Spisování

Dnes ráno jsme se potkaly s Bárou, která je pořád šťastná i Šťastná, v letenským knihkupectví.
Začaly jsme se bavit o tom, jak obě píšeme knihu a jak nám to ne/jde.
Pak jsme se tomu začaly smát, protože jsme stály uprostřed stovek, možná tisíců bestsellerů, a troufale probíraly vlastní literaturu. Bára už aspoň má tři knihy na pultech, ale já jsem zatím nula. Možná jí i zůstanu, protože jsem zjistila, že mi úplně stačí, když ten příběh, co mě tak strašně tlačil v hlavě, sypu na papír, a tím si hrozně ulevuju a dělám si místo pro jiný příběhy. Jestli si ho přečtou ještě jiný oči, je mi vlastně jedno. 

Ve vlaku si užívám svoji pravidelnou půlhodinu klidu a přemýšlení. Do Prahy. A z Prahy znovu.
Je to hezký.




Komentáře

Okomentovat

Oblíbené příspěvky