Dvě čistá okna

Umyto.

Víkend lehce pracovní. Uklízeli jsme venkovní skříně, ve kterých je všechno od klece pro hlodavce po pneumatiky. Jednou za rok se to prostě musí vytřídit, jinak už tam další věc nenacpeme. Vždycky si vzpomeneme na slova našich architektů, kteří nám říkali, že pokud si necháme udělat sklad - místnost, bude plná taky a ještě k tomu navěky. 

Vytřídila jsem taky 120 l pytel bot a bund, odjely do charity.

A vrchol všeho: umyla jsem dvě stropní okna, která vedou na půdu. Práce na půl hodiny, ale přemluvit se k tomu! Původně měla být skla mléčná, ale ve sklenářství to spletli. Byli jsme rádi. Nad nimi jsou průhledné střešní desky, abysme měli v chodbě světlo.

V sobotu opět střet se sousedem, se kterým se nemůžeme shodnout na podobě stromové clony mezi našimi zahradami. Stromy (jehličnany a habry) jsme sázeli, když jejich parcela byla ještě prázdná a mysleli jsme si, že každý soused za to bude rád. Tak ne. My jsme punk, chceme stromy sice redukovat a zkracovat, ale přirozeně (zachovat kuželovitou korunu habrů), soused chce zarovnaný nízký živý plot. Takže v sobotu jsem jeho zahradníky zachytila v půlce "díla", kdy už měli část stromů uřezaných. Narovno. A divili se, proč mi to vadí, když to za nás platí soused. Takže jsme vzali psa a šli do Říčan k rybníku na panáka. 

Příští týden akce spojené s Jednou rodinou. Zítra jedu na focus group do Mostu, v úterý na obhlídku nových prostředí. V neděli do Letňan na akci, kdy se náš seriál spojil s pomocí pro maminky samoživitelky. Jinak psaní nové série. 

Výstavy v DOXu

Tak hlavně jsme šli na Krištofa Kinteru. Sleduju ho už 20 let, kdysi byl hostem Noci s Andělem, pro kterou jsem psala scénář. Od té doby jsem několikrát byla na jeho výstavách. Baví mě. Před 11 lety jsem o jedné jeho výstavě napsala příspěvek Fascinace modrou igelitkou a následně další příspěvek Záchvat smíchu. Když to shrnu, líbil se mi jeden jeho obraz a můj táta mi ho vyrobil a poslal. Viz fotka níže. Skvělý, jak tu mám všechno zaznamenané.

I tentokrát byla výstava skvělá, ideální je dojet výtahem do nejvyššího patra DOXu a pak scházet dolů. My měli s sebou babičku (90), je to sice čiperka, ale výtah je výtah. Všechno se nám líbilo, kolikrát jsme se opravdu hodně zasmáli. Ale když vezmu další 2 výstavy, které tam probíhají (vlastně 3), tak musím říct, že ty mě překvapily daleko víc. Zasáhly. O tom napíšu níž, pod fotky.

Další výstava byla Tomáše Měšťánka, kterého jsem do té doby neznala (už nežije), ale zasáhla mě syrovost jeho obrazů. Co žil, to maloval. Je skvělé, že k výstavám už patří i dokumenty o umělcích, které jsou jejich součástí. Spoustu věcí totiž dořeknou a návštěvník (já) pak získá ucelenější dojem o životě a díle. TM byl dobrovolným putsiderem českého uměleckého prostředí. Krásně o něm v dokumentu mluví i jeho žena. Dva roky si spolu vykali a po dalších třech spolu začali "něco mít". Obrazy umělce Měšťánka se mi líbily tak moc, že bych si přála nějaký vlastnit. 

Třetí velkou výstavou je Bolest těch druhých, na kterou budu muset přijít ještě jednou, protože zbytek rodiny už na mě hladově čekal. Opět tam jsou simulační instalace, takže máte možnost na sebe nechat válku působit. Doporučuji číst i popisky u jednotlivých částí či autorů, je to silné. A bolestivé. Žijeme si v přepychu, když se na válku chodíme jen dívat do galerie. 

Pokud s vámi nějaký z mých příspěvků souzní, budu ráda, když mi necháte komentář. Ale klidně můžete napsat, ať s tím jdu do háje.

Nakrm mozek

V pátek ráno jsem zjistila, že se přede mnou otevřely nádherné tři dny samoty a volna. Původně jsem měla psát scénář, ale nedostala jsem podklady. Co teď? Rozhodla jsem se, že čas vyplním sebevzděláním. Měla jsem hroznou potřebu do sebe nasoukat filmy, podcasty a dokumenty, které z nedostatku času odkládám na někdy. 

