Jsem tu.
Cesta byla báječná, díky za optání.
V celém nadstandardním vagonu byly jen dvě místa bez protisluncové rolety.
Jedno bylo moje.
Poprosila jsem stevarda, jestli by mě nemohl někam přesadit, že mám alergii na slunce, ale prý nemá kam. A že je přece docela fajn nastavit tvář slunečním paprskům. Proč teda všichni ostatní mají rolety stažené až dolů, když je to tak fajn? Nakonec mi bylo vysvětleno, že když mám nadstandardní požadavky, mám to řešit už při koupi jízdenky. A když kupuju přes internet? Můj problém.
Takže jsem po pěti hodinách jízdy (zpoždění), kdy jsem střídavě stála v chodbičce před záchody či si přikrývala hlavu novinami, vystupovala s depresí, úžehem, úpalem, zpocená a s úzkostí. Celou dobu jízdy si mě ostatní cestující prohlíželi, leč místo si nikdo viditelně vyměnit nechtěl.
Naštěstí se umím rychle oklepat a nenechám si zkazit Bratislavu.
Bydlím v úžasný ulici, kde je několik kaváren, pizzerie, staré kino, galerie, ale ani jedna prodejna potravin. Po kilometru chůze jsem jednu našla, tady kupodivu nefungují vietnamský večerky jako u nás. Nemůžu se rozhodnout, jestli je to dobře nebo špatně, ale aspoň tu nemají ty jejich ohyzdné výlohy.
Tak jogurt a dobrou!
Jedna by mohla byť ešte stále priamo pred obchodným domom Tesco na Kamennom námestí a to Delia a samozrejme v Tescu:-), pasážou z Grosslingovej od starého gymnázia, len to je to, že som tam sto rokov nebola!
OdpovědětVymazatTeď už bude jen pohoda.Těším se na reportáž.Hezký večer.JP
OdpovědětVymazatJej. Tak to teda byla pekelná a lapálie. Jen teda píchnu do vosího hnízda: - zeptala jste se na celý vagón (kupíčko, čtyřku) jestli by si místo někdo vyměnil, nikoli proto že jste hódobožová panička, ale protože máte tu alergii? Chci tim říct, že já na takové jednání zvyklá nebyla, ale teď když něco potřebuji, tak se prostě zeptám. Vždycky si říkám, v nejhorším mi řeknou ne nebo radši neřeknou nic. Málokdy se setkám s negativní reakcí, naopak, většinou se vždycky někdo najde a pomůže. Je mi 33, praktikuju to tak od mých 22 let a jsem překvapená, že je svět docela hezké místo. Myslím tím, nejde jen o jiné místo ve vlaku, ale i o "lepší" práci - šéfe, chci dělat tohle, jde to? Ne? Proč? -, pomoc při studiu, vztahy s okolím, atd. atd. Nicméně musím říct, že jsem se to musela naučit, člověk odchován na liberalismu, nebo jak to říct - starej se sám o sebe stylu - na tohle není zvyklý a přiznávám, nebylo lehké takovýhle styl komunikace se naučit, nebo získat. Někdy je dobré fungovat v hierarchii (zeptat se a řešit s průvodčím), ale víc a víc se mi zdá že fungujeme spíš v systému pospolitosti a hyearchie je jen takový příjemný bezpečný přístav. No, nic, hezky pište a mějte se pěkne. Zdraví Eva z Trondheimu
OdpovědětVymazatTak to jsem si z ohleduplnosti netroufla. Moji prosbu slyšela natřikrát půlka vagónu a opravdu jsem nechtěla nikoho uvést do trapný situace. Dobrovolně by si tam nikdo nesedl, věřte mi. A jinak ano, svět je skvělý místo, i když si fleky na tváři léčím ještě dnes :) Taky zdravím!
VymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatA dál už to bude jenom příjemný, tvůrčí a pokud nečekanosti, tak radostně objevné. Doufám.
OdpovědětVymazatMy jeli čtyři hodiny s rozežranými dětmi do Prahy v otevřeném kupé. Ti, co seděli blíže, to psychicky nevydrželi a raději stáli v uličce u business kupé. Jako fakt mazec. Do Prahy jsem přijela úplně rozhozené. Ale pak už to bylo jen super. Tak přeju nádherný pobyt.
OdpovědětVymazat