Šestý pád je o mně

V posledních týdnech podstupuju sebeaudit, protože vůbec nevím, co bude s mojí prací.
Mám rozepsané dva seriály, napsané tři celovečerní filmy, do konce června odevzdám knihu.
Naprostou většinu z toho nemám zaplacenou.

Veškerá příprava, natáčení, vyjednávání … prostě všechny fáze se stopnuly, nebo dokonce vrátily někam na začátek nebo až do pravěku.

Možná v září nastoupím na VŠ učit scenáristiku, možná ne.

Přemýšlela jsem, jestli nejít úplně mimo obor, ale to bych byla nešťastná.

Navíc jsem v normálním životě nezapojitelná, nezaměstnatelná.

A psaní opustit nemůžu. Miluju ho. 

Takže se rozhlížím po sítích, sleduju, co dělají jiní, a čím se živí moji kolegové. 

Zjistila jsem, že se hodně lidí přesunulo do online.

Kurzy, webináře, copywriting, social media, konzultanti, lektoři ...

Tak se tím probírám a objevuju siedmy svetadiel.

Z některých kurzů tvůrčího psaní jsem naprosto jurodivá. 

Za tohle opravdu dávají lidi peníze?

Je možný matematicky vypočítat, jak napsat knihu?

Já to teda určitě neumím. 

Fakt se dá naučit psaní scénáře po skypu?

Zajímavý. A netušený možnosti se otevíraj.

Pomalu dávám dohromady svý know-how a buduju web.

Třeba bude o mý psaní nebo koučování zájem.

Nebýt koronaviru, jedu pořád po svý dálnici.

Teď je načase hodit blinkr a odbočit. I když cesta asi povede křovím a černými lesy.

Těším se a taky trochu bojím.

Jsem do toho tak zahryzlá, že nemůžu večer usnout, v noci se budím (ale ráno bych spala klidně do deseti). 

Zvláštní čas to teď skrz naskrz je.