sobota 9. února 2019

Víkend


Poslední dny hlavně píšu, venčím Cherry ve sněhu a včera jsem se šla dát vyfotit.
Nejdřív jsem myslela, že si objednám fotografa a vizážistku, abych měla fotky, který zase budu moct používat deset let a budu mít klid.
Nakonec se mi do toho vůbec nechtělo pouštět, takže jsem šla do místního foto ateliéru k pánovi, který fotí svatby a plesy a mimo to má krámek s galanterií, vlnou, záclonami a tak. Sympatické.
Snad bude aspoň jedna dvě fotky použitelné, retuš něco odsaje, ale proč se stylizovat do někoho, kdo nejsem. Fotku potřebuju do knihy, která vyjde 4.4. a jmenuje se Vířivka.

Víkend bude psací a sportovní (přenosy v tv, kulisa).

Ještě pár vět k předminulému příspěvku.
Už jsem zvyklá na soudy, celkem mi nevadí, kdyby vadily, píšu jinak. Neupřímně, časopisecky. Jenže kvůli tomu blog nemám. Je to jednak moje rodinná kronika a pak taky psychoterapie, kdy hledám odpovědi na své vnitřní otázky apod. Vy, kteří píšete, víte.
Jakmile se ale v komentáři objeví zlé výrazy typu, že jsem nechala vymlátit dceřin pokojíček, tak vím, že tady nemám problém já. Mimochodem pokojíček je pořád skvělý, zabrala jsem si ho pro sebe (když Stela není doma). Když je doma, tak jí ho samozřejmě čestně vracím.
Pokud někdo nabyl dojmu, že mé ubohé dítě zůstává samo někde v garsonce a je opuštěné, tak fakt ne. Ale děkuji za starost. Shrnula bych to asi tak, že je velkej rozdíl, když máte dítě s uměleckým nadáním a bez. Mám oba druhy, takže porovnávat můžu. Všechno mluví ve prospěch toho "bez". 
Je to obrovskej rozdíl ve všem. Ve vnímání světa, sama sebe, okolí, v praktičnosti života především.
Ale zřejmě už o tom moc psát nebudu.

Tak hezkej víkend všem, bez rozdílu!

18 komentářů:

  1. Lucie, prosím piště! Děti mám těsně před pubertou, ale vaše trable se S. mi dávají naději, že zvládnout se dá všechno. S. držím palce, aby byla postupem času čím dál víc spokojenější.
    I.
    PS: 4.4.? Tak to mám dárek k svátku jistý...

    OdpovědětVymazat
  2. Ty komentáře o pokojíčku a spol. mě překvapily svojí kultivovaností, byla v nich vidět schopnost slušně formulovat, nebyly to žádné výkřiky, zlé sliny - aspoň já je tak nečetla. Připadá mi, že tenhle blog vytváří celkem svobodné a kultivované prostředí - asi že jste taková vy sama, Lucie (radši vykám, byť jsem bloger tak dlouho, že pamatuju časy, kdy jsme si všichni radostně tykali).
    A pro mě je to jasnej důkaz, že to vytváříte i jinde a jindy, takže věřím a jsem přesvědčená, že všechno ve vaší rodině je na dobré cestě. A to jí taky přeju. Díky, že můžeme jen letmo přes blog nahlídnout. Je to fajn, čerstvé a obohacující.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Koukám na to, aha, to není reakce na komentář pod blogem, ale přišlo mi to mailem, myslela jsem, že to pisatelka dala i na blog, ale ne. Tyhle reakce jsou naprosto v pohodě, nad tím bych se nepozastavila.

      Vymazat
    2. Jo takhle. No,když někdo neznámý nutně musí poslat mail, tak to už je hodně zasažen...

      Vymazat
  3. Lucie, od dob dospivani syna vim, jak boli zoufalost. Vydrzte. A ty reci chytrejch ..... jojo radit mi taky umel kazdej .... no, proste se to taky musi vydrzet. Nebo poslat tam, kam reci tech chytrejch co neprozivaji to co vy patrej. Zvladnete to, protoze jste do dcery vlozila lasku a sebe a verte, je to tam. Uvidite!

