Protože jsem placená jen za to, co vlastnoručně napíšu, musím konstatovat, že tento týden, nejspíš i týdny minulé jsem si nevydělala ani na slanou vodu, resp. na žádnou vodu. Ale to tak prostě je.
Každý den nějaká schůzka, či schůzky. Nejradši mám pracovní, kde se něco konkrétního řeší. Například ve čtvrtek jsem byla s producenty Karavanu na obědě v závodní jídelně. Mezi kotletou v mrkvi a mladých kapustičkách jsme si stačili říct tolik věcí, že ani nevím, jak závodní jídlo vlastně chutnalo.
Co mi dělá největší problém, je sebeprezentace. Řeknete si: kecá. Ale je to tak. Nechci se fotit v cizích šatech s cedulkou na zádech, aby se daly vrátit, a poprosila jsem, že nechci křest knihy.
Bojím se, že by na mě lidi koukali a já bych byla děsně nervózní.
Scenáristi jsou tvorové zalezlí v dírách a ven se nám nechce.
Pak jsem taky hlídala Tobíse.
A taky trochu babičku (86), ale ta se hlídá dobře, když ji posadím do kavárny ke kafi a likéru.
Home office je u nás doma snad nepřetržitě.
Dobrý den, paní Lucie.
OdpovědětVymazatBrýle Vám sluší, jste in.
Otec a syn si jsou hodně podobní.
A Vy jste moc skromná. Měla jste se na křestu s knihou chlubit.
Termín 2.4. se blíží. Určitě bude mít kniha úspěch. Moc Vám to přeji. S pozdravem Miluše.
...Lucie jste pěkná ženská tak se prostě ukažte, spisovatelky by to měly dělat, držím palce ať to před lidma zvládnete a pěkný jaro vinšuju :-)
OdpovědětVymazatjarka
Luci,udělej křest v Říčanech v oblíbeném knihkupectví! Iveta
OdpovědětVymazatDámy, pokud si knihu někdo koupí a bude kniha č. 2, pak o křtu budu uvažovat. Iveto, v Říčanech už bohužel knihkupectví není :)
OdpovědětVymazat