Dnes bez fotky

Začínám třetí týden marodění.
Takhle dlouho mimo provoz jsem nebyla ani nepamatuju. Snad ani po operaci ne.
Půl dne spím, v druhý půlce se snažím dopiplat scénář, který v pátek musím odevzdat. Když neodevzdám, šance bude zase až za rok. Na to moje vnitřní já neslyší.
Bůhví, co bude za rok.
:-)

Až do konce jsem přečetla jen jedinou knihu - Chirurga od Petry Dvořákový. Nicméně na její Vrány se nechystám, jakkoli jsou z nich všichni nadšení. Bezvýchodnost mě ochromuje.

Mějte se všichni hezky a zdravě!


Ležím

Už nemluvím vůbec.
Dnes u doktora.
Zánět průdušek.
Ležet!
Napůl ležím, napůl sedím a píšu.
Do konce února musím odevzdat scénář filmu.
Deadline.

Konverzační, lehce intelektuální německá komedie
Začíná tím, že nastávající otec rodině řekne, že chtějí dát miminku jméno Adolf. Způsobí to rodinný poprask, kdy se otevřou léta neřešené problémy.
Líbilo.


Místo lázní



Moc vám všem děkuju za tipy na ozdravnej víkend.
Schovám si je na jindy.
Nakonec jsem se rozhodla, že se za ty peníze spíš půjdu dovzdělat na kurz, který nutně potřebuju. Moje hlava ho potřebuje.
Chci zjistit, co všechno mi můžou nabídnout sociální sítě. Připadám si hrozně zaostalá. V hlavě mám projekt, který se snažím krůček po krůčku dávat dohromady, jenže mi chybí právě lepší orientace a možnosti, jak se pohybovat na sítích. 

Vlastně se to týká i mého blogu, který píšu 9 let a chci se někam posunout (a vzít vás s sebou, pokud budete chtít). Už na začátku jsem odmítla dávat si na blog reklamy, stejně by mi nezaplatily tu spoustu hodin, který psaní věnuju. Blog beru jako rodinnou kroniku a nechci ji prošpikovat aviváží, slevou na svíčky nebo pojištěním.

Druhá věc je, že všichni psavci a kreativci se snaží zpeněžit každý slovo, který napíšou, a někteří z nich občas čórnou téma na mým blogu, kde jim ho pěkně zadarmo naservíruju. 
To už mě moc netěší.
Jenže inspirace je zadarmo, na tu nikdo nemáme autorský právo.

Takže se s tím vším teď v hlavě dost potýkám a chci slyšet hlas těch, které považuju za špičku v oboru a ještě jsou mi velmi sympatické.
Tyhle dvě dámy spolu napsaly moji momentální bibli Jak na sítě. Pustila jsem si několik jejich rozhovorů na podcastech a přihlásila se na kurz.
Pokud zjistíte, že ho taky velmi potřebujete, budu ráda, když se připojíte. Ale nebojím se jít ani sama :)
Volná místa hrozně rychle mizí, info zde: https://www.jaknasite.cz/skoleni/

Chřipka je na pomalém ústupu, hlasivky to asi odnesly nejvíc.
Pořád skřehotám.

Podcasty

Mám chřipku.
Jdu maximálně z postele do kuchyně a zase zpátky. Nemluvím, sípu, všechno mě bolí. Uvidím zítra, jestli se to zlomí, jinak budu muset k mudr. To mě děsí, těch lidí tam.
I. mi upekl bábovku s vaječným koňakem. Je nádherně vláčná, takže mě v krku neškrábe, ale hladí.
Stela je s kamarády v Miláně, v krásným bytě přes airbnb. Podědila po mně tuhle vymetací vášeň.



Díky chřipce jsem objevila podcasty.
Teda takhle - vím o nich dlouho, ale nikdy jsem si nenašla čas se jimi trochu probrat a nějaký si vybrat. Teď to doháním. Je to naprostá paráda. Ideální společník, když si chcete příjemně zkrátit čas třeba při jízdě metrem, cestě autem kamkoli, při vaření, žehlení, u vyřizování mailů … i teď poslouchám.


Můj problém je, že nemám ráda audioknihy. Miluju rozhlasový hry, dramatizace, ale nikoli čtení knihy jedním člověkem. Nezvykla jsem si na to. Když knihu čtu sama, můj vnitřní hlas zní jinak. 

