Sváteční

den jsme oslavili pečením cukroví. Nebylo teda nic moc, protože kupovaný linecký těsto. Měla jsem to pro Tobíse připraveno spíš jako tvoření, protože chce pořád něco vyrábět. Nakonec jsme to šoupli do trouby a snědli. Jen my dva. Ostatní pohrdli.

Dnes k běžnému úklidu ještě okna, snažím se paní Malinový pomáhat, ale občas se zašiju do pracovny (teď). Udělám oběd a pak kávu. Je to člen rodiny. Ví o nás spoustu věcí a mně je to úplně jedno. Mrzí mě, že Stela po mně tuhle jednost nezdědila, protože se s ní žije líp. Zodpovídám sama za sebe a zpovídám se sama sobě. Umím být na sebe i zlá nebo drsná, ale když mě soudí někdo jinej, tak mě to nerozkládá. A nikdy nerozkládalo. Když jde teda o mě osobně. Když jde o moji práci, tak tam je samozřejmě situace jiná. Ale taky mám určitý mantinely, za který nedokážu jít ani kvůli honoráři. Můj muž říká, že jednou na tu svoji pravdu zhebnu :)

Štěpánku, na nikoho se nepovyšuj!

A před nikým se neponižuj!






2 komentáře:

  1. Já doma zase slyším: "Tebe ta zodpovědnost jednou zahubí". Jsem účetní, OSVČ a problémy druhých si "přetahuji" na sebe. Krásně jste s Tobísem tvořili!

    OdpovědětVymazat
  2. Třeba Stela k tý jednosti ještě dojde. Je to i věkem a životníma zkušenostma, já se k tomu propracovávám teprve teď v šestatřiceti. Jinak my máme pana Maláta a ten o nás ví taky všechno. A je mi to jedno :-) ale musela jsem si na to zvyknout, ze začátku jsem uklízela, než měl přijít.

    OdpovědětVymazat