Manýry

Včera jsme byly se Stelou na premiéře divadelního představení Hvězdné manýry v divadle Palace.

Dostaly jsme lístky od Olgy Želenské, která je principálkou divadelního spolu Háta a hraje u nás v seriálu. Sešla se nás tam půlka Přístavu a bylo to báječné. Narváno, potlesk vestoje.
Pokud se chcete pobavit, určitě na to běžte.

Domů opět vlakem první třídou.
Stojí jen o 10 korun víc než ta druhá.
Vždycky si to užijeme.

Krajiny

Najdi jeden zásadní rozdíl:

Krajina van Gogh

Krajina Andrej Babiš

Retro

Babička odjela do lázní a já jsem si na chvíli zase vypůjčila její pokoj. I s rádiem, které jsme jí koupili, aby si mohla poslouchat, co chce ona sama. Má naladěny pro mě zcela absurdní stanice, po večerech si je na chvíli pouštím a zažívám nepopsatelný pocit. Ocitám se ve světě, který vůbec neznám, mám mrazení, jako bych najednou vůbec nežila svůj život.

Zvláštní to je.

A taky se mi chce pořád spát. Považuju to momentálně za největší rozkoš.

Mimochodem - včera jsme babičce do lázní volali a celý den se jí nemohli dovolat. Už jsme měli strach. Večer nám veselá babička volala zpátky, že neměla čas vzít telefon, protože jedna holka tam slaví narozeniny.

"A kolik tý holce je?"
"Osmdesát."

Ať žijou šťastní a veselí důchodci!

Stela má pokoj (a my konečně taky)

Nové proměny bydlení (červnové číslo, které je zrovna na stáncích) otiskly proměnu Stelina pokoje.
Od prvního návrhu po poslední detail realizace uplynul zhruba rok. Spolupráce s designérkou Sašou Dýckovou byla příjemná, nikdo jsme nikam nespěchali a pak to najednou bylo.

Stely vkus je jiný než náš (resp. můj), to všechno v doprovodném článku popisuju. Nicméně její pokoj je fakt oáza a já bych to nikdy takhle do kupy nedala, protože bych neuměla sesynchronizovat všechny ty fáze a řemeslníky.

Velký dík Saše a NPB!

14

Zítra má Stela narozeniny.
Dnes párty.

Připravili jsme jídlo a v okamžiku, kdy mládež začala skákat do ledového bazénu více či méně oblečená, vzali jsme psa a zbaběle vyrazili na dlouuuuhou procházku.

Nejkrásnější na dětských oslavách je moment, kdy skončí.
Tak zase za rok.

Zas o něco chytřejší

Stela: "Mami, pojď se mnou do déemka, potřebuju si tam udělat pár svočů."
Já: "Co že si tam potřebuješ udělat?"

Opravdu jsem netušila, že když si načmáráte na ruku pár odstínů rtěnky, stínů (možná i balakrylu?), tak se tomu říká swatches. Už se ani nenamáhám průkopničit v oblasti kosmetiky. Když potřebuju krém, rtěnku, řasenku nebo něco, co mi zaplácne díry v obličeji, Stela mi to vysvočuje a koupí.

Mít dceru je prostě fajn. 

Od Kryštofa jsem se o mužském světě nedozvěděla vůbec nic navíc, než jsem věděla už předtím, než jsem měla syna (třeba už víc toho ty chlapi nemaj).

Z celé drogerie a kosmetiky už se specializuju jen fleky. Neúspěšně.

Ačkoli reklama tvrdí, že všechny jdou vyprat se zázračným přípravkem na čtyřicítku, mně nepustily ani na devadesát pětku. Co jsme to jenom za rodinu, takový fleky?!

V osmé třídě

Ještě jsem zapomněla napsat, že paní třídní učitelka mi za moje vystoupení upekla perník.
Byl strašně dobrej.
P.S. Všimněte si, jak jsem schopná v jednom triku absolvovat všechny akce do roztrhání!

Jsem v právu

Dnes mám takový public day.
Ráno jsem vykládala ve Stelině třídě, jak se píše scénář, ovšem scenáristou se viditelně nikdo z jejích spolužáků stát nechce.
A taky vyšel rozhovor v Právu.
Protože bytostně nesnáším blogy se sebeprezentací, tak vám ho sem přefotím :)

Vpich

Nikdy jsem si nemyslela, že budu schopná někomu píchnout injekci.
Natož babičce heparin do břicha.
Ale když není zbytí, naučíte se i píchat.
Důležitá je správná dezinfekce!

Víkend lehce pracovní a lehce regenerační.
To mě ba.

Zákulisí aneb scénáře v koši nekončí

Dnes porada nad novou sérií, předěláváme lehce ateliér, některá prostředí rušíme, jiná přistavujeme.
Stejně tak je to s postavami - některé končí, jiné nové přijdou.
Za 5 dní začínáme jednotlivé příběhy linkovat.
Ještě ale nemáme dovymyšleno.

 Catering.

Tady se herci a štáb stravují.

Myslím, že není co závidět.

I když dnes byla excelentní rajská!

Umění nekoupit

Co mě na Ikee fascinuje ... jsou nakupující.

Nejradši bych, kdyby mě Stela nechala sedět pár hodin v instalaci a já si je mohla ještě víc prohlížet a poslouchat, o čem všem se baví. Jenže Stela chce, abych si taky prohlížela. Abych taky nakupovala. Po poslední návštěvě si myslím, že je umění spíš nekoupit. Vždyť je to všechno tak levný! A hodilo by se nám to. Jenže po zaplacení mi to vůbec levný nepřipadá a při vykládání doma se zděsím, kolik zase táhneme zbytečných krámů. 

Nejradši mám Ikea food, protože všechno sníme a nemusím přemýšlet, kam s tím. Přece do bříška!

Minulý týden v Show Jana Krause mluvil Kraus s Jakubem Prachařem o Ikee jako o domu, kde se pohádá i ta nejšťastnější dvojice. Prachař měl dokonce nápad, že kdyby byl právníkem, tak si pronajme uvnitř nějaký malý stánek a udělá z něj Rozvodnu. Bylo to naprosto trefné.

Tentokrát jsem taky byla svědkem hádky manželského páru přímo u oběda. Stačilo by si to zapisovat a mám scénář. Myslím, že si nákup zde užijou jen tlupy kamarádek nebo gayové. Echt chlapům bych venku postavila nějakou záchrannou stanici.

Kdysi jsme chtěli v Ikee točit jednu hádací scénu do filmu, ale ukázalo se to jako nemožné. Protože filosofie tohoto giganta je založena na štěstí. Zboží z Ikea z vás udělá šťastné lidi.

Na spoustu žen to funguje.

Závidím.

Zrcadlo

Po třinácti letech od nastěhování máme konečně nad umývadlem na wc zrcadlo!
Rostliny v něm jsou živé.
Dlouho jsem hledala nějaké, které by se sem hodilo.
Je to příjemná změna.