Pokud netušíte, oč v podcastech jde, trocha osvěty (čerpám z webu www.pavelsima.cz, který provozuje nejlepší podcast o marketingu):

Podcast je pravidelný audio nebo videopořad na specifické téma, 
který můžete poslouchat kdykoliv se k němu dostanete.



Když jsem slovo podcast slyšel poprvé, absolutně jsem si nedokázal představit, jak zásadní vliv na můj život v následující dekádě toto médium bude mít. 
Pokud byste podcasty poslouchali jen při dojíždění do práce nebo do školy, tak (podle délky dojíždění) naposloucháte za 1–4 roky ekvivalent přednáškové látky jednoho bakalářského studia. Když si z poslouchání podcastů uděláte rutinu i při umývání nádobí, zvedání činek, cest autem a okopávání zahrady, můžete za život „nastudovat“ desítky dalších oborů. 
Získáte tak brutální náskok na trhu práce před vašimi vrstevníky, aniž byste museli obětovat jedinou minutu ze svého volného času.

Už zase já:
Podcasty mají různou úroveň, většinou jsou to rozhovory, ale najdete i samomluvící hlavy a vůbec to nemusí bejt špatný.  Témata jsou fakt různorodá: literatura, psychologie, rodina, děti, byznys, sebedůvěra, jak začít podnikat, bizarní zážitky, brouci, halloween … když řádně zaguglujete, určitě najdete to svý. Své podcasty už má i zpravodajství, rozhlas, rádia … je to zkrátka fenomén.

Stopáž od dvou minut do několika hodin, úroveň zvuku kolísavá. Nejdůležitější je pro mě úhel pohledu samotného autora podcastu, přistihla jsem se, že pokud se mi líbí, pak může mluvit klidně o kravinách. Ty totiž bývají v nabitým dni osvěžující.

Pro inspiraci:
https://www.audiolibrix.com/cs/Podcast/930/ulet .... tohle je fakt úlet, paní čte svoji knihu, rozhodně oceňuju její odvahu!

Budu ráda, když mi napíšete, jakou zkušenost máte s podcasty vy, dávejte i tipy.

Nevylučuju, že ve změnách, které pro tento rok plánuju, může i tohle částečně být moje cesta.

Zpátky do postele.
Vyčerpávající příspěvek.
Určitě i pro vás.



Tip pro mě

Chci vás poprosit, jestli nemáte tip.
Ráda bych odjela na nějaký cca 4 denní relaxační pobyt, protože zase začínám mít upsanou ruku.
Chtěla bych hezký prostředí, nemasovost, masáže, zábaly, spíš rodinná atmosféra, pěknej pokoj, dobrý služby. Hlavně výběr z masáží, ne nějakej povinnej balíček.
Pokud máte zkušenost, hrňte to na mě.
Díky moc!

V novém čísle MB zajímavé interiéry a můj druhý fejeton o stěhování.

        



Staříci



Výbornej, silnej, potřebnej, i když smutnej film.
Černej humor.
Vítěz Cen české filmové kritiky.
Spravedlnost a nespravedlnost. Nezapomínat.

V kině jsme byli asi nejmladší.
Bohužel.




Doma


Tenhle týden je (a bude) takovej domácí. Hlídám Tobíse, ten je nemocnej, a ve volných chvílích píšu.
Dnes v noci se vzbudil asi desetkrát, ale zase to má hrozně pozitivní vedlejší účinek. Daří se mi v těhle ne/bdělých chvílích vymejšlet pokračování příběhu, kterej píšu. 
Včera ráno jsem dokonce musela hned k pc a sypat to do něj, protože jsem měla v hlavě story i s dialogama. Směju se u toho. Ale to ještě není záruka, že se bude smát taky někdo jinej.

Scénář je vlastně takový nic, dokud ho někdo nenatočí.
S tím se i po letech špatně smiřuju, tak tentokrát jsem to vymyslela trochu jinak.
Uvidím, jestli mi můj plán klapne.
Zatím tajemno.

Tři

Z událostí posledního týdne určitě byly nejdůležitější Tobísovy narozeniny.
Líbí se mi, jak všechny naše oslavy jsou takový domácí, obyčejný, žádná párty s programem a rachejtlema. Na to mě moc neužije. Vůbec neužije.

Do konce února musím dokončit scénář k filmu, třeba se na rozdíl od těch dalších dvou, co jsou ve frontě u producentů, natočí. A třeba taky ne.
Ale v hlavě mám tenhle termín a navíc mě to hrozně baví psát. Až příběh uzavřu, určitě se mi bude stýskat.