Tisk

Dnes jsem náhodou zjistila, že reportáž od nás z domova už vyšla. Moje psychologie/září.




Vířivka v Bratislavě

Miluju knihkupectví Martinus.
Nádherný prostory, dvě patra plný knih a dvě kavárny nad sebou.
Vždycky tam jdu, resp. jdeme - s Adrianou.
Ukazovala jsem A. české autory - a našla sebe!
Ale nekoupila jsem se. Mám se.








100 rokov dizajnu


Vstup na výstavu 100 let slovenského dizajnu je (nechtěně) ukázkou normalizačních let. Pobavily mě bakelitové dveře se starými plakáty a před nimi dva staré popelníky na noze. Pak vyjdete tři patra po nebezpečně vyšlapaných schodech (zčásti staré linoleum, pod ním už nebezpečně se drolící kamenná podlaha) a jste tam! V jiném světě. Toaleta bohužel žádná, zato vstup zdarma.
Výstava připomíná výrobky, které jsme měli všichni doma, protože tenkrát nic jinýho nebylo. Zajímavý je, že dneska je všeho habakuk a stejně máme ty domácnosti podobný. Díky Ikee, Tchibu a dalším velmocem. 
Ale plakáty jsme dělali úžasný! Výtvarná díla. Však se taky dnes dražej za velký peníze. Srovnejte je s dnešní produkcí. Tam je jasně vidět rozdíl mezi uměním a komercí.




Uvnitř

Hodně zážitků, málo času na jejich vstřebání.
To je Bratislava.

Byt je opravdu v centru, všude chodím jen pěšky. Už znám i zkratky.
Na pavlači se mnou sousedí ještě byt majitelů + 1 další byt. Všichni jsou mladí a mají tu pohodičku.
Byt je krásný, domyšlený do detailů, jak je tu málo věcí, tak jsou tu cítit různé vůně. Dřeva. Mýdla. Kávy. Je to skvělý byt na dovolenou, ale žít bych takto nemohla. V kuchyni se nesmí položit nic mokrého, horkého už vůbec ne. Na podlaze je vidět každý smítko. Všechno dělám s velkou opatrností, abych něco nezničila. Zítra přijíždí I., bojím se, že je na tento byt moc velký, hlučný a neminimalistický. Uvidíme.
Mám tu krásný čas.