PÁTEK:

* Dočetla jsem knihu Život s panikou od Alžběty Bublanové, kterou jsem začala číst ve vlaku. Zajímavá knížka pro toho, kdo někdy bojoval s panickou atakou. Nebo pořád bojuje. Jako ona. Jako já.

* Ve videotéce Netflixu si vybírám severské filmy, které se obtížně hledají a jen tak na ně nenarazíte. Dám si do vyhledávače "svenska" a vyhodí mi to nabídku. Zásadně koukám na filmy v původním znění s titulky. Švédština je blaho. Bez ní by to byla jen půlka emocí.

JJ+E - neskutečně jiný film o první lásce

Stockholm East - rodinné drama, seversky zpracované. Učebnice scenáristiky. Krásné interiéry i exteriéry

* Podcasty. Kombinuju politiku s osobním růstem, online podnikáním a vším, co cestou potkám

5:59

Jak na reklamu a sítě

Tvůrcast

SOBOTA:

Dvě hodiny s Giou v lese. Nepotkaly jsme živou duši, trochu jsem se bála, protože všude bylo rozryto od divokých prasat. Gia lítala po lese jak kamzík.

* Zkouška umění - film ze zákulisí přijímaček na AVU. Svět sám pro sebe. Pro většinu mých přátel absurdní vtipná záležitost, pro mě realita, kterou miluju. Mmch kviff.tv nahradila platformu Aerovod, za 55-80 Kč si můžete půjčit film na týden, za 120 stáhnout navždy nebo mají měsíční předplatné v ceně jednoho lístku do kina

* Smolný pich aneb pitomý porno - mimořádně aktuální film, který otřásá společenskými i kinematografickými konvencemi. Vítěz Berlinale 2021. Pro mě spíš hra s trpělivostí, absurditka, mezi jejíž začátek a konec je vložena hodina nudy. Hlavní hrdinka pořád jenom chodí po ulicích, takže nabývám pocitu, že to má domů i do školy strašně daleko a nejezdí tam MHD, přeskakuju.

* Artyčok.tv/Veronika Bromová - pokud neznáte tv Artyčok, určitě mrkněte. Jsou tu portréty umělců a kurátorů, od Veroniky Bromové jsem se dostala k dalším jménům, která jsem znala jen jako jména a teď za nimi vidím i lidi

* Na volné noze - jejich podcasty poslouchám všechny, tentokrát jsem si dala finanční sebeřízení freelencera. Jsem klasickej umělec. Nic moc neřídím, prostě žiju. A pak se kolikrát divím

* Tvůrci v praxi - youtubová videa s Bohdanou Goliášovou, která radí malým tvůrcům, jak podnikat a nezkrachovat. Bohdanu sleduju dlouho, znám všechny její příspěvky a podcasty, ačkoli nejsem rukodělný výrobce, hodně jejích rad mi už pomohlo

NEDĚLE:

Gia mě budí v 5:50. Svítá. Vyběhne na zahradu a štěká. Bojím se, aby nevzbudila sousedy a zaženu ji domů. Opravuju scénář seriálu podle režijních připomínek. Jdeme s Giou ven, potkáváme psa Otíka, taky moc neposlouchá a taky je z útulku.

* pitch - odborný podcast, spíš pro filmaře, nevím, jestli by vás bavil, mě jo

* Talkflow - slovenský podcast s designery, tentokrát s designérkou, která žije na Bali a pracuje na dálku. Tyhle rozhovory mě moc baví, odjet na víc měsíců pryč a normálně tam pracovat, to je můj sen

* Rosteme

A JEŠTĚ TIP:

* Kongres ženského podnikání - začíná zítra, vše online, přihlásit se zdarma a inspirovat se, můžete i vy!

Cordoba: Centrum současné tvorby Andalusie

Jeden den jsme výletovali do Cordoby. Město malebné, úzké uličky, katedrála - mešita, most a tak. Ráda se na to podívám, ale galerie je galerie. Miluju tyhle moderní prostory z betonu a plechu, vzdušné výšky, zajímavé umění. To je můj ráj, sem bych si potřebovala nastěhovat stůl, židli a postel.

Miluju pobývat v instalaci, ve které se stávám její součástí, promítá se na zem, na zeď, přes záclony, šikmo ... a já jsem uvnitř toho. Měli tam jen dětské židle a ty jsem nechtěla rozsednout, ale jinak bych tam vydržela půl dne. I tak jsem tam asi byla dlouho, protože mě chodila kontrolovat paní, co tam hlídala. Tady vždycky cítím, jak slova jsou málo barevná a ohebná, že bych potřebovala být součástí tvorby, která je vjemová.