Každou noc se mi teď zdají fantasmagorické sny s reálným základem. Jeden za druhým. Běží jako filmový pás. Vzhledem k tomu, že přes den zažívám u psaní něco obdobnýho, ráda bych měla aspoň v noci klid. Jenže nevím, jak to zařídit.
Zítra je poslední možnost vidět výstavu Helmuta Newtona v Sovových Mlýnech. V první místnosti je na stropě umístěné zrcadlo a pod ním postel. Je tam vzkaz pro návštěvníky, aby se vyfotili. Pohrála si tam nejen Stela, ale i různí pánové. Dámy ne.
Po výstavě káva v klubu AVU, kde pracuje Stely kamarádka. Kafe jsem nevyfotila, ale záchody jo. Ty byly mnohem zajímavější.
Milá Lucie, sny jsou prý pro naše duševní zdravý výborná věc.Jednoduše řečeno, to, co si neodzijeme v realitě, odzijeme si ve snu. Miluji váš blog.Sleduji ho od uplnych začátků a moc mě baví.
OdpovědětVymazatOpravuji zdravý na zdraví.Omlouvám se za češtinu.
OdpovědětVymazatDěkuji velice, to jste mě potěšila!
VymazatVýstava je moc zajímavá. Do Prahy jsme se tentokrát nedostali, škoda, že není i jinde v ČR.
OdpovědětVymazatZáchodky mnohde bývají zajímavější než lokál samotný :-)
Krásný svátek.
Jitka
Přesně tak!
VymazatByla jsem, líbila se, nefotila se.) Jen je to jako s filmem, když čte člověk knížku. Četla jsem Newtonův životopis a dala si spoustu věcí do kontextu, což ten, kdo jde "jen" na výstavu nemá šanci udělat. Ale to je asi normální a vizuálně je to supr.
OdpovědětVymazat