    OdpovědětVymazat
  4. Já se těším do Vířivky!!! Koupím hned :-) Co se týče dětí, jsou některé tzv. "sebeurčující"
    osobnosti. Byla jsem taky (je dobré to nezapomenout- už pro mé vlastní dítě a jeho pochopení). A nikdo mi tedy tenkrát pokojíček nerekonstruoval.. Chcete držet mladou dívku, která chce zažít svobodu a trochu nezávislosti, v jejím pokojíčku a vyprávět jí o tom..?? Je fajn, že si to mohla zkusit na vlastní kůži. Pro rodiče je to sice v mnoha ohledech náročné řešení, ale v danou chvíli možná jediné schůdné. Tak ať z toho nějak elegantně vybruslíte, už "jen" pár let a je to cajk..Světlana

    OdpovědětVymazat
  5. Luci , zdravím po delší době... hledání identity Gabriela mi dalo taky v určité době zabrat... nemusí se jednat jen o umělecky založené jedince, stačí , že je jakkoliv excentrický a to hledání je pak o něco složitější... máme to za sebou, nakonec pomohla otevřená komunikace... řekli jsme si, že doma nic už řešit nebudeme... šli jsme do kavárny a dohodli jsme se, že na rovinu vysypeme jak ten problém cítíme, co komu vadí, co očekává, co nesnáší, co si myslí, že by mu pomohlo atd Koukala jsem co z něho lezlo, jak jsem ho najednou viděla úplně jinak, jak jsem ho mnohem víc poznala a pochopila... stejně tak on mne...dnes tohle děláme pravidelně, máme oba konečně klid a vztah úžasný.... držím palce, moc!

    OdpovědětVymazat
  6. Když dcera dospívala, někdo mi řekl: čím jste si byly bližší, tím víc se teď musíte vzdálit.
    Ty knížky dvě...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ta věta má logiku, cítím to po prožitém dospívání syna. Dcera nastupuje.

      Vymazat
  7. Radim se do fronty, ne na banány, na knihu.

    OdpovědětVymazat
  8. Syn je asperger, má obrovský problém s emocemi, všechno slyším na tvrdo (i ostatní....), a to je teprve mazec, to je puberta...co někdy řekne, to neskutečně bolí, ale i v téměř 16iletech má rád pusu na dobrou noc:-) a jsem s ním denně. A tuším, že spolu zůstaneme.
    Nedokáže bydlet sám.
    Magda

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dcéra je asperger a už vydatá a asi navždy s nami, má tridsať a je to stále mazec...
      Syn je atypickýy autista a je to atypický mazec...
      Ale nezrovnávam...je to pravda:malé deti, malé starosti....veľké deti...malí autisti...veľkí autisti...
      Na knihu sa teším:)
      Alena

      Vymazat
  9. Nééé Lucie, pište prosím. A na ty zlé a debilní komentáře se vykašlete. Kdo nezažil, nepochopí. Já chápu naprosto!! A závidím garsonku. Nám se snad poštěstí internát (dere se tam dcera sama, fakt ji nevyhazujeme z domu). A mmch - naše dcera jde na uměleckou školu. Fakt myslíte, že je ta puberta u těchto dětí horší? Tak to doufám, že mladší dvě děti nebudou mít vůbec umělecké vlohy:). Pubertě zdar a hodně síly přeji. Zuza

    OdpovědětVymazat
  10. Těším se moc na knihu, Lucie! A přes váš blog, který znám už pár let, cítím a vím (domnívám se, že vím:), že jste skvělý člověk, na nic si nehrajete a v tomto duchu máte vztah se svou dcerou. Jednou to ocení. Uvidíte. A budete ty nejlepší kámošky ... myslím, že už jste teď:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, to asi není nejlepší věc - být se svým dospívajícím dítětem kámoš. :-) Protože vy jste rodič a musíte na svém, třebas již dospívajícím, ale pořád dítěti často požadovat nepopulární věci, určovat pravidla, živíte ho a šatíte, a to kamarádi nedělají, protože to jsou jen kámoši.
      To jen tak mimochodem - k příspěvku Janeathome.
      Alena Z

      Vymazat