí... a já jsem kolikrát ráda, že mě to aspoň donutí uklidit jednou za čas pořádně :) Mějte se fajn, Lucka

    OdpovědětVymazat
  23. som sa našla....milujem spoločnosť múdrych ľudí, ale s mojou domácnosťou som si nie vždy istá a to bez výhovoriek - pri 3 deťoch glanc trvá len chvíľku a potom je to zase to hogo-fogo, čo predtým....myslím, že je to nastavenie spoločnosti....poriadok ako vyjadrenie úcty voči prichádzajúcemu, vítanie s chlebom a soľou....a potom, viem o všetkých rezervách, kde to u nás nie je ono a ja sa len chystám s tým niečo spraviť...takže aj lenivosť...a priateľov, tých naozajstných beriem kedykoľvek, či je upratané alebo nie....

    OdpovědětVymazat